Ólafur Elíasson

Ólafur Elíasson
významní architekti současnosti

Ólafur Elíasson je dánský umělec islandského původu. Narodil se v roce 1967 v Kodani, žije v Berlíně a v Kodani. Zabývá se především fyzikálními fenomény v přírodě, jako je světlo či voda, pohyb a odraz. Dětství strávil ve městě Hafnarfjörður (v překladu Přístavní fjord) na severozápadě Islandu. V letech 1989 až 1995 studoval na Dánské akademii umění v Kodani. Už během studia se v Kolíně nad Rýnem seznámil s galeristy Timem Neugerem a Burkhardem Riemschneiderem a vystavoval u nich v Berlíně. V roce 2009 otevřel na Univerzitě umění (UdK) v Berlíně, kam byl přizván, Institut prostorových experimentů. V někdejší berlínské tovární budově provozuje studio, v němž 40 až 50 spolupracovníků realizuje jeho projekty. Univerzitní přednášky dělá také ve svých vlastních prostorách.

První Elíassonovy práce jsou oscilující ventilátory, které visí od stropu, Ventilátor z roku 1997 se například pohybuje tam a zpět a přitom se otáčí kolem své vlastní osy. Širší povědomí veřejnosti získal Elíasson následujícího roku, když na Berlínském bienále 1998 vystavil ventilátor v chráněné historické budově Postfuhramt z roku 1881, což byla kdysi jedna z největších úředních budov v Berlíně, původně používaná v souvislosti s poštovní dopravou, od roku 1995 pak používaná k jiným účelům (mj. výstavním, v roce 2001 zde byl pozoruhodný avantgardní projekt, budova „zahalená“ do 5 000 milostných dopisů). Ještě jedna zmínka o této budově na Oranienstraße: podobně jako na budově našeho Národního muzea i zde jsou mezi oblouky oken v přízemí portréty (nikoli jména jako u Národního muzea) významných osobností historie, související nějak s objevováním nových světů a poštovnictvím.

Elíasson není v tradičním smyslu „architekt“, zařadil jsem ho nicméně do řady projektu „významní architekti současnosti“ proto, že nějakým způsobem zpracovává veřejný prostor – a nejsou to „plastiky“. V rámci projektu Green River (1998 až 2001) obarvil vodu řek na různých místech ve světě (podobně jako kdysi Christo) nejedovatou barvou, reakce publika byly součástí uměleckého díla. V rámci projektu EXPO Garten-Landschaft OWL („Zahradní krajina“) vytvořil ve Wolfsburgu Tunel vůní (Dufttunnel) z květin z Botanické zahrady v Gütersloh. V letech 2004 a 2005 realizoval Elíasson velké projekty v Mnichově. Pro německou centrálu Úřadu pro hospodářskou kontrolu navrhl schody ve tvaru dvojité spirály s názvem Umschreibungen (Opisy), následující rok realizoval ve spolupráci s výrobcem skla velkou stěnu, skleněnou fasádu v dosud nevídané velikosti, kterou umístil před zkušebnu Bavorské státní opery. Její název je Bühnenfenster (Okno na scénu) naznačuje skutečnost, že 300 m² skleněné plochy umožňuje průhledy a zároveň reflexe, a tím propojuje „vnitřní“ prostor budovy s „vnějším“ prostorem náměstí, jehož dění vtahuje do hry. Dalším projektem je „light lab“, několikadílná světelná instalace, umístěná na střechu Nového portiku, výstavní haly ve Frankurtu nad Mohenam. V roce 2008 Elíasson instaloval čtyři velké umělé vodopády na jihovýchodním konci Manhattanu – mj. pod Brooklyn Bridge či na nábřežní promenádě Brooklynu. Odhadem 13.100.000.000 litrů vody se denně řítilo 110 dní od sedmi od rána do deseti večer do East River. Spotřeba energie byla vykompenzována obchodem s větrnou energií. Yellow fog je jiná světelná instalace z roku 2008, realizovaná ve Vídni na hlavní budově Rakouské elektrárenské společnosti. Na hodinu denně se ponoří fasáda do žluté mlhy. V Rejkjavíku vytvořil Elíasson světelnou instalaci na fasádě Koncertního domu Harpa, na rok 2013 se připravuje (či už je zrealizován) projekt Your Cosmic Campfire v rovněž před nedávnem otevřeném nádnerném muzeu Lentos na břehu Dunaje v rakouském Linci.

https://de.wikipedia.org/wiki/Olafur_Eliasson

https://www.youtube.com/watch?v=DeP09fqJVSM
https://www.youtube.com/watch?v=1U9u9S2yot8
https://www.youtube.com/watch?v=lc3MHdaWt2I