Novoroční koncert Hudebního spolku / Vídeň 2013
26.04.2014 22:16Novoroční koncert Hudebního spolku / Vídeň 2013
Ze staré Vídně
Koncert Vídeňských filharmoniků ve Zlatém sále vídeňského Hudebního spolku řídil tentokrát nikoli host z některé cizí země, nýbrž Vídeňák - Franz Welser-Möst, od roku 2012 ředitel Vídeňské státní opery. Dirigent se v tisku vyjádřil, že nechce uvádět předchozími dirigenty stokrát opakované skladby, ale zajímají ho „skryté poklady“. Tentokrát jsou v programu zastoupeni oba bratří Straussové Johann a Joseph (ten velmi výrazně), zatímco Eduard zcela chybí. Jako poněkud cizí těleso vnímá komentátor uvedení Verdiho a Wagnera, zatímco by přivítal Ziehrera, který chybí.
Na programu jsou tyto skladby:
Joseph Strauss, Die Soubrette, op. 109. V době, kdy opereta slavila největší úspěchy, znamenalo slovo „subreta“ tanečnici a zpěvačku na jevišti, dříve označovalo poněkud koketní pokojskou, jak to je znázorněno i na tištěném vydání Straussovy polky s tímto názvem. Podle autorových zápisků byla premiéra skladby v Casinu Dommayer (viz samost. příspěvek) 8. srpna 1861. Komentář ale zmiňuje ještě jiné datum, totiž 6. srpna 1861, a místo Volksgarten. Přestože se dílo těšilo oblibě, bylo vytlačeno dalšími novinkami.
Johann Strauss syn, Kusswalzer, op. 400 (Polibek). Nebylo plánováno, že melodie tohoto valčíku, která skladateli „projela lebkou“, jak řekl, bude použita v opeře Veselá válka (Der lustige Krieg, premiéra 1881 v Theater an der Wien), když ale operní hvězda Alexander Girardi požadoval do svého partu píseň s charakterem valčíku, sáhl skladatel k tomuto valčíku a přepracoval jej jako kuplet. Koncertní premiéru mělo toto pozdní dílo 10. ledna 1882 na Dvorním plese.
Joseph Strauss, Theater-Quadrille, op.213. Jak už někde bylo řečeno, Joseph Strauss byl mistr v zhuštění celovečerního hudebního materiálu (opery) do jedné skladby – dnes bychom asi řekli „trailer“. Komentátor vysvětluje, že „král tohoto žánru“ byl schopen z aktuální opery hostujícího umělce vytáhnout základní melodie a vytvořit poutavé dílko ve formě „best of“ a uvádí Adolfa Müllera, Franze von Suppého, Guiseppe Verdiho, Petera Ludwiga Hertela, Giacomo Meyerbeera, Julia Hoppa a Jacquese Offenbacha. Premiéra této skladby byla 12. ledna 1867 v Dianině sále na maškarním bále s mottem „Les Comédiens“.
Johann Strauss syn, Aus den Bergen (Z hor), valčík, op. 292. Takřka neznámá skladba, nevznikla ovšem v horách, nýbrž na koncertním turné v ruském Pavlovsku v roce 1864. Uvedení v divadle Theater an der Wien sklidilo úspěch. Přesto léta padal na valčík prach a nyní ho Vídeňští filharmonici znovu servírují.
Franz von Suppé, Die leichte Kavalerie (Lehká kavalerie), jedna z nejoblíbenějších melodií, což komentátorovi dává podnět, že by vybral něco, co není tak prosáklé – vybral by něco z řady neznámých opusů geniálního skladatele, který byl skvělým autorem ouvertur (dodávám: třeba Básník a sedlák – ale ten je taky profláklý).
Joseph Strauss, Sphärenklänge, op. 235 (Zvuky sfér), jeden z nejproslulejších a právem nejoceňovanějších valčíků, klasický příležitostný kus, věnovaný Plesu společnosti lékařů 21. ledna 1868 v Sofiiných sálech. Skladatel byl zároveň ředitel plesu. Mezi znalci je považován za jeden nejpovedenějších výkonů tohoto hudebního žánru, přitom tehdejší kritika hovořila o tom, že je pro tuto příležitost nevhodný.
Joseph Strauss, Die Spinnerin (Přadlena), polka, op. 192. Jedna z deseti skladeb, které byly uvedeny na karnevalové revui ve Volksgarten 18. února 1866. Klavírní výtah byl k dispozici už 5. února. Polka byla velký úspěch, později však zapadla v archivech.
Richard Wagner, Lohengrin, předehra ke 3. dějství. Wagnerova skladba byla vybrána vzhledem k dvoustému výročí narození skladatele. Wagner měl ve Vídni v době svého života těžké postavení, neboť sklízel málo uznání. Podle komentátora nicméně zařazení jeho skladby do programu koncertu, v němž by měl vídeňský styl tvořit dramaturgickou jednotu, není šťastné řešení. Ve Slavnostním sále Národní knihovny se koná k této příležitosti výstava „Geliebt, verlacht, vergöttert – Richard Wagner und die Wiener” (Milován, vysmíván, zbožňován – Richard Wagner a Vídeňáci).
Joseph Hellmesberger jr., Unter vier Augen (Mezi čtyřma očima), polka mazurka – prostá, ale vášnivá čtyřminutová skladba s hlavním tématem skutečně vídeňského rázu. Škoda, že skladatel zemřel v pouhých 52 letech.
Joseph Strauss, Hesperus-Bahnen, valčík, op. 279. Takřka neznámá skladba Josepha Strausse, přitom báječná. Skvělé hlavní téma, valčík se nesmí v žádném případě hrát rychle. Byla to poslední skladba, kterou Strauss složil pro umělecký spolek „Hesperus“. Vlastně měla být uvedena v první polovině karnevalové sezóny 1870, ale kvůli požáru na místě nového sídla spolku nedaleko Karlova náměstí musela být uvedení odročeno. Následovalo pak 4. dubna v sále nedávno otevřeného Hudebního spolku. Publikum bylo nečetné, tím větší byl aplaus. A byla to vlastně poslední takto strhující skladba Josepha Strausse. V červenci téhož roku zemřel.
Joseph Strauss, Galoppin-Polka, op. 237. Někdy se píše „Galopin“ s jedním „p“. Skladba se nacházela mezi novinkami, které Joseph a Eduard napsali pro dobročinný ples Zahradnické společnosti v Ringstrasse 13. února 1868. Galoppin byl mladý muž, který pobíhal sem a tam s jednotlivými burzovními zprávami a čím rychleji je zprostředkoval, tím větší dostával spropitné. Tento servis pochopitelně později nahradila telekomunikace. Doba galoppinů byla v této době dávno pryč, přesto jí Joseph Strauss (pro nějž bylo i „poštovní“ téma zajímavé) věnoval svižnou skladbu, která si vysloužila bouřlivý aplaus. Skladbu zde provází balet natočený na zámku Hof. Hudebně lze nacházet podobnosti se skladbami Josepha Lannera, jehož skladba následuje.
Joseph Lanner, Steyrische Tänze (Štýrské tance), op. 165. Valčík v lehkém stylu lendleru, velmi populární skladba. Tance ovšem nemají se nic společného s hornorakouským městem Steyr, jak by napovídal název, ale se Štýrskem; to se ovšem píše Steiermark, s měkkým „i“. Ypsilon v názvu je podle starého pravopisu. „Štýrský“ byl v tomto kraji oblíbeným lidovým tancem. Hudebnímu žánru se věnovali také jiní skladatelé, Joseph Gungl („Alpenklänge/Steirische National-Tänze”) či Michael Pamer („Aechte Ober-Steyrer Ländler“), jsou dnes ale zcela zapomenuty.
Johann Strauss jr., Melodien-Quadrille, op.112. Tato skladba je zařazena vzhledem k následující skladbě G. Verdiho, jehož melodie propagovala. Skladatel neměl ve Vídni lehké postavení stejně jako Wagner.
Giuseppe Verdi, Prestissimo z baletní hudby 3. dějství opery Don Carlo. 10. října slavila kulturní veřejnost 200. výročí narození italského skladatele.
Johann Strauss jr., Wo die Citronen blüh’n, valčík, op.364 … “Kennst du das Land, wo die Zitronen blühn… „, to jsou verše J. W. Goetha, které vkládá dívce Mignon v románu Wilhelm Meisters Lehrjahre (Viléma Meistra léta učednická). Valčík vznikl původně pod názvem “Bella Italia”, když Strauss v roce 1874 cestoval do Itálie. Jedná se o jedno z nejpopulárnějších děl „krále valčíků“.
Johann Strauss otec, Erinnerungen an Ernst oder Der Carneval in Venedig (Vzpomínky na Ernsta neboli Karneval v Benátkách), op.126. Skladba, která byla na programu už v roce 2007, má v titulu jméno německého zázračného houslisty Heinricha Wilhelma Ernsta (1814-1865), jehož dvě témata v této skladbě parafrázuje.
Josef Strauss – Plappermäulchen, Polka op. 245. Humorný název označuje upovídanou osobu, míněna je skladatelova dcerka Carolina Anna. Skladbička s kouzlem nekomplikovanosti a tedy milé intermezzo.
Johann Strauss syn, An der schönen blauen Donau, valčík, op.314. Zde bez komentáře, říká i můj textový zdroj, a odkazuje na samostatný článek. Totéž platí pro Radeckého pochod, který se podobně každým rokem opakuje jako druhý z přídavků Novoročního koncertu.
Nahrávka není na jednom videu, ale v playlistu (19 položek) na adrese
https://www.youtube.com/watch?v=SonXjkQlXBE&list=PL-14Cetvdt7OmnGUYNy3ppotw3csKwlIk
(jediná drobná obtíž je, že jsou názvy v angličtině, ale skladby jsou seřazeny správně za sebou, takže to není nepřekonatelná překážka)
———
Zpět