Nikolaj Rimskij-Korsakov / Pohádka o caru Saltanovi

V předchozích příspěvcích jsem prošel informace, které umožňují učinit si představu o dvou pohádkových operách ruského skladatele Nikolaje Rimského-Korsakova (Sadko, Sněhurka) a vyhledal zdroje, které umožňují si poslechnout Rusovu tvorbu. Zbývá Pohádka o caru Saltanovi a Zlatý kohoutek, který je ale přece jen poněkud jiného charakteru. Vlastně ještě Kaščej nesmrtelný. Na hudbu z „cara Saltana“ si vzpomínám ještě z doby černých desek, přinesl jsem si ještě jako studentík z tehdejšího Pedagogického střediska předehry k Egmontovi a Coriolanovi, Slovanské tance a něco ruských klasiků, byla toho vždy plná taška.

Opera Nikolaje Rimského-Korsakova je na námět klasika ruské literatury, básníka Alexandra Sergejeviče Puškina Pohádka o caru Saltánovi, o jeho synu, slavném a mohutném bohatýru Vítu Saltánoviči a o čarokrásné carevně Labuti (1831, není to jediný námět, který zpracovali skladatelé Mocné hrstky, k nimž Rimskij-Korsakov patří, ale i třeba Čajkovskij, Evžen Oněgin, Piková dáma, Mazepa, Rimskij-Korsakov má také operu Mozart a Salieri, téma známé z dnešního Formanova filmu). Dějový model pohádky začíná poněkud podobně jako „naše“ Popelka, kde jsou dvě nepřející dcery a nakonec dobře padnoucí střevíček či Sůl nad zlato, tzn. je tu vládce a jsou tu tři sestry, pro jednu z nichž se má rozhodnout. To je ale vše, nejsou to dcery, ale potenciální ženy cara, příběh je krutější a především příběh směřuje nikoli k milující dceři krále, ale k synovi, kralevicovi, který měl být usmrcen. Pak je tu pohádkové číslo tři, tedy tři sestry a především tři proměny careviče, který se chce setkat s otcem – děje se tak poprvé v podobě komára, podruhé mouchy, potřetí čmeláka. To je onen dějový motiv, jemuž odpovídá nejznámější hudební číslo opery na začátku třetího dějství, Let čmeláka.  Je tady ještě labuť, kterou carevič zachránil před jestřábem (zlým čarodějem), opět oblíbený námět v hudbě (Čajkovskij, balet Labutí jezero, Saint-Saëns, Umírající labuť), v tomto případě se promění v princeznu (celý příběh si lze přečíst zde).

Libreto zpracoval ruský básník Vladimír Bělskij (rovněž autor libreta k opeře Zlatý kohoutek), práce na scénáři byla započata v letech 1898-1899, předpokládalo se, že opera bude dokončena do „konce století“. Na jaře 1899 se skladatel pustil do hudby, premiéra byla 21. října (2. listopadu) 1900 na scéně moskevské soukromé opery – Tovaryšstva Solodovnikovského divadla. Dirigentem byl Michail Michajlovič Ippolitov-Ivanov, skladatel, pedagog a organizátor hudebního života, jevištním výtvarníkem významný ruský malíř, keramik a sochař Michail Alexandrovič Vrubel.

Hudební popis celé opery se na běžných zdrojích hledá obtížněji. Proto zkopíruju pasáž magisterské diplomové práce Ivany Markytánová na Masarykově univerzitě v Brně (2010), jejíž celý text najdeme zde:

Hned úvodní část své opery skladatel vyřešil velmi nezvykle, neboť předehru v opeře zcela vynechal a na její místo zařadil scénický prolog. Ten začíná písní tří sester u kolovrátku. „Drobné dialogy sester a jejich spojenkyně Bachariny nesou se v ostře deklamovaných úvětích, nápadně podobných janáčkovským nápěvkům, ale přitom zcela samostatných drobnotvarů thematických, vycházejících ze stejného motivického kořene."  Naproti tomu je každé dějství v Saltanovi zahájeno větším orchestrálním úvodem. Z těchto poměrně dlouhých orchestrálních částí se v pozdějších letech Rimskij-Korsakov rozhodl sestavit a zkomponovat orchestrální svitu, kterou nazval Obrázky k pohádce o caru Saltanovi op. 57 (1903). Svita obsahuje tři části vycházející ze samotného obsahu opery: 1. Odjezd cara a loučení, 2. Carevna a její syn na vodě v sudu, 3. Tři zázraky.

Již zmíněný prolog, ale i každé další jednání nebo nový obraz začíná stejnou fanfárou trubek. Tento hudební útvar měl, dle skladatele, sloužit jako výzva nebo svolání k poslechu a pozorování děje, který následoval. Rimskij-Korsakov zařadil do Saltana i písně, které vychází z lidové tvorby a říkanek. Je to patrné ve zmíněné úvodní písni přadlen z prologu opery a pak také z ukolébavky z prvního dějství. Touto písní chůvy kolébají malého careviče Kvidona. Jak sám Korsakov uvádí, pro toto zhudebnění použil motivu a melodie z lidové písně, kterouzpívala chůva Advoťja Larionovna jeho dětem. Sugestivnost této ukolébavky pak dokázal zvýšit protihlasem zlé Babarichy, která do klidné písně pronáší zlé kletby. Komické prvky v opeře zastupuje žertovný dialog skomorocha se stařečkem, kteří se pokouší rozveselit Militrisu a pak také epizoda, kdy čmelák v Saltanově paláci bodne postupně dvě starší sestry i s Babarichou do obličeje. Poté následuje sborová honička za čmelákem. Pitoreskní hudební motivek se objevuje také v líčení veverky, která louská oříšky a zvukový obraz dokresluje pohádkovost tohoto jevu. Asi nejproslulejší a zároveň také nejhranější částí celé opery je další zvukomalebné vykreslení drobného živočicha. Jedná se o slavný let čmeláka.

V opeře je ve značné míře užito příznačných motivů, podobně jak jich ve svých dílech užil také Richard Wagner. Je tomu tak například ve 3. jednání, kdy námořníci ve svém vyprávění caru Saltanovi popisují, co zajímavého na cestě viděli. Hudební motiv z této scény je pak také užit a dále rozvinut v úvodu k poslednímu obrazu opery. Dále je to dobře patrné při proměně labutě v princeznu Labuť. Celá tato scéna je založena na rozvedení dřívějších příznačných motivů a harmonií. (s. 52-53)

Let čmeláka patří k populárním romantickým orchestrálním kusům, díky jimž především skladatel proslul. Je tématem nejrůznějších aranží a instrumentací nejen v oblasti vážné, ale i populární hudby (u nás před časem Felix Slováček), často se dává jako přídavek. Charakteristická je zvukomalba, vytvořená chromatickými běhy šestnáctin takřka v celém prostoru skladby. Originální tónina je a moll, 2/4 takt, tempo 180, skladba má 113 taktů. Rimskij-Korsakov vytvořil rovněž suitu z instrumentálních skladeb svých oper, v níž je původní skladba podstatně rozšířena a trvá zhruba tři minuty a dvacet vteřin. Úvodní motiv zahrají flétny a housle, pak melodii přebírají klarinety, horny a další dechové nástroje až k hlasitému tutti, pak zase dynamika klesá. Rimskij-Korsakov používá ve svých operách principy leitmotivu, tak tomu je rovněž v této opeře, kde je tento motiv spojen s proměnou careviče v čmeláka.

Pohádka o caru Saltanovi má i filmovou podobu. Sovětský režisér Alexandr Ptuško, který realizoval několik klasických pohádkových námětů, natočil podle Puškinovy předlohy v roce 1966 film.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Poh%C3%A1dka_o_caru_Salt%C3%A1novi
https://www.csfd.cz/film/42551-pohadka-o-caru-saltanovi/

Muzika
suita
https://www.youtube.com/watch?v=o99Ck66QhCg
celá opera
https://www.youtube.com/watch?v=CaSH6GxTTVA
Let čmeláka
https://www.youtube.com/watch?v=aYAJopwEYv8
v podána Itzaka Perlmanna
https://www.youtube.com/watch?v=u6SEv3icb7o
a Isaaca Sterna
https://www.youtube.com/watch?v=BsMWaf2bItk

kreslená pohádka (1984)
https://www.youtube.com/watch?v=HSJ527vYAaw

další informace
https://de.wikipedia.org/wiki/Wladimir_Iwanowitsch_Bjelski
https://en.wikipedia.org/wiki/Flight_of_the_Bumblebee
diplomka Ivany Markytánové (Brno, 2010)
https://is.muni.cz/th/146197/ff_m_b1/Pohadkove_motivy_v_ruske_opere_19._stoleti.pdf