Nikolaj Rimskij-Korsakov / Antar

Antar je skladba pro symfonický orchestr ve čtyřech větách. Její autor Nikolaj Rimskij-Korsakov ji napsal v roce 1868, ale revidoval ji v letech 1875 a 1891. Na začátku skladbu nazýval „2. symfonií“, později se ale přiklonil k označení „symfonická suita“. Poprvé byla skladba provedena v roce 1869 Ruskou hudební společností.

Skladba má následující části:
   1. Largo—Allegro giocoso
   2. Allegro—Molto allegro—Allargando
   3. Allegro risoluto alla marcia
   4. Allegretto vivace—Andante amoroso

Dílo bylo inspirováno arabskou pohádkou Osipa Ivanoviče Senkovského (pův. polsky Józef Julian Sękowski), ruského novináře a orientalisty, vystupujícího někdy pod pseudonymem Baron Brambeus, který měl procestovaný Orient (pobýval v Cařihradě aj.). K námětu Rimského-Korsakova přivedli Musorgskij a Kjui.

Antar byl nedůvěřivý k lidem, žil v poušti jako poustevník. Zachránil gazelu před spáry velkého dravce.  Unaven z boje s ptákem, vyčerpán usíná. Sní, že je v paláci královny Palmyry. Královna, víla Gul-Nazar, byla ona gazela, kterou Antar zachránil. Za odměnu mu umožňuje zažít tři největší radosti života – pomstu, sílu a lásku. Přijímá tyto dary s vděčností, žádá ale královnu, aby mu vzala život, jestliže budou tyto požitky únavné. Zamiluje se do ní, po čase se mu ale vášeň omrzí. Královna jej políbí s takovou prudkostí, že z něj vyprchá život.

Celek pohádky je zachycen v první větě, ostatní tři zachycují každá ze tří radostí. Podobně jako Hector Berlioz ve Fantastické symfonii užívá Rimsky-Korsakov idée-fixe přes všechny čtyři věty jakožto charakteristikku Antara. Téma zahrají vždy violy na začátku věty, pak jej přeberou další nástroje.

Na začátku nazýval Rimskij-Korsakov skladbu 2. symfonií. Po roce nicméně dospěl k jinému názoru a přejmenoval ji na symfonickou suitu. Hrozilo, že vznikne zmatek, jestliže přejmenuje následující symfonii C Dur, která v dosavadním číslování byla třetí, za druhou. Ovšem napsal ji v roce 1874, tedy ještě dříve, než se mohlo změnit číslování. Nicméně, Rimskij-Korsakov nikdy neměnil číslování svých děl. Symfonii C Dur tedy označuje jako „třetí“ i ve své autobiografii. Nakonec nazýval svou „druhou“ symfonií jiné dílo, totiž symfonii h moll, kterou začal psát v roce 1867. Rimskij-Korsakov pak vysvětloval, proč změnil žánrové určení, když hovořil o tom, že pojem suita byl v té době pojem neznámý ve zdejších hudebních kruzích. Symfonii se dílo blíží pouze tím, že má čtyři věty, jinak je to příběh, pohádka, nebo cokoli chceme, ale nikoli symfonie. Hovoří také o Berliozově díle, Haroldovi v Itálii a Fantastické symfonii, což je rovněž programní hudba, od ní se jeho dílo nicméně liší v tom, že tady jde o jednotlivé epizody za sebou.  Odvolávat se na Berlioze při srovnání mezi vlastním a jeho dílem bylo opodstatněné. Berlioz navštívil Rusko v době od listopadu 1867 do února 1868 a v Ruské hudební společnosti uspořádal šest koncertů.  V té době Rimskij-Korsakov pracoval na svém díle.

Antar doznal celou řadu změn. Některé byly publikovány až takřka po sto letech. První verze partitury je z roku 1868. Od pozdějších se liší především druhou větou, která obsahuje podstatně jiný materiál než pozdější verze. Revidovaná verze s novou orchestrací pochází z roku 1875. Pak následuje verze z roku 1897, nicméně v roce 1903 se autor vrátil k předcházející z roku 1875.  

Info
https://en.wikipedia.org/wiki/Antar_%28Rimsky-Korsakov%29

Muzika
https://www.youtube.com/watch?v=Bu4ssxtBj5Y

Další informace
https://de.wikipedia.org/wiki/Ossip_Julian_Iwanowitsch_Senkowski