Nicolas de Staël

Pozoruhodný malíř, který se obtížně zařazuje do jakékoli škatulky, přestože lze se zjednodušením říci, že je představitelem informelu, se stejně tak pozoruhodným životním osudem. Zmíním se alespoň krátce o něm. Narodil se v St. Petersburgu v roce 1914 a jeho plné jméno bylo Nikolaj Vladimirovič Staël von Holstein, po brzké smrti obou rodičů v exilu po ruské říjnové revoluci (otec 1921, matka 1922) vyrůstal se svýma dvěma sestrami u bohatých příbuzných, přesněji u své sestry Mariny, v Bruselu. Navštěvoval zde malířskou akademii, ve věku dvaceti let získal již vyznamenání. Na cestách  do Francie, Nizozemí, Španělska a Maroka, kde hledal malířské podněty, se seznámil s malířskou Jeannine Guillonovou a s ní a jejím malým synem se usadil v roce 1938 v Paříži. V letech 1939/1940 se nechal naverbovat do cizinecké legie. Pak se přestěhoval k Jeannine do Nizzy, kde se jí narodila malá dceruška. Tam mu malíři Christine Boumeester a její muž Henri Goetz dali zásadní výtvarný podnět, totiž představu o abstraktním malířství. Zde se seznámil i s řadou dalších významných výtvarných umělců, Jeanem (Hansem) Arpem, Soniou a Robertem Delaunayovými. V roce 1943 se vrátil do Paříže, kde nastoupil do Ecole de Paris. Jeaninne v roce 1946 zemřela. De Staël se později oženil podruhé, s Françoise Chapoutonovou, měl s ní několik dětí.
Po válce se konečně dostavil úspěch, nastartovaný výstavou v Paříži v roce 1945, a v padesátých létech dosahující závratných rozměrů, také díky práci obchodníka s uměním Paula Rosenberga. V roce 1954 se, vzhledem k mimořádnému pracovnímu vytížení s řadou výstav a s nimi spojenými cestami, přemístil s rodinou do Antibes. Představoval si, že zde – u moře – bude mít alespoň trochu klid. Ten však nenašel, deprese, provázející umělecké pochybnosti, které ho vedly takřka ke zhroucení po smrti jeho první ženy, jej nyní dovedly až k sebevraždě. Svůj život ukončil dobrovolně  v roce 1955 skokem z balkonu svého ateliéru právě zde, v Antibes.
Nicolas de Staël se pokoušel ve svém díle smířit dvě protikladné tendence, totiž abstraktní konstrukci s předmětností. Ze strany abstraktních malířů se nicméně nedočkal uznání či alespoň pochopení. Jeho obrazy, často velkých formátů, charakterizují velké plochy výrazných barev. Dnes jej mnozí mladí vnímají jako svého předchůdce. Dnes jsou jeho práce vyhledávané a objevují se na trhu umění zřídka, zato v extrémně vysokých cenách. Jeho styl bývá dnes označován za nadčasový.

https://de.wikipedia.org/wiki/Nicolas_de_Sta%C3%ABl
https://www.artmuseum.cz/umelec.php?art_id=795
https://art-deco.france.pagespro-orange.fr/stael.htm
https://www.artnet.com/magazine_pre2000/reviews/klein/klein12-30-97.asp
https://www.art-directory.de/malerei/nicolas-de-stael-1914/
https://www.worldgallery.co.uk/art-print/Footballers-1952-15536.html
https://www.museumsyndicate.com/item.php?item=23052