Niccolò Paganini / Nel cor piu non mi sento

Niccolò Paganini / Nel cor piu non mi sento
ďábelské kousky na houslích

Řada skladeb, které italský houslový virtuóz napsal a hrál na svých vlastních koncertech, souvisí s tehdejší operní tvorbou. Je to vlastně chytré propojení dvou momentů – známé melodie, na niž Paganini napsal variace, a virtuózní hry, která tuto melodii vytěžuje a zároveň „umocňuje“. V seznamu Paganiniho skladeb tak najdeme třeba variace na téma Non piu andrai z Mozartovy Figarovy svatby, Pria ch'io l'impegno z opery L'amor marinaro, rakouského skladatele Josepha Weigla, dále bychom našli variace na témata z několika oper Gioachina Rossiniho. Výchozím materiálem nejsou jen opery, ale i lidové písně, tance či jiné skladby, ostatně jeden z příspěvků této série, Benátský karneval, popisuje spletitou„cestu“ melodie lidové písničky, kterou u nás známe jako „Pes jitrničku sežral“ až k Paganiniho skladbě.

Variace na téma Nel cor piu non mi sento, jinak Introduzione e variazioni in G major pro housle, Op. 38, MS 44, kterou slavný Janovan složil v roce 1827, je jiným příkladem téhož. Melodie pochází z opery klasicistního italského skladatele Giovanniho Paisiella (1740-1816), příslušníka neapolské operní školy. Ital s pozoruhodným dramatickým osudem napsal takřka sto oper (nebyla to ovšem tak rozměrná díla, jaká si dnes představujeme podle těch, která se provozují v operních domech), za zmínku možná stojí, že je rovněž autorem opery s názvem Il barbiere di Siviglia, uvedené v Petrohradu v roce 1782, tedy několik desetiletí před slavnějším Rossiniho dílem. V celé řadě z nich se hovoří o „lásce“ a k nim patří i L'amor contrastato, ossia La molinara z roku 1789 (v seznamu na české Wikipedii je uvedena pod číslem 71).

Hudební téma zaujalo už Ludwiga van Beethovena, který jej učinil nesmrtelným v šesti variacích v G dur pro klavír (WoO 70, 1795). K dalším skladatelům, kteří se jím zabývali, patří Johann Nepomuk Hummel, Giovanni Bottesini či Jan Křtitel Vaňhal. Árie, nebo spíše arietta, je velice krátká, pouhých dvacet taktů, je uvedena krátkým úvodem a závěrem. Skladba o trvání 1:20 je v originále v F dur a 6/8 taktu. V koncertním provedení se většinou téma opakuje a v retepetici interpret přidává k melodii prvky zdobení.

G. Paiseillo
https://cs.wikipedia.org/wiki/Giovanni_Paisiello
https://en.wikipedia.org/wiki/Giovanni_Paisiello
https://en.wikipedia.org/wiki/Nel_cor_pi%C3%B9_non_mi_sento

Originální arietta
https://www.youtube.com/watch?v=U7NiruJKsys

Paganiniho variace
https://www.youtube.com/watch?v=2iu7iE7YPEY
https://www.youtube.com/watch?v=OpxwHm_a_Po