Niccolò Paganini / Benátský karneval
15.02.2015 11:34Niccolò Paganini / Benátský karneval
ďábelské kousky na houslích
Pes jitrničku sežral, řeknete si po několika tónech virtuózní skladby Niccolò Paganiniho, která patří k nejpovedenějším kouskům, které proslulý Janovan pro hru na housle vytvořil. Jednoduchá „písnička“ s dvaceti variacemi, které jsou ovšem typicky paganiniovské. To znamená zpočátku ještě hratelné, a posléze čím dál tím krkolomnější až po samotné meze technických možností houslistových. Někdy se hraje jen výběr, protože z hlediska toho, co lze vůbec při hře na housle předvést, je to zajímavé, do jisté míry je to ale pak už nuda (která se ovšem může obrátit v nadšení nad tím, že lze vůbec ještě něco vymyslet). Paganini žel bývá někdy považován málem za cvičenou opici, pravda to ovšem zdaleka není, samozřejmě technická stránka je uhrančivá a mohla přispívat k tomu, že italskému virtuózovi byla přisuzována pomoc temných sil, ale skutečnost, že v jeho tvorbě zároveň najdeme jímavé, romantické melodie, bývá nedoceněná, respektive ona technická náročnost, přes kterou je třeba se dostat, chcete-li jeho skladby hrát, tu romantičnost zastiňuje. V případě Benátského karnevalu dominuje ovšem na prvním místě potěšení ze skopičin, které lze při hře na housle vyvádět.
Když jsem hledal souvislosti melodie, narazil jsem na pěkný článek v Neviditelném psovi, kde autor textu říká, že bůhvíproč jmenuje Karneval v Benátkách, a nadále uvádí parádní čísla trumpetistů či dixielandu Chrise Barbera. Odpověď přitom není zase tak složitá. V dějinách hudby existují příklady, kdy jedna melodie putuje přes celý světadíl a proměňuje se v nejrůznějších, mnohdy nejneuvěřitelnějších kontextech, dokonce v nejrůznějších oblastech od vážné hudby přes lidovou či jazz až populární hudbu. Vzpomínám na přednášku Michaela Pospíšila, který na svých přednáškách coby jeho oblíbené téma sledoval tímto způsobem figuru ostinátního basu barokní passacaglie, která se rozběhla v průběhu staletí po celé Evropě. Také tato písnička je toho příkladem. Neví se, kde má původ, ale jisté je, že v angličtině je to lidová píseň se slovy „My hat, it has three corners“ (můj klobouk má tři rohy), v němčině „Mein Hut, der hat drei Ecken“ (znamená totéž).
Celý text v němčině zní:
Mein Hut, der hat drei Ecken,
drei Ecken hat mein Hut.
Und hätt er nicht drei Ecken,
so wär's auch nicht mein Hut.
(Můj klobouk, ten má tři rohy,
tři rohy má můj klobouk.
A kdyby neměl tři rohy,
nebyl by to taky můj klobouk.)
Na německé Wikipedii je uvedeno, že verze lidové písně existují i ve švédštině, holandštině, španělštině, portugalštině a dokonce hebrejštině. V židovské kultuře se zpívá o veselé slavnosti purim, kdy se Židé obdarovávají a vzpomínají na historickou událost, vysvobození perských Židů od zlého vezíra Hamana, který je chtěl vyhubit (355 př. n. l.). Hamanovy taštičky, sladkost, která se o tomto svátku peče, prý připomíná svými třemi rohy právě na třírohý klobouk. Píseň „La kova sheli Shalosh“ se zpívá ovšem na jinou melodii než „pes jitrničku sežral“.
Písnička je východiskem hry s „vyprazdňovanými slovy“, v Německu či Skandinávii oblíbené. Text provázejí gesta – „mein“ (můj) – ukazuju prstem na sebe, „Hut“ (klobouk) – dotýkám se imaginární krempy klobouku, „drei“ (tři) – ukážu tři prsty, „Ecken“ (rohy) – dotknu se rukou lokte, „nicht“ (ne) – kroutím hlavou. Písnička se postupně „vyprazdňuje“ a jednotlivé sémantické elementy se nahrazují slovy.
A teď jak to souvisí s tím benátským karnevalem. Píseň se zpívá na melodii Oh cara mama mia, původně neapolskou canzonettu, lehkonohou píseň, která měla vliv i na kramářskou píseň (ne nadarmo i u naší písně, a posléze i u Paganiniho, k němž pomalu, ale jistě směřujeme, cítíme moment neustálého opakování). Německý skladatel a operní producent Reinhard Kaiser (1674 – 1739) cituje tuto melodii ve svém singspielu Der angenehme Betrug oder Der Carneval von Venedig (1707, Příjemný podvod anebo Carneval v Benátkách), který byl tak úspěšný, že rozjařená mládež na ulicích vymýšlela nové a nové texty. Na tutéž melodii vznikly například texty Ein Mops kam in die Küche (to je ten náš Pes jitrničku sežral) nebo erotická variace Ich lieg im Bett und schwitze (Ležím v posteli a potím se).
Nu a odtud je to k Paganinimu „ein Katzensprung“ (kousek). Variace Carnevale di Venezia, op. 10, zpracovávají námět typickým způsobem, od nejjednoduššího uvedení melodie přes nejrůznější, i ty nejkrkolomnější možnosti, jak banální melodii zkomplikovat, jak už bylo na začátku řečeno. Pod názvem Souvenirs de Paganini složil Fréderic Chopin rovněž dílko, variující původní melodii.
Odkazy
https://planta.aquariana.cz/pisnicka.htm
https://en.wikipedia.org/wiki/Carnival_of_Venice_%28song%29
https://de.wikipedia.org/wiki/Mein_Hut,_der_hat_drei_Ecken
Paganini
Noty
https://petrucci.mus.auth.gr/imglnks/usimg/3/35/IMSLP71331-PMLP27296-Paganini_-_Der_Carneval_von_Venedig_for_Violin_and_Piano_Op10__David__violin.pdf
YouTube
Salvatore Accardo
https://www.youtube.com/watch?v=TAsGOQ0XE38
Marco Fornaciari
https://www.youtube.com/watch?v=C_JLj3jTtXQ
Harry James (trubka)
https://www.youtube.com/watch?v=fGp2qErgE3w
F. Chopin, Souvenir de Paganini
Vladimir Ashkenazy
https://www.youtube.com/watch?v=Av6PF-LsRYE
———
Zpět