Nejkrásnější pražské koncertní sály

Jedním z rozměrů hudby, jen zdánlivě zanedbatelných či vnějších (i proto, že nejsou obvykle přímo „předepsané“ v partiturách a proměňují se provedení od provedení), je prostředí, ve kterém se koncert realizuje. Ví to každý interpret, který bere v potaz akustiku sálu, dobrou či horší, ale pochopitelně i posluchač, pro kterého ovšem je i architektura sálu, ať už je to překypující nádhera barokních či klasicistních sálů či pohodlí sedadel a vybavení i strohá monumentálnost moderní architektury, prvkem, který se podílí na intenzitě estetického zážitku.

Tento příspěvek se chce porozhlédnout po tématu, které známe my všichni milovníci krásné hudby, kteří bydlíme v tisícileté Zlaté Praze, dnes metropoli České republiky, nebo sem přijedeme za některou z jedinečných událostí, kterou si vybereme z její bohaté kulturní nabídky. Zajímají nás historické koncertní sály.

Vladislavský a Španělský sál

Nejprestižnější dva sály v Praze jsou pochopitelně Vladislavský sál a Španělský sál Pražského hradu, první architektonický skvost gotiky, kterým procházely dějiny, a překypující nádhera baroka, o které je ovšem možno říci totéž. Oba sály tedy, jak víme, nejsou primárně sály koncertní, ale mají svou paměť coby svědkové významných společenských událostí, ve Vladislavském sále se konaly korunovační hostiny českých panovníků, dnes se vyhražuje pro mimořádné příležitosti, podobně tomu je ve Španělském sále, kde probíhá například volba prezidenta, významné konference a podobně. Kromě toho jsou samozřejmě i významné stavební památky. Vladislavský sál je dílem Benedikta Rejta (Benedikt Ried), Španělský sál, který dnes vnímáme jako skvost barokní architektury, byl nicméně do této podoby upraven až v 19. století.  Zatímco v prvním se nejspíš nějakého koncertu, který bychom mohli navštívit, nedočkáme, ve Španělském sále se koncerty konají. V minulém roce se zde konal, namátkou řečeno, například koncert tria černošského kontrabasisty Rona Cartera v rámci projektu Jazz na hradě.

https://www.pragueeventscalendar.cz/cz/pamatky/vladislavsky-sal-1231
https://www.hrad.cz/cs/prazsky-hrad/fotogalerie/prazsky-hrad/9.shtml
https://itras.cz/prazsky-hrad/galerie/8417/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vladislavsk%C3%BD_s%C3%A1l

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0pan%C4%9Blsk%C3%BD_s%C3%A1l
https://www.praha12.cz/spanelsky-sal-prazskeho-hradu/g-11819/id_obrazky=19311&p1=68
https://www.kralovskacesta.cz/cs/prohlidka/objekty/spanelsky-sal.html
https://photo.czechtourism.com/index.php?m=photo&a=detail&id=2334

Rudolfova galerie

Zatímco Španělský sál je největším slavnostním prostorem severního křídla Pražského hradu (47 x 24 metrů), je Rudolfova galerie, která se nachází v těsném sousedství, o něco menší (47 x 10 metrů, umístí se zde padesát řad sedadel, nádhera zlaté výzdoby, odrážející se v zrcadlech, které ještě budí další prostorovou iluzi, je nicméně podobná jako v obrovském Španělském sále. Na stránkách chateau-catering, nabízejících sály k pronájmu, nalezneme formulaci, že Rudolfova galerie je menší kopií Španělského sálu. To ovšem není zcela přesné, oba prostory se v historii od sebe lišily podstatnou měrou i funkcí, teprve v průběhu staletí byla i Rudolfova galerie upravena do podoby, která má mnohé společné se Španělským sálem. Někdy se uvádí jako sál i prostor označovaný jako Rothmayerův sál, ve skutečnosti ovšem význam sálu nenaplňuje ani architektonicky, ani funkcí. Jedná se spíše o prostornou chodbu či jakési předsálí ke Španělskému sálu, kde se konají recepce, „welcome drinky“ apod.

https://zhola.com/praha/cz.php?st=hradniDomyaPalace#spanelskySal
https://www.kulturanahrade.cz/cs/hudba/program/hudba-prazskeho-hradu-2012-188.shtml

Míčovna Pražského hradu

Na Pražském hradě je samozřejmě celá řada dalších prostor, o kterých bychom tady mohli hovořit, nicméně nejsou užívány standardně jako koncertní sály. Není jím ovšem ani Míčovna Pražského hradu, samostatná budova v zahradách s nápadnými sgrafity impozantními francouzskými okny do parku. Název renesanční stavby z 16. století nechává tušit původní funkci, podobnou například té pařížské. Budova Jeu de Paume v Tuilerských zahradách v centru francouzské metropole je ovšem mnohem mladší (pochází z doby vlády Napoleona III.), od začátku minulého století sloužila k výstavám umění a dnes je muzeum moderního umění, které nese i oficiální název Národní galerie Míčovna. Méně známá je skutečnost, že „Míčový dům“ byl i v Praze na Starém Městě (v budově na rohu Vejvodovy a Jilské ulice, která patřila proslulému gotickému architektovi Matěji Rejskovi byla při barokní přestavbě v 17. století zřízena míčovna, dnes po ní nejsou po dalších stavebních úpravách žádné pozůstatky).
Míčovna Pražského hradu je svou velikostí je vhodná pro společenské akce do 300 osob, hodí se i k výstavám, které expandují do prostoru přilehlých zahrad  (tuším jsem tam před časem viděl takto pojednanou výstavu sochaře Aleše Veselého).

https://www.virtualtravel.cz/praha/hradcany/prazsky-hrad/kralovska-zahrada/micovna.html

https://zhola.com/praha/cz.php?st=micovnaGallery
https://www.hrad.cz/cs/prazsky-hrad/turisticky-rozcestnik/micovna.shtml
https://www.hrady.cz/?OID=7300
https://cs.wikipedia.org/wiki/Galerie_nationale_du_Jeu_de_Paume
https://praga-magica.blog.cz/1101/micovna-na-starem-meste

Smetanova síň v Rudolfinu

Zatímco předchozí sály bývají využívány mnohdy i k jiným účelům, Smetanova síň v secesním skvostu v „nejbližším“ centru Prahy (vedle někdejší rezidence českých králů, Králova dvoru na počátku dnešní Královské cesty, vedle Prašné brány), postaveném na začátku 20. století jakožto Reprezentační dům, je dnes takřka výhradně určen k provozování hudby. Nádherná architektura s podílem významných českých výtvarných umělců, jakými byli František Ženíšek, Max Švabinský, Mikoláš Aleš, Alfons Mucha, J. V. Myslbek či Jan Preisler zahrnuje několik sálů, z nichž Smetanova síň je ten největší. V prostoru pro tisíc dvěstě posluchačů s varhanami v průčelí se konají koncerty Pražského jara, Symfonického orchestru FOK atd.

https://www.virtualtravel.cz/praha/stare-mesto/obecni-dum/smetanova-sin.html

https://cs.wikipedia.org/wiki/Obecn%C3%AD_d%C5%AFm
https://www.obecnidum.cz/

https://www.fok.cz/program/smetanova-sin-obecniho-domu.html
 

Dvořákova síň v Rudolfinu

Novorenesanční budova v jednom z uzlových bodů pražské kultury a vzdělání (v prostoru Palachova náměstí se nachází rovněž Filozofická fakulta UK, naproti Umprum, z boční strany přes ulici Uměleckoprůmyslové muzeum a na nábřeží za budovou, „Na Rejdišti “, Pražská konzervatoř) je společným dílem předních českých architektů Josefa Zítka (architekt Národního divadla, Karlovarské kolonády aj.) a Josefa Schulze (stavěl Národní muzeum). Původně „multifunkční“ budova o osmdesáti místnostech, vybudovaná k 50. výročí založení Böhmische Sparkasse, nejstaršího finančního ústavu v Praze a určená coby „stánek umění“, tedy hudby a výtvarného umění, sloužila mezi světovými válkami coby sídlo Poslanecké sněmovny Národního shromáždění (jak vědí ti, kdo zde studovali a chodili do blízké hospody, která se proto jmenovala U parlamentu), po druhé světové válce pak s názvem Dům umělců, a posléze se vrátila k původnímu názvu podle korunního prince a následníka trůnu Rudolfa. Dnes je, rovněž v souladu s původním určením, sídlem České filharmonie a Galerie Rudolfina.
Jméno dostala největší koncertní síň s vynikající akustikou na počest události v lednu 1896, kdy zde zahájila činnost Česká filharmonie na svém prvním koncertě uvedením III. slovanské rapsodie a symfonie Z nového světa pod taktovkou Antonína Dvořáka.  Sál je vhodná pro oratorní, symfonickou a komorní hudbu, k tomu přispívají mimo jiné i mimořádně kvalitní varhany z dílny firmy německého varhanáře Sauera ve Frankfurtu nad Odrou.
https://www.ceskafilharmonie.cz/content_51.php
https://www.praguewelcome.cz/srv/www/cs/objects/detail.x?id=44442
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rudolfinum

Sukova síň v Rudolfinu

Se jménem pozdně romantického hudebního skladatele Josefa Suka, žáka a zetě Antonína Dvořáka, je spojeno několik koncertních sálů, kromě pražského především v Pardubicích či v Sedlčanech. Ta nejznámější je ovšem v Rudolfinu. Původním názvem Malý sál s 211 místy je určený, jak je psáno na webových stránkách České filharmonie, pro pořádání komorních koncertů a sólových recitálů apod. 220 míst je tedy menší než monumentální Dvořákova síň

https://www.ceskafilharmonie.cz/
https://www.ceskafilharmonie.cz/content_52.php
 

Zrcadlová kaple v Klementinu

Rozsáhlý komplex budov, pojmenovaný podle bývalého dominikánského kláštera u sv. Klimenta na Starém Městě u Karlova mostu, kde se usídlili jezuité povolaní do Prahy císařem Ferdinandem I., zahrnuje řadu objektů, které zde byly otevřeny již v době vzniku nebo byly vybudovány v průběhu historie, tedy nejen sakrálních památek, ale také knihovnu, hvězdárnu, dokonce vlastní tiskárnu aj. Nejznámější je zřejmě Barokní sál, který znají všichni badatelé, docházející do „Univerzitky“, dnes součást Národní knihovny, stavba Kiliána Ignáze Dientzenhofera, s freskami na téma Vědy a umění a malbou Chrám moudrosti.
Ve východním křídle byl postaven letní refektář (jídelna kláštera) s bohatými štukami a velkými obrazy od jezuity Kryštofa Tausche. V r. 1791 se zde konala první česká průmyslová výstava. Zrcadlová kaple s bohatým štukováním, do něhož jsou vsazena zrcadla, se nachází za tímto refektářem. V kapli jsou čtyři obrazy od Václava Vavřince Reinera.

https://www.praguewelcome.cz/srv/www/cs/objects/detail.x?id=43666
https://www.kralovskacesta.cz/cs/prohlidka/objekty/klementinum.html

Velký sál Paláce Lucerna

Palác Lucerna je unikátní stavbou, do něhož se dostaneme z Vodičkovy nebo Štěpánské ulice, nachází se tedy v centru Nového Města pražského kousíček od Václavského náměstí. Jedna z prvních železobetonových staveb v Praze, kde je jedna z prvních pražských pasáží, kde byl jeden z prvních biografů atd.  stojí určitě za širší pozornost.

Text o Velkém sále, který zná každý, kdo byl na nějakém významném jazzovém koncertu nebo na některém z koncertů velkých osobností populární hudby (pokud se nekonala v Paláci kultury, dnes Kongresovém centru, či v U2 aréně), bude nejlépe převzít z adresy na níže uvedeném odkazu: Velký sál Lucerny má pod pasáží tři podlaží a výšku 9 m, délka je 54 m a šířka 25,5. Taneční parket pro plesy má plochu 42 x 16 m. Při koncertech je sem možno umístit do parteru i na balkony na 4000 sedadel. Sál trpí bohužel nedostatečným větráním. V roce 1921 byla při vchodu do sálu osazena bronzová poprsní busta zakladatele a stavebníka Lucerny ing. Vácslava Havla od sochaře Jana Štursy. Dnes je opět na svém místě. Celá ta léta slouží sál pro společenské, kulturní a sportovní účely, zejména pro koncerty významných umělců. V průběhu času zde vystupovali členové Newyorské filharmonie s dirigentem Arturem Toscaninim, violoncelista Pablo Casals, houslisté Jan Kubelík, Jaroslav Kocián, Josef Suk, Yehudi Menuhin, operní pěvci Fedor Šaljapin, Ema Destinnová a Otakar Mařák, fancouzský šansoniér Maurice Chevalier, americká černošská tanečnice Josephina Bakerová a další. Po druhé světové válce zde koncertovali americká jazzová zpěvačka Ella Fitzgeraldová, americký zpěvák a trumpetista Louis Armstrong, americký zpěvák Ray Charles, francouzští šansoniéři Yves Montand, Lucienne Boyerová a Gilbert Becaud, hráli zde orchestry Duke Ellingtona a Benny Goodmana. Hostem byl také indický básník a nositel Nobelovy ceny Rabindranat Thákur nebo se v zápasnické aréně objevil Franta Nekolný či Gustav Frištenský. Za totality se zde ovšem odbývaly také komunistické a svazácké konference a sjezdy. Palác Lucerna dnes patří manželce Ivana Havla, který je bratrem Václava Havla.
https://www.praguewelcome.cz/srv/www/cs/objects/detail.x?id=53365

Přestože jsem na páté stránce textu, rozhodně jsem nevyčerpal možnosti tématu. Přátelé kultury znají řadu dalších i velkých sálů, natož menších prostor, které se využívají ke kultuře. Napadá mne třeba Národní dům na Vinohradech, Slovanský dům (tam dnes ovšem je především jedno z multikin ve středu města), nádherný palác na Žofíně, prostory ve Strahovském klášteře atd. Ty nejvýznamnější koncertní sály v Praze jsem však pojednal všechny, doufám, že jsem na žádný nezapomněl. O nejrůznějších místech, kde se provozuje třeba jazz, nebo dokonce o hospodách, jako je Na staré rychtě v Nerudovce, kde můžete zažít úchvatné záležitosti, nebo na druhé straně o nových megastavbách mimo centrum Prahy (zmíněná O2 aréna, areál holešovického Výstaviště aj.) by musel být zase trochu jiný článek.

https://www.chateau-catering.cz/prostory.htm