Na Šrámkově Sobotce 2015 / II

Psaní jako řemeslo / Okřídlená paprička aneb pravidla hry v umění
Po 6. 7. 2015,  15:30 / Základní škola

Vlastně jsem se vydal na takřka stejnojmenný seminář (Vydávání jako řemeslo) Vladimíra Pistoria, který se však nekonal (respektive se konal následující den), jít na seminář Daniely Fischerové, který jej v tuto chvíli nahradil (na programu byl původně uveden na 7. 7. 2015 ve stejnou dobu a na stejném místě) jsem ale měl rovněž v plánu. V úvodu jedna z organizátorek festivalu sdělila řadu dalších změn, souvisejících s počasím a související vlnou angín či dalších zapeklitostí. Především se to ovšem týkalo nejrůznějších zrušených či nově náhradně otevřených dílen, jejichž poměrně široká řada je součástí festivalu (zřejmé po nahlédnutí na internetové stránky).

Byl jsem zvědav na to, co se dá říci o tom, do jaké míry se lze naučit psát, samozřejmě jsem nečekal konkrétní návody, ale spíš byl zvědav na autorku, jejíž jméno musí být každému někdejšímu pedagogovi povědomé, a ovšemže došla i řeč na zřejmě nejznámější knížku Daniely Fischerové Hodina mezi psem a vlkem (kdo si nevzpomene, je to o F. Villonovi). Příjemná dáma oblečená s vytříbeným letním vkusem vynesla téma jako vyhraněnou otázku, zda platí buď, že každé umělecké dílo se řídí určitými pravidly a principy, nebo že žádná taková pravidla neplatí. V souvislosti s řečeným zadáním mě napadlo, že je to ovšem trochu něco jiného, než zda si tyto pravidla osvojit nebo v případě geniality je vycítit, cíleně či necíleně negovat atd., v dalších variacích na téma pak autorka próz pro dospělé i pro děti i básniček pro tytéž, aforismů, filmových scénářů a publicistických textů (jak naznačeno i v anotaci) pojednala z několika dalších úhlů, mj. jako vztah mezi originalitou a klišé a zmínila se o návaznosti na tradici, vtipně a poutavě jako ostatně i v jiných případech: stejně tak jako se v jednom rčení o svatbě říká, že nevěsta má na sobě mít „něco nového, něco starého a něco vypůjčeného“. Zvláště začínající autoři jsou prý přesvědčeni o tom, že napíší zcela převratnou věc, kterou popřou vše dosud existující. Skutečnost bývá jiná.

Fischerová věří (a učí po léta např. na Literární akademii Josefa Škvoreckého či na Jiráskově Hronově), že jsou určité principy, které jsou všeobecně platné, např. že u příběhu, který má povahu tzv. uzavřené sekvence je důležitý začátek a konec. Tento pohled prozradil odborné východisko lektorky, vystudované dramaturgyně a scénáristky na pražské FAMU, pozoruhodné pro mě rovněž bylo, že nevyšla ze samotné charakteristiky textu jako struktury, ale odkázala se (i na několika jiných místech) na psychologii: pozornost je nejvýraznější na začátku (fyziologická záležitost zvířete při novém setkání, které představuje buď ohrožení nebo příležitost k lovu) a na konci. Závěr nelze odvozovat na rozdíl od počátku ze zvířecí říše, ale je záležitostí lidskou) – představme si, že by tentýž příběh měl zcela odlišný konec nebo že by nějakým kouzlem všechny konce příběhů někam zmizely. Konec dává příběhu smysl.

Já jsem si (paralelně v mysli) vrátil téma zpátky do struktury textu (hudby a dalších forem uměleckého díla, pokud jsou čteny lineárně) a vzpomněl si na jednu Holanovu báseň, která začíná slovy „To, co….“ – a tímto v prvním slově uvodil celý následující text básně. Podobně pak začátek proslulého textu Lao C´, který mě kdysi fascinoval tím, že v prvních verších uvedl identitu sebe saého. A pak termín „hlava fugy“ – píšete-li (komponoval-li J. S. Bach) tento hudební útvar, musel vymyslet prvních pár not tak, aby z toho šla ta fuga rozvinout. Pokud tohle uděláte špatně, tak je každá další práce zbytečná. A mohl bych i teď nejspíš pokračovat – začátky proslulých románů, registry melodií, řazených v hudebním oddělení univerzitní knihovny podle prvních tónů atd.

Ještě jedné drobnosti jsem si všiml: Fischerová použila při výkladu výrazů „peak prvního dojmu“ a „peak posledního dojmu“. Nejsa zběhlý v nejaktuálnější odborné literatuře (opravdu výraz do ní patří?), musel jsem si udělat závěr z toho, co vím, totiž že onen anglický výraz, původně označující „vrchol“ (je v názvech řady hor) je používán v hovorové angličtině mladou generací s určitým emotivním (pozitivním i negativním) nábojem. Fischerová usiluje o to, promlouvat ke svým (převážně mladým) posluchačům aktuálním jazykem. V kontextu s jejím kultivovaným vyjadřováním (takhle pěknou češtinu slyšíte dnes málokdy i v televizi) a pozitivním vyzařováním to hovoří veskrze v její prospěch.

Nejsem „frekventant“ kurzů, přesto jsem neodmítl tři listy citátů, které nám byly rozdány, „zkopíruju“ (přepíšu) pár z nich (těch kratších):
Máš ujít deset mil už jsi ušel devět? Raduj se, jsi v polovině cesty! japonské přísloví
Finis coronat opus. Konec korunuje dílo. latinské úsloví
Ende gut, alles gut. – Konec dobrý, všechno dobré. německé přísloví
Je-li dobrý konec, je chvály hoden celek. Walter von der Vogelweide, 12. století
Drama má začít pozdě a skončit včas. David Mamet, britský dramatik
Neexistence poity v dramatu neosvobozuje diváky od povinnosti opustit sál. S. J. Lee
Pozor! Nedostaneš druhou šanci udělat první dojem. z neverbální psychologie
Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh. Nový zákon, Janovo evangelium

Mám-li ještě v rychlosti doplnit, co jsem si zapamatoval, alespoň ve zkratce či bodech, pak z obsahu: metoda tvůrčího psaní v italské škole Holden (v prvním ročníku ze dvou studenti pouze vyprávějí, teprve ve druhém píší), „dobrý vypravěč nemusí být dobrým spisovatelem“, jedná se o dva různé talenty, zlikvidovat tradici (souvisí ostatně s tématem originalita a klišé) se nepodařilo ani Tristanu Tzarovi. Ze samotného vystoupení: seminář sám měl dramatické členění, do „bloků“, odděleny byly zazvoněním zvonečku. K osobě Daniely Fischerové (a v souvislosti s tím, jak si „dělám pořádek“ ve všech těch Fischerech a Fišerech – její tatínek byl hudební skladatel Jan F. Fischer, mimomodem (taky jeden bod mého zájmu) autor písně Plují lodi do Triany.

https://www.danielafischerova.cz/dilo_prehled.htm
https://www.danielafischerova.cz/zivotopis.htm

Autorské čtení Františky Vrbenské / Božena Němcová aneb Jak to (možná) bylo doopravdy
Po 6. 7. 2015, 15.30 / zahrada Šrámkova domu

Téma hledání „skutečného“ původu ať už Boženy Němcové či jiných spisovatelů, které v jeho novější podobě zahájily kdysi senzacemi obestřené objevy Miroslava Ivanova (právě pro onu, dnes bychom řekli bulvárnost, mi byly jeho knihy, tím spíš, že nazývané „literaturou faktu“, značně nesympatické) a které bylo možná aktuální v době, kdy už se nemusela dodržovat ideologická klišé (na začátku devadesátých let se hovořilo třeba o Jiráskovi), jsem si v programové brožuře po přečtení anotace o autorce fantasy, která „kromě svého díla představí také alternativní teorii původu Boženy Němcové“ nezaškrtl, ale když už jsem do zahrady Šrámkova domu chvíli před následujícím programem ze semináře Daniely Fischerové dorazil, vyslechl jsem posledních několik vět dámy, která mi poněkud připomínala postavu kartářky z televizního kanálu „TV Regina“, a dvěma snímky doplnil panorama své fotodokumentace festivalu. Nebudu snad ani komentovat podivné dohady, které jsem slyšel, už vzhledem k té malé chvilce, vypůjčím si aspoň jednu větu z „hejtu“ (v poslední oblíbený novotvar intelektuálů, z angl. hate, nenávidět, zde podoba kritiky) s přiléhavým názvem Je to pravda, jen trochu vymyšlená Zdeňka Ježka v časopise Splav! (č. 3, s. 8): Bylo smutné sledovat přednášející, která zasněně a s nadšením představovala spíše fantasmagorické než fantastické teorie, jimž chyběla pointa.

Autorské čtení Kateřiny Rudčenkové
Po 6. 7. 2015,  17:30 / zahrada Šrámkova domu

Na pódiu v prostoru, který je z mého pohledu v současnosti jakýmsi přirozeným centrem celé Šrámkovy Sobotky (zvláště starší „Šrámkovci“ ovšem budou nesouhlasit, ti se scházejí spíše na Šolcově statku, ale zvláště studenti, účastníci seminářů atd. tráví i mezičasy na dekách či na lavici u noťasů tady, a večer ještě po skončení programu užívají teplého počasí a možnosti si dát něco k pití), taky pro svou úžasnou polohu, tj. možnost vstupu od kostela (to je ten pro příchozí na jednotlivé pořady) z Městské knihovny a dokonce bokem ze Solnice, se konala většina autorských čtení, pokud nebyla přesunuta pro zvratem nadešlé horší počasí do prvního patra knihovny.

Autorské čtení Kateřiny Rudčenkové, ceněné české básnířky, prozaičky a dramatičky, nositelky ceny Magnesia litera 2014 za poezii (Chůze po dunách), kterou si pozvala v rámci jedné řady autorských čtení s názvem Žádný mainstream spisovatelka Ivana Myšková, byl ten první případ, z těch čtení, které jsem viděl, se všechny kromě toho s Olgou Walló konala právě na tomto pódiu. Z otázek Ivany Myškové, která tvoru české básnířky představila, jsem byl zpočátku trochu v rozpacích, čtyři otázky v jednom vějíři najednou sice otevíraly široký prostor k odpovědím, na druhé straně jsem měl pocit, že tazatelka chce ze svého objektu vytlačit určitý druh odpovědí či že se ptá nešikovně (navléknout za každou cenu osobnost básnířky na téma ročníku festivalu „staří mistři“ působilo až komicky), dotázovaná nicméně mnohdy reagovala úsměvem či tázavými pohledy či jakýmisi metaodpověďmi (jako zda má opravdu či co vlastně odpovídat), a vtipně. Ze své tvorby vybrala zprvu „exteriérové“ básně, měl jsem příjemný pocit hutnosti a přitom ostré lehkosti jazyka, kterým je skutečně něco pojmenováváno, použitím jazykových prostředků se příliš neodlišuje próza a poezie (byť zajisté příslušný celkový formát je zřetelný), například použití anafor, což vůbec není jednoduché pro hlasité čtení - a ještě si to autorka naordinuje k vlastnímu čtení jazyková - Koko a Kotouček v povídce Cesta do Provence (otištěná v Hostu 4/2015). Mimochodem jsem si pak říkal, že s Kateřinou šijí všichni čerti, na druhou stranu si nejsem si jist, zda povídka byla „vyloženě slabá“, jak tvrdí v recenzi ve zmíněném Splavu Silvie Mitlenerová, já jsem se bavil přinejmenším právě jazykovou vynalézavostí a „lehkostí bytí“ autorky, stejně tak jako reakcemi na otázky kladené Ivanou Myškovou. Když jsem si pak večer pustil portrét Kateřiny Rudčenkové ve Čtenářském deníku s Terezou Brdečkovou, v němž kamera ukazovala rovněž fotografickou tvorbu básnířky a kde byla zachycována opakovaně v zamyšlení, významně mlčící, potvrdil jsem si nejen již řečené, ale i to (je to ostatně i obecně známá záležitost), že spisovatel právě proto píše tak často i komplikovaný text, protože z jeho pohledu ty věci prostě „vysvětlit“ nelze (na něco podobného jsem narazil mnohokrát třeba i u výtvarných umělců či hudebníků). Na druhé straně jsem nicméně ocenil otázku Ivany Myškové, směřující k vztahu a podílu mužských a ženských principů v osobnosti, na které Rudčenková odpověděla „nefeministicky“, opět vtipně, i otázku na téma zřejmě aktuální (podle mne nicméně pseudoaktuální), totiž otázku „angažovanosti“ v umění, u níž Rudčenková naopak vyjádřila zcela jednoznačné stanovisko, odmítající totalitní, svazující požadavky (souvisí to se skupinou Fantasia, fackou Jaromíru Typltovi ad., možná se ještě o tom kontextu zmíním).

Na jevišti s Kateřinou Rudčenkovou a její moderátorkou Ivanou Myškovou seděl ještě její manžel Vráťa Kadlec.  Závěr mohl opět díky moderátorčině tlačení na pilu i několikrát opakovanou otázky, jsou-li další dotazy, vyznít nějak neuvolněně, stejně rušivým momentem celé prezentace pak byli bedňáci následující kapely Jiřího Háska, pardon, J. H. Krchovského, tedy Krch-Off Band. Ten, kdo si chtěl nicméně odnést zážitek z prezentace autorky sbírky Chůze po dunách, povídek Noci, noci či osmi divadelních her, odnesl si jej. Já jsem cuknul hlavou jen v jediném okamžiku, když autorka použila ve třetí osobě slovesa vědět tvar „ví“, coby příslušník starší generace trvám na tom, že správně je „vědí“.  Ale tím bych neměl svou poznámku uzavírat, přece i zde se Daniela Fischerová zmiňovala o důležitosti závěru. A ten pro mě je, že Kateřina Rudčenková jde svou tvorbou na dřeň – jazyka i lidského bytí.

Četla mimo jiné:
život prospat a pročekat ve frontách
do něčích zad ho procivět

ale co jiného už by měl člověk dělat
ani souložit se nedá dvě stě let

a těch růží v pugetech
to už by nikdo neuzved
(kopíruji ze stránek)

https://rudcenkova.freehostia.com/
https://www.literarky.cz/politika/rozhovory/16602-kateina-rudenkova-zaznamenat-skutenost-ve-vti-bohatosti
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kate%C5%99ina_Rud%C4%8Denkov%C3%A1

Moje fotky:
https://jankcelis.rajce.idnes.cz/Sramkova_Sobotka_2015_Daniela_Fischerova_a_Katerina_Rudcenkova/