Na dno vášně

Na dno vášně
filmy na DVD

Na dno vášně, 1997, Pedro Almodóvar. Bez označení „Dobré filmy týdeníku Reflex, sběratelská edice“, k níž nějak patří (je označen ikonkou „filmX“, je ale zařazen titulem „retrospektiva“.

Opulentní, „křiklavé“ barvy, a „křiklavý“ příběh (vidím to v aktuálním srovnání po filmu Můj život beze mne Isabel Coixetové, který je naopak přitlumený do té míry, že to kritika vidí jako nedostatek), to je charakteristické i pro tento film španělského filmového tvůrce (1949), autora Špatné výchovy (2004) či Mluv s ní (2002, oba pozoruhodné snímky), Kiky (1993), Matadora (1986) či Volver (2006), který je tématem jiného příspěvku v této řadě komentářů k filmům.

Film Na dno vášně (orig. Carne trémula), jehož příběh vystihuje tak trochu i název knihy, podle níž byl natočen (Ve slepé panice, její autorka Ruth Rendellová, autorka bestsellerů, krimi a psychologických románů, letos zemřela – 1930-2015), aniž by trpěl nedostatky některých „převedení“ literárních předloh, je hommage na Luise Buñuela, Almodóvarův vzor.

Film patří svým syžetem do těch snímků, které mají o několik desítek let starší prolog (v tomto případě Madrid 1970, tj. za vlády generála Franca) před vlastním příběhem v nedávné současnosti (Madrid, 1990), a rámcově jej uzavírají (až skurilní scéna autobusem řítícím se k porodnici prázdným městem na začátku a podobný motiv, nicméně v zalidněném, svobodném městě na konci, „Už dávno nemáme ve Španělsku strach.“ – s tímto ideovým poselstvím, celkově ale nijak do děje nezasahujícím). V onom úvodu se pokouší těhotná prostitutka Isabel Plaza (malá role Penélope Cruz) s pomocí bordelmamá Doña Centro (Pilar Bardem, matka třech herců, z nichž Javier Bardem hraje Davida, jednoho ze dvou detektivů) dostat do nemocnice, porodí pak v řečeném autobuse, narodí se Victor, hlavní hrdina a oběť – to není, jak se ukáže, justiční omyl.

Napadá mě, že to v tom příběhu je „obráceně“ než v klasickém (popř. antickém) dramatu, kde se postupně děj rozvíjí až ke katastrofě. Tady k osudovému okamžiku, který není sto nikdo zvrátit, dojde hned na začátku, zbytek se vysvětlují a odhalují souvislosti a následky. Poněkud nesmělý Victor touží po Eleně Benedetti (Francesca Neri), přidrzlé a arogantní feťačce, se kterou se seznámil před týdnem na diskotéce. Volá jí, ale ona ho odbude. Když pak bloudí bezcílně autobusem po městě, zahlédne, jak vyhlíží z okna dealera. Vystoupí, jde nahoru, Elena mu otevře v domněnce, že je to dealer. V potyčce, v niž se zvrhne hádka, dojde k výstřelu, a to přivolá dva policisty, které jsme už předtím v sekvenci viděli v autě: neustále nasávajícího a „nasraného“ Sancha, který nehodlá příliš dodržovat nějaká pravidla, a Davida, který se snaží řešit věci i ve vyhrocené situaci v klidu a rozumně. V bytě, kde nyní narazí na Victora, který už byl na odchodu, zběsilý Sancho – právě přes Davidovu snahu – vyhrotí situaci, padne výstřel, a odnese to právě ten, který usiloval o rozumné řešení – David.

Následuje rozplétání souvislostí. Victor ve vězení sleduje v televizi paralympiádu, v níž je postižený David oslavován jako basketbalová hvězda a mezi publikem rozeznává Elenu, která se mezitím stala Davidovou ženou. Po šesti letech vězení se Victor vrací do domu své matky, která v době jeho věznění zemřela na rakovinu, dům je zpustlý stejně jako celé místo, kde se plánuje demolice a nová výstavba. Bezútěšná situace. Na hřbitově, kam zašel k hrobu své matky, se přidá ke kondolujícím Eleně, jejíž otec, konzul Benedetti zemřel. Na hřbitově se také seznámí s Clarou (Ángela Molina), ženou Sancha, kterou její manžel bije.

Victor vymyslel plán, jak se pomstít. Nechá Claru, aby jej zasvětila coby učitelka do tajů lásky. Vlastně to byla jeho první žena (ona epizoda s Elenou byla jen pro její posměch) a chce se stát nejlepším milovníkem na světě a přimět nyní Elenu, aby se stala na něm závislá a pak ji opustit. Ten plán (o němž se píše i na německé Wikipedii), se ovšem nakonec neuskuteční, všechno dopadne jinak. Pravda, je tu scéna, kdy se David se vrátí ráno ze zápasu, chce se milovat, a Elena mu řekne, že ji to bolí, že se milovala celou noc.

Nicméně ještě zpět: Viktor se vetře do dětského domova podle adresy, kterou našel na kytce na hrobě, a stane se zde oblíbeným dobrovolným pracovníkem. David mezitím tuší problémy, sleduje Victora, fotí ho v bytě s Clarou, poštve na Victora Sancha. A ještě předtím, než se stane toto, je důležitá scéna v dětském v domově, kde při konfrontaci Davida, který Viktora varuje, aby nechal jeho ženu, a Victor ukáže Davidovi, jak vlastně došlo ke střelbě. Nevystřelil on, prst smáčkl Sancho, a to  záměrně, protože David spal s jeho ženou, a policista se tak (protože tohle on umí) rafinovaně pomstil (divák si nyní znovu vybaví scénu na začátku, kdy Sancho ve služebním voze pije a nadává na svou ženu).

Klíčový moment, v němž se vysvětlují vztahy mezi Victorem a Davidem, ještě než pochopíme, že oba jsou obětí, je ve scéně, kdy David navštíví propuštěného Victora doma, vyhrožuje mu, aby nechal jeho ženu. Victor je podle Davida vždycky náhodně někde, kde neměl být, Victor odpovídá:  Tobě jdou mu věci i v nejhorších situacích (tj. přestože je David postižený, je oslavovaný, zatímco on je smolař), David  si zase myslí, že on způsobil ten problém a vyřadil ho z normálního života. Dialog v domě po matce, který má být zbourán. „Moje matka umřela, když jsem byl v base. A náhodou tam byl ten zatracenej pohřeb“. – „Ty jsi všude jen tak náhodou.“ –  „Nemám takový štěstí jako ty. Ty vyhráváš i v nejtěžších chvílích.“  Victor, který v kriminále studoval vše možné, i Bibli, nyní cituje z Deuteronomia, 28. kapitola „Prokletý budeš ve městě… prokletý bude tvůj plod …atd.“ .

A od tohoto okamžiku vše rychle spěje ke konci – střídají se dějové zvraty v jednotlivých plánech, nakonec se znovu střílí (nebudeme všechno prozrazovat), zaujala mě krátká úvaha Clary, která říká, Sanchovi není možné se postavit, on zabíjí, to oni neumějí, i když mohou ostatním ubližovat. V epilogu Victor pracuje ve školce, když na jeho ženu ve vysokém stupni těhotenství přicházejí porodní bolesti. Jedou do porodnice, příběh se uzavírá.

Nakonec ještě stručná poznámka k hercům. Zajímavá souvislost role matky Javiera Bardema byla zmíněna, sama osobnost oscarového herce určitě stojí za pozornost. Javier Bardem pochází z herecké dynastie, jeho sourozenci, Mónica a Carlos jsou, popř. byli herci, jejich bratr Miguel je režisér a scénárista, jeho prarodiče jsou Rafael Bardem (1889 – 1972) a Matilde Muñoz Sampedro (1900 – 1969), Juan Antonio Bardem (1922 – 2002) byl bratr Pilar, matky Javiera. Ángela Molina (nar. 1955) hrála už u Buñuela. Takže lze říci, že film – jak se na první pohled může zdát – není jen prvoplánový příběh, nýbrž – tak jak to ostatně u Almodóvara bývá – má velmi silnou vrstvu španělské kulturní historie.  

https://de.wikipedia.org/wiki/Live_Flesh_%E2%80%93_Mit_Haut_und_Haar

https://de.wikipedia.org/wiki/Pedro_Almod%C3%B3var
https://de.wikipedia.org/wiki/Javier_Bardem

Na CSFD jsme se toho tentokrát mnoho nedozvěděli, až na to, že v oficiálním textu distributora je všechno špatně (kritik má špatně hned údaj o počtu let Victora ve vězení), jedinou drobností hodnou zaznamenání je překlad originálního španělského titulu „třesoucí se těla“ – v angl. live flash. Jinak charakteristika Victora (Liberto Rabal) jako ostrého chlápka a „těžkého milovníka žen“, opakovaná na dalších internetových stránkách, jsou nesmysly.  O Rabalovi jsou dostupné informace v podstatě jen ve španělštině. Filmografie na
https://www.csfd.cz/tvurce/17627-liberto-rabal/zajimavosti/