Musíme si pomáhat

Musíme si pomáhat
někdejší seminárky studentů LG / projekt Film

Režie: Jan Hřebejk
Scénář: Petr Jarchovský
Kamera: Jan Malíř
Střih: Vladimír Barták
Hudba: Aleš Březina
Herecké obsazení: Boleslav Polívka (Josef Čížek), Anna Šišková (Marie Čížková), Csongor Kassai (David), Jaroslav Dušek (Horst Prohaska), Simona Stašová, Jiří Pecha, Martin Huba, …

Úspěchy: nominace na Oscara – nejlepší neanglicky mluvený film za rok 2000, 5 Českých lvů (film, režie, scénář, mužská HR – B. Polívka, ženská HR – A. Šišková) a jedna nominace (mužské VR – J. Dušek), cena diváků na MFF ve Vancouveru a MFF v Palm Springs, nominace na Evropské filmové ceny…

Film začíná poměrně neobvykle třemi krátkými scénami. V prvním obraze z roku 1937 se představí tři důležité postavy: David – syn bohatého židovského průmyslníka, Josef – šéf odbytu firmy a rodinný řidič – Horst. Pak se ocitneme v roce 1939: David a jeho rodina jsou přinuceni vystěhovat se ze svého sídla a dál bydlí u Josefa a jeho ženy Marie. 1941: Davidova rodina se loučí s Čížkovými před odjezdem do pracovního tábora Terezín, o kterém jim příbuzní napsali, že je tam docela pěkně. Davidovi je jenom divné, že se v dopisech píše i o tom jak se má strýček, který umřel před mnoha lety!

Hlavní část filmu se odehrává o dva roky později v roce 1943. Bezdětní Čížkovi žijí sami, Josef je zdrcený svou neplodností, je líný a pasivní. Často je navštěvuje Horst, který si vzal Němku a teď chodí v kraťasech s laclem a s hitlerovským knírkem. Misám říct, že při hraní téhle postavy se J. Dušek opravdu vyřádil. Horst na jedné straně nezakrývá sympatie k nacistům, neustále obtěžuje Čížkovy (úžasná je například scéna, kde s pomocí věnce buřtů zapáleně předvádí dobytí Stalingradu), nadbíhá Marii a Josefa přesvědčuje, aby přijal také práci pro okupanty (učí ho vyrovnaný a loajální výraz obličeje). Na druhé straně přiznává, že doma e v Čechách, nemá moc rád svou německou ženu a v jedné scéně říká, že všechno dělá i proto, že jako dítěti se mu Češi posmívali a říkali mu Wurst. Pak se na scéně objevuje David, který utekl z koncentračního tábora. Bledý jako mrtvola a vystrašený se plíží městem, kde potká souseda Čížkových (hraje ho J. Pecha). Ten ale Davidovi nepomůže, místo toho se ho snaží udat projíždějící vojenské hlídce (Hilfe! Hier ist ein Jude…). Nakonec se David setká s Josefem. Zajímavá je scéna, kde Josef převáží uprchlíka v kufru a zastaví je esesáci, kterým se porouchalo auto. Tady Hřebejk používá trik, kdy kamera snímá 20 obrázků za vteřinu místo obvyklých 24. Scéna tak působí pomalým a trhaným dojmem a spolu s klepajícím se obrazem vytváří atmosféru strachu z prozrazení. Stejná technika je použita ještě několikrát, vždy v nějaké vypjaté situaci. Dalším triem je později prolnutí Mariiny tváře do obrazu Panny Marie.

Čížkovi se rozhodnou ukrýt Davida u sebe doma a stanou se vlastně hrdiny. Udělají to proto, že všechny další varianty jsou pro ně nepřijatelné. Je „bezpečnější“, když je David u nich, než kdyby byl na útěku, mohl být chycen a podezření by padlo na Čížkovy. V téhle chvíli film vrcholí a stává se z něj výborná černá komedie. Dochází k mnoha komplikacím, od prostých, kdy Josef nechce dát Davidovi do úkrytu svou oblíbenou deku, k těm závažným, když Horst vyznává Marii lásku, David je schovaný u ní v posteli a kolaborant omylem líbá jeho ruku. Josef v jedné chvíli řekne velkou pravdu: „To bys nevěřil, co udělá nenormální doba s normálními lidmi.“

Aby od sebe Marie v jedné vypjaté situaci odehnala Horsta, řekne mu, že je těhotná. Čížkovi se ocitají v bezvýchodné situaci. Horst k nim chce nastěhovat bývalého nacistického pohlavára Kepkeho. To je další zajímavá postava: jeho dva synové zemřeli ve válce a třetí nejmladší byl zastřelen při dezerci. Kepkeho ranní mrtvice, jeho žena zemře a on ztratí své postavení. Stane se z něj nemocný, zlomený člověk a na konci filmu ho jako nenáviděného Němce fackují na ulici malé děti). Josef vidí jediné východisko, jak se mohou zachránit: On je neplodný, takže Marie musí otěhotnět s Davidem. Příběh končí krátce po osvobození Prahy. Marie rodí a jediný člověk, který jí může pomoci, je paradoxně Horst. Objeví se ale další nebezpečí. Sousedé považují Čížkovy za zrádce a sympatizanty s Němci. (Jejich soused J. Pecha se nečekaně stal aktivním odbojářem.) Tady mě zaujaly dvě věci. Příslušník vojenské správy obviní Josefa, že se ho pokouší podplatit a chce ho na místě zastřelit, zatímco Marie v místnosti vedle rodí. Josefovi pomůže až objevení Davida, který mu tak vlastně vrátí záchranu života. Rozhodně nejvypjatější a nejdrastičtější scéna. Druhá věc je jenom úsměvná maličkost: nadšení ruského vojáka nad vodou tekoucí z kohoutku.

V závěrečné scéně projíždí Josef s kočárkem rozbořenou Prahou. Je to absurdní obraz umocněný ještě tím, že Josefovi pokyne například mrtvý Kepkeho syn.

(Václav Dovol)

https://cs.wikipedia.org/wiki/Mus%C3%ADme_si_pom%C3%A1hat
https://www.csfd.cz/film/4567-musime-si-pomahat/