Most Sandridge Bridge v Melbourne

Most Sandridge Bridge v Melbourne
významné stavby současnosti

Most přes řeku Yarra River, u jejíhož ústí do zátoky Port Phillip Bay, na začátku devatenáctého století založeno dnes druhé největší město Austrálie, je 174 metrů dlouhý trámový most, v historii už třetí na tomto místě. První dřevěný most umožňující překlenout tok řeky postavila v roce 1853 jako jednu ze svých prvních staveb železniční společnost Melbourne and Hobson's Bay Railway Company, když budovala tehdejší trasu z Melbourne do předměstí Sandrige (dnes Port Melbourne), která vedla ze stanice Flinders Street Station a byla první tratí pro osobní železniční dopravu v Austrálii. Po několika letech byla nahrazena v souvislosti s budováním další trati ocelovým mostem, který byl vybudován v roce 1888 a sloužil železniční dopravě do roku 1987. Po důkladné opravě byl tento most v roce 2006 znovu uveden do provozu jako most pro pěší. Světoznámou proslulost získal tento most prostřednictvím skulptury The Travellers, která byla instalována v průběhu sanace stavby. Je to devět figur v nadživotní velikosti, které symbolizují přistěhovalce, kteří se pohybují přes most.

Most Sandridge Bridge byl postaven v blízkosti někdejšího malého vodopádu Yarra Falls, kde se měnila sladká voda ve slanou. Vodopády byly tradičním místem setkání domorodých Australanů. Vzhledem k dostupnosti čerstvé vody zvolili v roce 1835 první osadníci pod vedením Johna Batmana toto místo pro první sídliště. Mělký přechod nad vodopádem používali pro přechod řeky. V osmdesátých létech byl nicméně vodopád vyhozen do povětří, aby byl umožněn přístup lodí proti proudu do nitra země. Dnes je most uprostřed města a spojuje obchodní čtvrť se čtvrtí Southbank.

Všechny tři mosty sehrály důležitou úlohu při rozvoji Melbourne jako komerčního velkoměsta. Po začátku Zlaté horečky ve Victorii na začátku padesátých let předminulého století vzrostlo razantně tamější obyvatelstvo. Každý týden připlouvaly do Hobsonovy zátoky tucty lodí se zlatokopy a novými náklady. Zátoka má jméno podle Williama Hobsona, prvního guvernéra britské kolonie Nový Zéland, který v roce 1836 nakreslil první mapu. Řeka byla příliš mělká a úzká pro velké lodě, a tak museli ti, kdo se chtěli dostat do Melbourne, vynakládat prostředky na formanský vůz. Obchodníci viděli příležitost a založili už zmíněnou železniční společnost. Při stavbě trati byl zvolen široký irský rozchod kolejí, tj. 1600 mm. Most měl jednu kolej, stavba celé trati trvala osmnáct měsíců a stála 388 000 liber. První parní lokomotiva vyjela ze stanice Melbourne Terminus v září 1854. Pro zdolání trati dlouhé čtyři a půl kilometrů potřebovala deset minut.

Poté, co Melbourne and Hobson’s Bay Railway Company v roce 1857 otevřela druhou, stejně dlouhou paralelní železniční trať do St Kilda, dnes čtvrti Melbourne známé svým lunaparkem, byl most nahrazen v roce 1859 lešeninovým mostem (nevím, zda se v češtině tento termín, který jsem vytvořil překladem z německého Gerüstpfeilerviadukt či anglického trestle bridge, označujícího pro konstrukci mostů s opěrami v krátkém rozpětí, používá). Na rozdíl od prvního už byl dvojkolejný. Touto stavbou se zároveň odstranila nepříjemná ostrá zatáčka při vjezdu do nádraží. V roce 1861 bylo přepraveno půl miliónu cestujících a sto padesát tisíc tun nákladu. V roce 1878 převzal soukromou železniční společnost státní  Victorian Railways Department a obě trasy se staly součástí sítě, která se v celkové délce 1 600 kilometrů sbíhala hvězdicovitě do Melbourne. Až do osmdesátých let byly lokomotivy, vozy i koleje dováženy ze Spojeného království, teprve později bylo možné podstatný díl dodávat z vlastní výroby.

Třetí most plánovala Victorian Railways Department, konstruktérem stavby, která byla zahájena v roce 1886 a dohotovena 1888, byl David Munro. Čtyřkolejný most sestával ze dvou dílů, dvě koleje vedly do Sandrige (dnes Port Melbourne), dvě do St Kilda. Byla to první čtyřkolejná trať v Austrálii a jeden z prvních mostů, kde byla u nosníků místo železa použita ocel. Na železniční most neobvykle byly jednotlivé části detailně zdobeny. V obou válkách se přes most dopravovaly tisíce vojáků, kteří se sem dostali, protože nedaleko byl válečný přístav, kde byla ukotvena australská flotila. V roce 1925 byl most elektrifikován a do té doby dřevěné pražce nahrazeny betonovými. Most byl používán do padesátých let jako most pro nákladovou dopravu a do roku 1987 pro osobní dopravu. Obě železniční linie byly nahrazeny tramvajovými linkami 96 a 109.

Další osudy mostu nebyly jednoduché. Na jedné straně řeky musela část ustoupit kasinu, přestože most byl zapsán mezi signifikantní stavby města, pak trvalo dlouho, než se dospělo v roce 2003 k rozhodnutí o sanaci mostu s uvolněnými prostředky ve výši 15,5 miliónů australských dolarů. Do této částky bylo zahrnuto vybudování náměstíčka Queensbridge Square na jižním konci mostu a přístupových cest k pobřežní promenádě na severním konci. Pracemi byla pověřena inženýrská kancelář ARUP a proběhly v letech 2005 a 2006. Most byl otevřen před sportovní událostí v Melbourne – 18. ročníkem Commonwealth Games v březnu 2006.

https://de.wikipedia.org/wiki/Sandridge_Bridge
https://www.youtube.com/watch?v=K8ajMOFxL0g