Místa nejstarších dějin kolem Prahy

Vztah k starším dobám, v nichž žili naši předkové, dobám, z nichž vychází i naše existence a je tedy součástí naší identity, a které prostě nazýváme dějiny či historie, je v dnešní době dvojlomý – na jedné straně totální nezájem zvláště mladé pragmatické, jen v zjednodušené přítomnosti žijící generace, která ovšem odmítá jakékoli souvislosti, nejen dějinné, na druhé straně nadšenců třeba i mezi mladými, kterým učarovalo tajemství dávných věků; tomu odpovídá stav objektů s dějinnými událostmi nějak spojenými, míst, muzeí, reliktů či jen symbolických vyznačení: na jedné straně jsou skvěle opravené některé zámky, hradní areály či historická centra měst, jak půlstoletí nebo možná nikdy nebyla, krajina reflektována naučnými stezkami atd., na druhé straně ty základní symboly mířící k jádru národa jsou mnohdy v děsivém stavu, zanedbaná, jako by to už bylo něco nezajímavého, přežitého – nedávno jsem byl na hoře Blaník, jejíž prostor patří k české mytologii a kromě pěkné naučné stezky jsem v místě, kde bych to očekával, totiž v muzeu v Louňovicích, nenašel prakticky nic, co by s místem souviselo – v dost zašlém areálu s nadšením připravují novou expozici o pěstování medu. Podobně není skoro nic třeba na místě vyvraždění Slavníkovců v Libici nad Cidlinou či Vršovců v Nových Hradech u Vysokého Mýta, pravda ani v jednom případě to není místo, kde by bylo co oslavovat. Tento týden jsem zachytil jakousi zprávu, že v rodišti Jana Žižky, v Trocnově je znovu otevřeno Husitské muzeum po kompletní rekonstrukci. Tak aspoň něco.
Kolem Prahy je nicméně řada míst, které bezprostředně souvisejí s českými dějinami, a není tu rovněž takřka nic, co by dalo na vědomí třeba náhodnému chodci, jaký význam místo má.

V Budči nedaleko malé vesničky Zákolan, o níž se starší generace učily, že jsou rodiště komunistického prezidenta Antonína Zápotockého, těsně u svahu vltavského břehu, stojí starý nenápadný kostelík a zbytky něčeho, v čem můžeme tušit nějakou lidskou stavební činnost. Kostelík je románská rotunda s patrociniem sv. Petra a Pavla (původně jen Petra), nejstarší funkční budova v České republice, a v jeho blízkosti jsou zbytky přemyslovského hradiště. Místo bylo podle archeologických nálezů obýváno už v pravěku, v době Přemyslovců se Budeč stala jedním z hlavních opěrných bodů. Příběh svatováclavských legend o tom, jak knížete Václava jeho otec Vratislav poslal do Budče do křesťanského učení, rozvinul poutavý vypravěč, kronikář Václav Hájek z Libočan, který přisoudil Budči i místo, kde pobýval Krok a jeho dcery (máme pak, ještě před bájným Vyšehradem trojici míst Budeč, Tetín, Libušín, všechny okolo Prahy), a označil jej za významné místo vzdělanosti. To zřejmě neodpovídá zcela skutečnosti, nicméně Karel Slavoj Amerling, český vlastenec, lékař, filozof a ředitel školy, která byla později prvním učitelským ústavem u nás, založil v Praze školu s názvem Budeč, která měla být vzorovým vzdělávacím ústavem. Projekt ztroskotal, budova byla později využita jako vysokoškolská kolej (vzpomínám si, že se zde například konaly Letní školy slovanských studií Univerzity Karlovy), Amerling byl podle svého přání v Budči pohřben.

Interiér kostela sv. Petra a Pavla, postaveného z příkazu knížete Spytihněva I. po roce 895, působí stroze, ale nikoli starobyle. Příčinou je mimo jiné požár v roce 1876, který zničil většinu interiéru, takže dnešní vybavení je z největší části novodobé. Když zaměníme ještě i podobu hranolové věže, která je sice stále ještě v románském slohu, ale je pozdější (z 2. poloviny 12. století), za podobu válcovitou, máme architektonický tvar podobný tomu, jaký bychom mohli vidět třeba na Řípu, kde je nejznámější česká rotunda sv. Jiří (původně Vojtěcha) rozšířena rovněž o tuto válcovou západní věž právě v tuto dobu (písemná zmínka je z roku 1126). Na Řípu ovšem dnes už ale není, na rozdíl od Budče, původní hřbitov, který zrušil Josef II.. Otázka „autentičnosti“ je u takto starých staveb vždy problematická, v případě Řípu však řada úprav (v 19. století, v 60. letech 20. století, kdy plášť kompletně přezděn, stavba před dvěma roky znovu omítnuta atd.) mluví ve prospěch Budče, kde je alespoň zdivo původní.

Druhý kostel, který v Budči byl, Narození Panny Marie, rovněž starobylý, vystavěný v románském slohu, zřízený podle archeologů v 10. století, dnes neexistuje. Za josefínských reforem byl zrušen a po čase zbořen.

Jiným místem v okolí Prahy, která je spojena s nejstarší českou historií, je Tetín. V obci, kterou jsem zmiňoval již v předchozích článcích, byl dřevěný knížecí dvorec, vdovské sídlo kněžny Ludmily, babičky knížete Václava. Ta zde byla v roce 921 zavražděna. Místo je dle pověstí spojeno s jednou ze tří Krokových dcer, Tetou, archeologicky je přinejmenším prokázáno, že bylo osídleno již v době paleolitu. V malé obci  v okrese Beroun je, přestože má jen asi 750 obyvatel, několik kostelů – románský kostel sv. Kateřiny, románský kostel sv. Jana Nepomuckého, ranně barokní kostel sv. Ludmily. Nejstarší z nich, románská barokně přestavěná kulturní památka, je kostel sv. Jana Nepomuckého. Na faře ze 14. století pobýval ve století šestnáctém kronikář Václav Hájek z Libočan. V obci je rovněž zřícenina starobylého zděného hradu, který založil Václav II. na konci 13. století a Karel IV. za své vlády s celým tetínským panstvím koupil a připojil k nedalekému Karlštejnu. Na zámku se scházeli v době národního obrození přední čeští intelektuálové, J. Dobrovský, J. Jungmann, F. Palacký a další. Nedaleko obce je přírodní rezervace Tetínské skály a národní přírodní rezervace Koda, kde vznikla nejslavnější trampská osada Údolí děsu.

Jak je už z předchozích dvou příkladů (třech příkladů, pokud si vzpomeneme ještě na legendu o sv. Ivanovi ve Svatém Janu pod Skalou) zřejmé, historie a mýty se na konkrétních místech míchají a prostupují s historií a vytvářejí amalgám atmosféry s géniem loci prostorů, které bychom chtěli vzývat jako cosi, co je podstatným způsobem spojeno s naší národní minulostí. Nejvíce „na vodě“ je pravdivost a autenticita místa u Libušína, městečka v okrese Kladno. Jestliže Kosmas, nejvýznamnější středověká autorita českého dějepisectví, umisťuje ve své kronice do Libušína scénu, kdy kněžna Libuše věští budoucí slávu Prahy (onu scénu pak všichni, včetně Aloise Jiráska, Mikoláše Aleše i Bedřicha Smetany, každý ve svém oboru od literatury přes výtvarné umění po hudbu, přebírají), pak si zřejmě chybně zkombinoval dvě skutečnosti, totiž mužské jméno Libuša a přítomnost přemyslovského hradiště, které zde bylo vybudováno ale až v 9. století. Dnes je na místě kostelík sv. Jiří, původně svatyně z 10. století, později gotická stavba nicméně několikrát přestavěná, a šestiboká dřevěná zvonice. 

V posledním případě se nicméně máme přece jen o co opřít. Kdybychom hledali nejstarší hradiště na území Čech, měli bychom zmínit jméno Canberg, kde vojska Karla Velikého zabili vůdce Lecha. Máme však jen pouhé jméno a ani tušení, kde vlastně přesně se místo nachází, přestože jeho hledání bylo v centru pozornosti již v době vlasteneckého bádání v 19. století. Od konce Sámovy říše do založení českého státu je jinak na jeho území bílé místo. První zřetelnou lokalitou je tak až Levý Hradec, na kterém žil kníže Bořivoj, první historicky doložený Přemyslovec, který se podřídil vůli velkomoravského knížete Svatopluka a nechal se pokřtít. Na mapě pražského okolí jsme se v tuto chvíli přesunuli nejseverněji k městu Roztoky, u něhož se Levý Hradec nachází. 

Bořivoj nechal roku 884 na tomto místě, vzdáleném deset kilometrů od centra Prahy, vybudovat první křesťanský kostel, zasvěcený sv. Klementu. Z původní rotundy se zachovaly pouze základy pod dnešní barokní stavbou ze 17. století. Při archeologickém průzkumu byly dohady o tom, jak vlastně původní kostel vypadal. Existuje dokonce domněnka, že tato stavba vznikla daleko později, teprve v 11. století. Uvádí se, že prostřednictvím Levého Hradce Přemyslovci vlastně přišli do Prahy, hovoří se také o Lucké válce (o ní byla zmínka zde v článku o Neklanovi, který vlastně otevřel toto historické téma z jiné strany).

Celé je to vlastně příběh jednoho rodu, který se v konkurenci s rody ostatními prosadil jako vládnoucí v české kotlině a stal se tak tím rodem, od něhož se odvíjí nikoli už česká mytologie, nýbrž české dějiny. Když to teď hodně zjednoduším, pak řeknu, že po vyvraždění Slavníkovců na Libici 28. září 995 mají Přemyslovci volnou cestu k formování dějin. I když ani v tomto případě takto prvoplánové interpretace, tak jak se po desetiletí učí na školách, zřejmě nejsou zcela adekvátní a celý příběh české historie je poněkud komplikovanější.

(Text zpracován s pomocí článků české Wikipedie)

Budeč
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bude%C4%8D_%28hradi%C5%A1t%C4%9B%29
https://www.pametihodnosti.cz/pamatka/22/podrobne/budec_kostel.html

Říp https://cs.wikipedia.org/wiki/Rotunda_svat%C3%A9ho_Ji%C5%99%C3%AD_%28%C5%98%C3%ADp%29
https://www.podripsko.cz/menuId-1-strankaId-23-stranka-rotunda.html

Tetín
https://cs.wikipedia.org/wiki/Tet%C3%ADn_%28okres_Beroun%29 https://www.toulkypocechach.com/tetin.php
https://www.hrady.cz/?OID=488

Libušín
https://cs.wikipedia.org/wiki/Libu%C5%A1%C3%ADn
https://cs.wikipedia.org/wiki/Libu%C5%A1%C3%ADn_%28hradi%C5%A1t%C4%9B%29

Levý Hradec
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lev%C3%BD_Hradec
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Klementa_%28Lev%C3%BD_Hradec%29  
https://www.e-stredovek.cz/view.php?nazevclanku=levy-hradec-sidlo-prvnich-premyslovcu&cisloclanku=2007090005

Vyvraždění Vršovců
https://historicky.blog.cz/0809/vyvrazdeni-rodu-zabili-na-3000-vrsovcu-01

Kdo by si chtěl udělat pořádek v genealogii Přemyslovců, toho mohu odkázat na následující stránky:
Přemysl Oráč
https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99emysl_Or%C3%A1%C4%8D
Přemyslovci
https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99emyslovci
(zde seznam vládnoucích Přemyslovců od Bořivoje…, předtím sedm mýtických následníků Přemysla a Libuše):
Nezamysl, Mnata, Vojen, Vnislav, Křesomysl, Neklan, Hostivít
https://cs.wikipedia.org/wiki/Hostiv%C3%ADt
Hostivít byl otcem Bořivoje, ten Spytihněva a mladšího Vratislava, ten sv. Václava a Boleslava. Manželkou Vratislava byla Drahomíra. která měla na svědomí vraždu své tchyně sv. Ludmily.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vratislav_I.
Přehled všech představitelů státu
https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_p%C5%99edstavitel%C5%AF_%C4%8Desk%C3%A9ho_st%C3%A1tu