Miroslav Štibich

Jsou komici-hvězdy, obsazující hlavní filmové role a lvi společnosti, jejichž jméno si každý okamžitě vybaví. A pak jsou komici, o kterých víte, protože jste je nesčetněkrát viděli, ale jejich jméno si možná s určitostí nevybavíte, pokud se na dotyčného dostatečně nesoustředíte, a pokud se nestane to, že vám jeho naturel tak vleze pod kůži, že si vychutnáváte každou jeho další roli. Nebo se dostane do centra pozornosti až v době, kdy se soustředění na ty „velké“ hvězdy vyčerpalo, on sám dospěje mistrovského věku či dokonce je již v hereckém nebi. Ten poslední je třeba Václav Trégl, který hrál ve stovkách filmů, předposlední Stanislav Zindulka, který, ač poctivě hrál celý život, zazářil až v době „důchodové“. U Miroslava Štibicha je to možná jeho „nevýraznost“ ve smyslu neukřičenost, ale také širší poloha, tzn. také nejednoznačnost jeho zařazení jako komika. Anebo také možná i skutečnost, že více zářil jako divadelní herec, byť těch rolí a roliček ve filmu bylo rovněž požehnaně.
V Instinktu vyšel pěkný článek Jindřicha Götha Tajemný mistr skromnosti, v němž vedle jeho charakteristiky herecké akcentuje i „báječnou povahu“, skromnost, tichost, přátelské vztahy atd. Z nějakého důvodu ho mám zařazeného jako herce „cimrmanovského“, ačkoli jím vlastně není, spíš jeho role najdeme u „hrabalovsko-menzelovských“ filmů, v divadle byl příslušný v Činoherním klubu. Onen můj chybný pocit možná vyplývá z příslušnosti ke dvojici Vodňanský-Skoumal, jejich pořad S úsměvem idiota byl s těmi cimrmanovskými kreacemi „paralelní“, souběžný trochu jiným typem humoru.  
Přehledný text o Miroslavu Štibichovi jsem našel v souvislosti s pořadem Hvězda mého srdce. Jeho portrét šel v televizi na ČT 2 v červnu 2008, zde je příslušný odstavec:

Původně rekvizitář a také výtečný glosátor šachových partií. Později herec, který byl snad u všeho důležitého, co se v českém divadle a filmu v druhé polovině minulého století šustlo. Při pohledu na Štibichovu filmografii se mnohým jeho kolegům zatají dech. Pomiňme jeho profesionální kariéru v Činoherním klubu, tam byl ozdobou všech velkých inscenací. Tu filmovou začal přesně před čtyřiceti lety a v čase svých čtyřicátin v Hanibalově úspěšném dětském filmu Červená kůlna (1968). V televizním přepisu inscenace Jana Kačera Revizor (1971) se představil vedle velkých hráčů - Kodeta, Landovského, Abrháma, Hrzána, Somra, Čepka, Růžičkové, Galatíkové… a stačil jim. Pro film ho objevil Jiří Menzel v Postřižinách (1980) jako jednoho ze správní rady pivovaru. A pilně ho obsazoval dál. V dalším přepisu z „Činoheráku“ Tři v tom (1981), ve Slavnostech sněženek (1983), ve Vesničce mé střediskové (1985) coby předsedu družstva. Pozadu nezůstali ani Karel Kachyňa - Sestřičky (1983), Oldřich Lipský – Tři veteráni (1983), Václav Vorlíček - Rumburk (1984), Jiři Svoboda - Papillo (1986), opět Karel Kachyňa Smrt krásných srnců (1986), Karel Smyczek - Proč? (1987) či Dušan Klein - Jak básníkům chutná život (1987). Po listopadu 1989 zkusil Štibich dokonce muzikály. S Janem Bonaventurou Zvonokosy (1990) a znovu s Jiřím Menzlem Žebráckou operu (1991). Po několika drobničkách svou hereckou kariéru uzavřel výtečným televizním filmem scenáristy Jiřího Hubače a režiséra Jaroslava Dudka Hřbitov pro cizince (1991). Kdyby nebyl tak dobrý, nevybrali by si ho taková režisérská esa. Prostě, profesionál na výsost…
(text k pořadu, 22. 6. 2008, ČT 1, 23.50)

https://www.ceskatelevize.cz/program/hvezdamehosrdce/herci/492-miroslav-stibich
https://instinkt.tyden.cz/rubriky/ostatni/osud/miloslav-stibich-tajemny-mistr-skromnosti_26618.html
https://www.csfd.cz/tvurce/13434-miloslav-stibich/
Možná, kdybych hledal, našel bych lepší příklad, ale aspoň tento:
https://www.youtube.com/watch?v=DQApfloDwTs najeď na 53:30
Přece jen:
https://www.youtube.com/watch?v=nyC9MKH1k98&feature=relmfu 2:20