Měsíčník Host / Podcasty

Měsíčník Host / Podcasty
„Literatura nahlas“

Kverulanti: Co přichází aneb Cesta na Kouzelný vrch, poslední román Daniely Hodrové, završující její dílo. 10. 10. 2024, účastní se literární komparatistka Blanka Činátlová, literární kritik Kryštof Špidla, mj. syn politika Vladimíra Špidly, a známý novinář a publicista Josef Chuchma. Ondřej Nezbeda a jeho hosté v kritické diskusi… Dohledávám, B. Činátlová o románu napsala též esej do A2, https://www.advojka.cz/archiv/2024/22
Mnohé zajímavé z „velkých otázek“, vztahu mezi autobiografií a realitou a psaním románu, jehož hranice si je sama vědoma, vypíchnul bych moment etičnosti (problematickým momentům), co ještě prozradit, když je řeč o Bohumile Grögerové či Milanu Jankovičovi. A jsou tu další otázky ohledně hranic literatury (možného kýče či bulvarizace vedle velmi náročné či komplexní tvorby jako celku, oněch „zavinutých vět“, Milan Jankovič o těchto větách napsal studii, já si vzpomínám v souvislosti se skoky v čase, digresích atd. knihu Jauma Cabré Přiznávám, že…, kterou jsem kdysi komentoval).

Fascinace: Marek Technik, reportážní rozhovor Ivany Myškové s prozaikem Markem Technikem (25. 10. 2024). Cesta z libeňského Velkého mlýna podél Vltavy, jdou až kamsi do divočiny a hovoří o románu Varování (Argo, 2022), jeho stavbě na příběhu matky a dcery a dichotomii emocí a racionality atd., o jeho čtení. Nu tak, ať si rozhovor každý, koho to zaujme, poslechne.
https://podcasters.spotify.com/pod/show/casopishost/episodes/Fascinace-Marek-Technik-e2q4f06

Tlampač: Jsou města s nebem a ta bez (Adéla Knapová) 31. 10. 2024. Láska a smrt v Charkově. Napsala Adéla Knapová, načetla Markéta Macháčková (Host 8/24).
https://podcasters.spotify.com/pod/show/casopishost/episodes/Tlampa-Jsou-msta-s-nebem-a-ta-bez-Adla-Knapov-e2qcq85 Adéla Knapová, zajímavá osobnost, uváděná na Wikipedii jako česká spisovatelka, novinářka, dramatička a vizionářka. Text je naléhavý, líčení působivé. A i analýza toho všeho, co co zažila.

Krotitelé slov: Petra Sedmíková, 3. 10. 2024 Jitka Hanušová (také překladatelka, z finštiny) mluví s překladateli o jejich práci a životě.
https://podcasters.spotify.com/pod/show/casopishost/episodes/Krotitel-slov-Petra-Sedmkov-e2p675q
Rozhovor v Broumovském klášteře, kde je při tvůrčích pobytech skvělé prostředí pro koncentraci na práci, s překladatelkou z turečtiny a tlumočnicí Petrou Sedmíkovou. To mě zajímá, protože Orhan Pamuk byl svého času spisovatel, kterého jsme (také v souvislosti s cestou do Turecka a půlročním studentským pobytem mé dcery v této zemi) hodně četli. V úvodu velice pestrá, rozsáhlá aktivita zpovídané. Spolupracuje s Petrem Kučerou (ten přeložil román Jmenuji se Červená, Bílá pevnost či Sníh, nestíhá překládat všechna další Pamukova díla), hovoří také o své práci v Orientálním ústavu, pak na Filozofické fakultě, překlady Pamuka, o poslední knize, historickém románu z města Izmir (Smyrna) s českým názvem Svěřený čas (Host, 2024) Defne Sumanové o dívce Šeherezádě, hovoří o složitosti (jazyky, jména, lokální používání turečtiny v idiomech atd.). Pak také hovoří o učebnici turečtiny, kterou připravuje.

O pár týdnů starší je Fascinace: Kateřina Rudčenková (nahrávka z června, na Hostcastu 19. 9. 2024)
https://podcasters.spotify.com/pod/show/casopishost/episodes/Fascinace-Kateina-Rudenkov-e2ojel2 Pražský noční výlet, Kobyliská ulice. Řeč je o ptácích (má i aplikace, která podle zvuku rozezná, o jakého ptáka se jedná), cituju zmínku o zvídavosti a úžasu, zrozeného „ze sovího houkání, žabího kuňkání, ptačího trylkování, pablesků a potlesku“, a vydávají se do divočiny, kde se opravdu ozývá zvuk jakéhosi mláděte. Asi po dvaceti minutách (je to dvojnásobně dlouhý formát, 1:15 hod.) přechází k dalším tématům, zapisování událostí v denících, také v jejich jevištním, Norské ženy s divadelním spolkem Puchmajer zpracování (také ukázka). Pak se zase vracejí k ptákům (ohroženým druhům) atd., pak také něco o cestách jak po Čechách, tak jinde.

Kverulanti: Totožnost (Milan Kundera), 12. 9. 2024, román je k dispozici v překladu Anny Kareninové teprve nyní. Hosté Ondřeje Nezbedy jsou tentokrát překladatelka a šéfredaktorka iLiteratury Ivanka Šotolová, divadelní a literární kritička Josefína Formanová a publicista a šéfredaktor časopisu Přítomnost Petr Fischer. Nejdříve hovoří o svých čtenářských prázdninových zážitcích. Uvedeny jsou tituly Mít a být vlámského spisovatele Dimitri Verhulsta, Proč Němci? Proč Židé?: Rovnost, závist a rasová nenávist 1800–1933, jejímž autorem je německý novinář a historik Götz Aly, pak povídka Der Kulturer Thomase Bernharda, který podle ní napsal také scénář k filmu, který natočil Vojtěch Jasný (1962).

Zajímavé pro mě jsou nicméně reakce zúčastněných na Kunderovu knihu, která česky vyšla po desetiletích, po autorově smrti. Totiž jako by to, co říkají, takřka kopírovalo v některých momentech moje pocity, Petr Fischer říká, že ho „to ohromně nebavilo“, tenkrát ho kniha „strašně votravovala“, jakkoli to mohlo být způsobeno i tím, že neuměl moc francouzsky, „že je to malicherný, vlastně jako smutný“, zatímco nyní (přistupuje k tomu evidentně intelektuálsky, když spíš než vlastní četbu komentuje „zlomy“ v Kunderově díle, „linky“ atd.) vnímá především, že Kundera nerozuměl té době, ve které žil (což ovšem nebyl záměr jeho sdělení, nicméně je to dnes potřebný moment pro naši dobu, tj. opět opět je to Fischerova reflexe). A podobně Ivanka Šotolová říká, že ji to vlastně „rozčiluje“ (ta ho ovšem nevzala na milost už od Směšných lásek, a ptá se, proč u Huellebecqa jí tato jednostrannost nevadí, což je pro politováníhodnost jeho protagonisty, zatímco Kundera „všechno ví nejlíp“, ty teze „trčí“, protože je příliš patrné, že prostřednictvím toho, co říká postava, se projevuje se svou definitivností spisovatel). A pak, to je přesně ten můj pocit, ten problém pojmenovává, jako že u Kundery se román skládá z „tezí“ (přesně to bylo moje čtení, román á la these, navíc v době, kdy podoba tohoto žánru se promítla do nedávného budovatelského románu). Josefíně Formanové se kniha naopak „strašně líbila“, připadal jí jako patřičný komentář k dnešku.

Nezbeda popíše celý příběh dvou milenců, sadu nedorozumění, bobtnající malichernosti a trpkost, ozřejmují onen „centrální“ princip atd., také jednotlivé vrstvy (i dualita těla a duše), Fischer hledá ony „trhliny“ (jeho oblíbené slovo), ambivalence. A pak tu je soucit (téma stárnutí žen jako ztráta identity), který ovšem před dvaceti lety byl novinkou, dnes je ale v literatuře otřepaný. Pak tu jsou paralelismy, detaily, prvek bubnování, domyšlenost. Čas jako téma identity, těla. Kontrapunkt ve dvou plánech kompozice. Realita a sen, propadání se do snu. Sen a groteska, to je také téma jedné české recenze knihy. A otázka, která se vrací k již řečenému, zdali to je „blbě napsaný“ (Fischerovi také řeklo několik vzdělaných lidí, že tuto knihu nemohou číst, zazní, zda vadí, že zmíněné teze působí „pedagogicky“, totiž že autor na jednom místě říká, „skutečně jste mě pochopili“ (tak jako to je v jehovistických spisech, kde jsou ještě „kontrolní otázky“). A ještě tu je zmínka o doslovu Jakuba Češky, který také napsal samostatnou rozsáhlou studii o Kunderovi (Za poetikou Milana Kundery, 2022), ke knize.