Merta, Hrubý, Fencl & Hromosvod

Merta, Hrubý, Fencl & Hromosvod
Vladimír Merta, Jan Hrubý, Ondřej Fencl
v Novopackých sklepích
12. února 2016

Seděl s ostatními muzikanty v restauraci u stolu v rohu, jediné prázdné místo, zřejmě zrovna pro mě. Jel jsem o hodinu dříve, abych nepřišel s rezervací na poslední chvíli, a zrovna se to takhle hodilo. S Vláďou Mertou jsem se viděl v loňském létě na Ars poetice, je to pořád on, i když mu bylo před pár dny sedmdesát. Přeju mu k nim dodatečně, psalo se o tom nejen na FB. Merta je v tuto chvíli v médiích dost aktuální, nejen pro to jubileum, ale také právě na ČT 1 běží třídílný (neměl být pětidílný?) dokument Šedá zóna, jehož je režisérem. Ondřej Fencl a hudebníci Hromosvodu, skoro všichni v černém, se za chvilku zvedali a pomalu přesouvali do podkroví, kde se konají všechny hudební a literární pořady Novopackých sklepů, Honza Hrubý prý ještě někde venku pálí cigáro.

Kamarád mi, aniž bych to věděl, mezitím vyzvedl rezervovaný lístek a opatřil „V.I.P“ místo v první řadě na kraji, takže jsem pak o koncertě seděl přímo proti Honzovi Hrubému, vzhledem ke zdejším prostorovým poměrům a natřískanému sálu asi tak metr a půl, možná i méně, od něj, a – rovněž nic netuše – vedle mého bratra, který prý chtěl původně zavolat, jestli pojedu, a jehož jsem pak po koncertě vezl s Ivou, jeho ženou, domů. Výraz „V.I.P.“ byl ovšem žert, má prý u mě dva rumy, což právě bratr rovnou zařídil.

Skoro dost náhod na jedno vyražení, ale nestačilo, za mnou Zdeněk Mazáček, z našeho širšího muzikantského společenství, které se tu či onde schází, mi ukazuje za sebe, že tam sedí Pepa Bajer, který pro jiné společenství, s nímž se to zmíněné do jisté míry překrývá, před léty dělal pověstné diskotéky. Poznává mě, po letech, až o přestávce. A jak sedím, naklání se ze zvláštního úhlu další známá tvář a říká, tak tě vítám v Nové Pace. Jaromír Typlt, básník, performer, kunsthistorik, organizátor kulturního života, člověk se smyslem pro slovo a chvíli, říká to, jako bychom se neviděli deset let, a viděli jsme se snad ani ne před měsícem.

Do začátku hraní je pár minut, ještě se chvíli bavím s Honzou Hrubým, pozdravuju od Milana Faltuse, jeho bratrance, s nímž jsem poslední dobou od našich germanistických studií zase víc v kontaktu, a vyjadřuju lítost nad ozvučením koncertu Supergroup.cz v Jičíně před týdnem, na němž se pořadatelé snažili ušetřit. Byli jsme pěkně nasraný, říká mi. 

Nu a v pořadu na plakátu inzerovaném jako Staré známé písně je tu první pecka, v triu Merta-Hrubý-Fencl, které se postupně bude na pódiu rozrůstat, a sice Chtít chytit vítr (někdy uváděná jako Dlouho se mi zdá) z prvního Mertova alba Ballades de Prague (1969, v roce 1992 vydal Merta CD s tímto názvem), v níž posluchač pamětník uslyší ozvuk Boba Dylana (a Donovana, podle jehož Catch the Wind vznikl název songu) a poeticky vyjádření rozcestí člověka, který hledá a nechce ztratit svoji identitu (je zajímavé, že píseň zahajuje rovněž seriál Šedá zóna, kde ji její tvůrce v kontextu písničkářství v době normalizace 70. let.

Následovaly novější Vzdálené výstřely (Ponorná řeka 2011), Kocovina (z roku 1980), Černá známka (první song na albu Ponorná řeka, 2011), Mišíkova Variace na renesanční téma, … ale to už se postupně rozšířila sestava hudebníků na jevišti o další členy skupiny Hromosvod za humorných komentářů o pokusu o rekord v možném množství hudebníků natěsnaných na vymezené ploše a logistických komplikacích při změnách nástrojů, neboť Ondřej Fencl střídá u jednotlivých skladeb kytaru s klávesami (dnes oblíbenými červenými Nord Electro 3), u kláves jej občas vystřídají další hudebníci Hromosvodu, hlas houslí se rozšířil ještě o jeden part výborné Hany Vyšínské a ve Variaci Merta vystřídal kytaru mandolínou a zpívá Fencl „pro nedostatek Vláďů Mišíků na pódiu“. V další skladbě, Francouzská, dokonce, za opětných komentářů Ondřeje Fencla, který říká, že Merta se pro potřebu skladby, která má zaznít na pódiu, naučí hrát na hudební nástroj lépe než někdo, kdo na něj hraje celý života, hraje na saxofon. Tato píseň už je totiž dílem kapely Hromosvod. A následuje několik skladeb, v nichž hraje pouze toto seskupení, jsou to převážně písničky z alba Divoký ticho Žižkova (vydali 2015) Před Imperialem, Záhada hlavolamu, Nedělní večery, Jedeme vlakem, Přišel čas a Na kraji nebe, Magnety, Kraj (dohledávám teď zpětně některé písně na internetu, nemůžu najít Přišel čas, Na kraji nebe a Kraj, ostatní je tak, jak říkám, pro pořádek). Následuje Mertův kultovní Astrolog – ještě z LP desky P. S. Vladimír Merta, Supraphon 1978, stejně jako následující Začouzené sklíčko.

Merta odešel z pódia, zatímco houslista pravděpodobně už předtím pokuřuje někde v zákulisí. Pak jsme kdesi v polovičce a po více než hodině hraní následuje přestávka. A je tu další řada písniček, Intuice, Blues pod Petřínem je opět písnička Hromosvodu (CD Svitavy, 2006), Domilováno pak Mertova ze stejnojmenného alba (2013). Nevím, zda jsem pochytal úplně všechno, nejspíš nikoli, ale to zas až není tak důležité. Myslím, že chybí minimum.

Podstatnější je ovšem výborná atmosféra, Mertovy vtípky („já bych na sebe už nešel“), pohoda na jevišti (Honza občas upije pivo a hraje dál) i v publiku, reakce muzikantů na sebe – zatímco Hrubý odpovídá na motivy kytary či kláves skloněn nad nástrojem a jakoby nezúčastněn (k tomu přispívá i, že v této formaci hraje vsedě), Merta se na něj (a na publikum) obrací, jestliže mu předává vedení melodie, Fencl, který také několik skladeb Hromosvodu zpívá, si tiše zpívá i texty Mertových písniček.
Jsem si vědom mimořádnosti Mertovy hry na kytaru, v níž se nepředvádí, protože důležitější je sdělení básnického textu, ale u níž muzikant pozná, že to zdaleka není jednoduché (ale Vladimír se na ni vůbec nemusí soustředit, protože je techniku hry suverénně ovládá, tím se odlišoval od řady písničkářů už v sedmdesátých letech), a stejně tak originálnosti Hrubého hry na housle (byl jeden z prvních, ne-li vůbec první, kdo tento nástroj „elektrifikoval“), která nese stopu několika let studia na pražské konzervatoři, ale v první řadě je skvělou invenci a přizpůsobuje se stylu toho či onoho souboru na jevišti. Sám mi ostatně právě tohle, nutnost vcítit se do celku, stylu konkrétní formace, mezi řečí potvrdil. Stylová šíře jeho hudebních aktivit, ale i schopnost se nadchnout novými podněty je pozoruhodná (i dnes jednu chvíli přišel vedle „keltského rocku“ a arpeggii v některých sólech s motivy nedalekých Johannu Sebastianovi, ale i moravským melodiím, které jsme ostatně mohli slyšet na jeho nedávném albu Společné světy), a jeho spolupráce s Mertou či Mišíkem a ETC. (hovořím o kontextu tohoto večera) se datuje už od sedmdesátých let. Momenty improvizace, překvapující i muzikanty velmi dobře sehraného Hromosvodu, byly patrné a jsou přidanou hodnotou příjemného večera.

Přídavky jsou dva, jeden z nich patří Honzovi Hrubému, respektive jeho někdejšímu keltskému hraní. K Hudbě pro ztracené harmonium se všichni přidávají a viditelně si to užívají. Druhým přídavkem jsou Funebráci, tedy Blues o spolykaných slovech Michala Prokopa, a to si užívám (ne že bych se předtím nudil) i já, a ještě více si uvědomuju, jak jsou ty kapely, ale i osobnosti v nich vzájemně propojené na pódiích, tvorbou i životem – Merta, Mišík, Prokop, Hrubý („podílel na vzniku mnoha zásadních alb naší folkové i rockové historie“ je výstižná formulace jedné recenze zmíněného alba) atd. To by ovšem bylo na delší téma.

A konečný závěr vyzněl v tónech známé Mertovy Harmonie, už unplugged, s tichým doprovodem kytary, houslí a kláves a publikem jako sborem. Pak už ovšem ani není možné něco přidávat. Snad jen další objetí. Xenie, moje někdejší studentka, jedna z nejmilejších, mne zve na kávu. A ve ztichlé Nové Pace hledá Jaromír Typlt s přáteli mobil, který se kamsi vznesl. Druhý den esemeska, že je na světě. Spojení v harmonii funguje.

Základní adresy
Vladimír Merta
https://vladimirmerta.cz/index.php
Jan Hrubý
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Hrub%C3%BD_(hudebn%C3%ADk)
https://kultura.zpravy.idnes.cz/jan-hruby-ukazky-0ko-/hudba.aspx?c=A140115_102934_hudba_ob
Ondřej Fencl
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ond%C5%99ej_Fencl

Kontext dnešního večera
Šedá zóna
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10563588855-seda-zona/213542156310001/
https://www.lidovky.cz/nenosil-jsem-zadnou-uniformu-vzdoru-rika-merta-v-serialu-mapuje-normalizacni-sedou-zonu-g7l-/kultura.aspx?c=A160210_171907_ln_kultura_hep
k písni Chtít chytit vítr
„Tak to je prostě typická folkařská metoda jak přežít. Nevyjádřit se přesně, být radši o stupeň zbabělejší, aby člověk nemusel potom odolávat různejm nátlakům. Možná se tomu dá říct ‚lyrický underground‘.“
Chtít chytit vítr na stránkách V. M. (tam jsou i texty a údaje o dalších Mertových písních)
https://www.vladimirmerta.cz/rozhovory.php?rec=203

Hromosvod
https://www.hromosvod.cz/multimedia/audio/

Hudba pro nalezené harmonium
https://www.youtube.com/watch?v=PltA5woXKaA