Marc Rothko

Každý máme své oblíbené malíře a musím říci, že pro mne je setkání byť jen s jediným obrazem Marca Rothka vždy hluboký zážitek. Mohli byste říci, že na tom obraze nic není, obvykle jen minimum barevných ploch nad sebou, dvě či tři, zaplňující zcela nebo takřka zcela plochu plátna, a přesto je to fascinující. Maloval ovšem i jiné obrazy, ale tyto, čiré demonstrace barev, vždy v nějakém prazvláštním lomu a vztahu mezi sebou, je to, podle čeho Marca Rothka bezpečně rozeznáte. Stačí se podívat dole na odkazech třeba na Národní galerii ve Washingtonu, samozřejmě malý obrázek je jen informativní a symfonii obrazu nenahradí. Nejpřesněji lze ten dojem na monitoru vyvolat, když do vyhledávače Google zadáte (vyhledávání obrázků) jen jméno Rothko. Na prvních dvanácti stránkách se ukáže v thumbnailech pestrost a zároveň kompaktnost Rothkova díla. Někdy bývá označován tento styl výstižně jako Colourfield Painting , protože od klasického abstraktního expresionismu, kam bývá Rothkovo dílo rovněž zařazováno, se svým způsobem liší. Termín použil poprvé americký teoretik umění Clement Greenberg, který takto označoval práce Julese Olitského. Jinou podobu tohoto stylu představují práce Barnetta Newmanna, mají však zcela jinou škálu emocí a nerozpakoval bych se je posunout do jiné „škatulky“, totiž kamsi k minimalismu i když tam nebývá řazen. Ale zpět k Rothkovi.
Narozen 1903 v Lotyšsku (v ruském Dvinsku, dnes Daugavpils leží v Lotyšsku) jako Marcus Rothkowitz , čtvrté dítě židovského lékárníka. Rodina se po antisemitských pohromech rozhodla emigrovat do Spojených států. Po neuzavřeném dvouletém studiu na Yalské univerzitě přesídlil do New Yorku, kde získal v roce 1938 americké státní občanství. V roce 1940 si změnil jméno na to, pod kterým jej známe.
Vzory mu byli zprvu malíři evropského surrealismu Max Ernst či Yves Tanguy, barevnost jeho díla chápeme, když uvedeme jako další vzor Henri Matisse. V roce 1953 namaloval Rothko obraz Homage to Matisse. Když tento obraz byl v roce 2005 prodán v aukci u Christie´s v New Yorku za 22,5 milionů dolarů, bylo to dlouhou dobu nejdražší poválečné dílo na světě. Později byla tato neuvěřitelná cena překonána, když v roce 2007 byl obraz White Center (Yellow, Pink, and Lavender on Rose) z roku 1950 prodán v téže aukční síni za 65 miliónů dolarů.
Hlavní Rothkovo dílo se časově rozprostírá po roce 1949. Často to jsou obrazy přesahující výšku třech metrů, umělec měl přesnou představu o jejich zavěšení, osvětlení a přístupu diváka k nim. Doporučoval prohlížet je ve vzdálenosti zhruba 45 centimetrů. To je, když si to přeberete, vlastně docela blízko. Nicméně je to srozumitelný požadavek, potvrzující to, co jsem zmínil hned na začátku textu. Tato vzdálenost i důležitost osvětlení má vliv na to, že vás obraz s barevnými plochami a jejich dotyku či mírném překrývání zcela pohltí, jako byste do něj vstoupili. A to je přesně ono.
Zatímco Rothkovy obrazy na vás působí harmonicky, respektive úsilím o onu harmonii, a rozhodně nikoli kontroverzně, ironicky či jakkoli jinak negativním vzrušením, osobnost umělce vykazovala jiné znaky. Rothko trpěl manio-depresívní psychózou (i u nás se nyní poměrně často o tomto zásadním problému hovoří) a ta jej dovedla v roce 1970 na práh smrti. Není to první případ na těchto stránkách, kdy píšeme o smutném konci umělce, o němž bychom si mohli myslet, že mu můžeme závidět světovou slávu a postavení.
Krátce před smrtí malíře se prestižní londýnská Tate Gallery rozhodla otevřít permanentní Rothko Room, kde jsou vystavena díla umělce. V texaském Houstonu vznikla Rothkova kaple, kde je vystaveno čtrnáct jeho prací.

Převážnou část informací pro tento článek jsem čerpal na adrese
https://de.wikipedia.org/wiki/Mark_Rothko
https://www.nga.gov/feature/rothko/
https://www.guggenheim.org/new-york/collections/collection-online/show-list/artist/r/?search=Mark%20Rothko
https://www.rothkochapel.org/
Článek, doporučeníhodný čtení, je na adrese Artmusea, kde je řada dalších podrobností.
https://www.artmuseum.cz/umelec.php?art_id=637