Manuel de Falla

Návštěvníci klavírních či kytarových koncertů i u nás myslím jsou dost dobře obeznámeni se skladbami španělského skladatele a klavíristy 20. století, neboť jsou pro svou oblibu u interpretů často na jejich koncertním repertoáru. Spolu s Isaacem Albénizem patří ke španělským autorům, kteří jsou i českému publiku přístupní pravděpodobně i na základě jeho vztahu k folklóru, jevištním dílům či písním, které patří k širokému spektru jeho tvorby. Ve srovnání s našimi skladateli generačně mezi Janáčkem a Martinů (M. de Falla se narodil 1876, Janáček 1854, Martinů 1890), tedy mezi impresionismem a modernou (přirovnání to není zcela scestné, Bohuslav Martinů v Paříži tvořil v podobném mezinárodně inspirovaném prostředí jako Falla, byť později žil v Granadě) zaujímá místo vděčné pro interprety i publikum.

Narodil se v Cádizu na jihu Španělska (dnes autonomní region Andalusie), první kontakty s klavírem mu zprostředkovala jeho matka María Jesús Matheu, sama klavíristka (otec byl obchodník), následovaly hodiny u Alejandra Odera a Enrique Brocy , přitom váhal mezi literární a hudební životní dráhou. Nakonec v roce 1896 začal studovat konzervatoř v Madridu u José Tragóa, v té době začal i komponovat své první písně, klavírní a komorní hudbu. Aby mohl finančně podporovat rodinu, psal Manuel de Falla komické opery, které mají ve Španělsku svou svébytnou tradici pod názvem „zarzuela“. V letech 1901 až 1903 jich napsal pět, dvě z toho ve spolupráci s Amadeem Vives. Nedočkaly se však úspěchu. Od roku 1902 studoval u Felipa Pedrella, zakladatele španělské národní hudby. De Falla prorazil s operou La vida breve (Krátký život), napsanou v duchu domácí lidové hudby v letech 1904-5.  Opera získala první cenu v soutěži Real Academia de Bellas Artes de San Fernando (Královské akademie krásných umění v San Fernandu). V roce 1907 se skladatel odebral do Paříže, kde se setkal s legendami impresionistické hudby Claude Debussym, Maurice Ravelem, Paulem Ducasem či Španělem Isaacem Albénizem.  Ti ovlivnili i jeho styl. V Paříži vznikly skladby Trois mélodies (1909) podle básní Théophile Gautiera a v roce 1912  Siete canciones populares españolas (Sedm populárních španělských písní).

Když vypukla první světová válka, vrátil se de Falla zpátky do Madridu. V roce 1915 vznikla a byla uvedena  jeho „Gitanería“ El amor brujo (Kouzlo lásky), později ji přepracoval na balet se zpěvy (premiéra 1921 v Londýně). V roce 1916 napsal de Falla třívěté Noches en los jardines de España (Noci ve španělské zahradě, s podtitulem Symfonické imprese pro klavír a orchestr). Pantomimu El corregidor y la molinera (Starosta a mlynářka, 1917) podle proslulého humoristického románu Třírohý klobouk Pedra Antonia de Alarcón, klasika španělské realistické literatury, která byla už předtím předlohou pro operu Der Corregidor Hugo Wolfa, přepracoval de Falla na balet El sombrero de tres picos (tam už používá titul Alarcónova díla, které vychází z lidové španělské balady). V českém kontextu je pozoruhodné, že podle Alarcóna napsal v letech 1890–91 operu Noc Šimona a Judy Karel Kovařovic (premiéra v ND 1892). Zpět ale ke zpracování de Fally, které mělo premiéru v Londýně 1919: Autorem kostýmů a scény byl Pablo Picasso, tančil Ruský balet, dirigoval švýcarský dirigent Ernest Ansermet, který spolupracoval s impresáriem baletu Sergejem Ďagilevem již od roku 1915.

V roce 1921 se Manuel de Falla usadil v Granadě, v jeho domě nedaleko Alhambry je dnes muzeum Museo Falla s dokumenty k životu a dílu skladatele. Ten se od opulentního impresionismu stále více přikláněl ke střízlivějšímu novoklasicismu. Jeho další jevištní kus, jednoaktová opera El retablo de maese Pedro (Loutkohra mistra Pedra) z roku 1923 vychází z Cervantesova Dona Quijota. Skladatel pro sebe objevil cembalo, pro které (a pro pět sólových nástrojů) v roce 1926 napsal koncert. Následovala práce na jevištním oratoriu Atlántida. Nicméně stále zhoršující se zdraví si vyžadovalo stále větší přestávky ve tvorbě, k tomu se pak v roce 1936  zkomplikovaly i historické podmínky, když vypukla španělská občanská válka. Manuel de Falla nakonec emigroval v roce 1939, hluboce otřesen druhou světovou válkou, do Argentiny. Tam v roce 1946 zemřel, aniž by Atlántidu stihl dovést do konce. Dokončil ji jeho nejvýznamnější žák, španělský skladatel a dirigent Ernesto Halffter.

https://de.wikipedia.org/wiki/Manuel_de_Falla
Krátký život (kompletní nahrávka, Barcelona 1954)
https://www.youtube.com/watch?v=_PoIjYZ4B20
jiné nastudování (i informace o obsazení)
https://www.youtube.com/watch?v=gaVvkRo-AF4
Španělský tanec
https://www.youtube.com/watch?v=uTMrJkBE7Kk

Andalúzská serenáda
https://www.youtube.com/watch?v=pxDJKPT7qQ8

Noci ve španělské zahradě, klavír Daniel Daremboim, Chicagský symfonický orchestr
https://www.youtube.com/watch?v=_MS332sS7cA

Ricardo Requejo, kompletní klavírní dílo
https://www.youtube.com/watch?v=UJRI2C2I3M0

Album kytarového virtuóza Paco de Lucii Interpreta a Manuel de Falla, 1978
https://www.youtube.com/watch?v=D9Hu_n2Kw50 !