Magorovy písničky

V poznámkách v knize Magorova oáza má Ivan M. Jirous komentáře k několika rockovým skladbám. Vzhledem k tomu, že generačně od sebe nejsme tak vzdálení (zhruba o pět let), a já se považuju, stejně jako on za generaci rockové hudby (nikoli rockenrollu, Elvise atd.), i když tady nějaké posuny budou, poslechnu si oněch pár titulů, některé znovu, některé jsem ovšem neslyšel, protože od poloviny  70. let jsem už šel jinou cestou než Jirous, k art rocku, Yes a dalším věcem. Tak tady je přepsaný ten seznam, kde najdu nějaké odkazy k poslechu, přidám je:

The Doors / Light My Fire  (z CD The Doors, 1967)
https://cs.wikipedia.org/wiki/The_Doors_(album)
Původně The Doors of Perception, z dnešního pohledu kapela, která měla ještě kratší trvání než Beatles, album vyšlo 1967, Morisson zemřel po vydání pěti dalších alb v krátkých intervalech v roce 1971. Song z debutového alba, i když předtím Ray Manzarek dělal se svými bratry muziku už předtím a rok založení kapely se uvádí 1965. CD The Doors obsahuje vedle tohoto hitu ještě několik dalších, např. The End, jehož popularita byla znovu oživena prostřednictvím filmu Apokalypse Now a zákazem pro verše „Father I want to kill you, Mother I want to fuck you“, které jsou ovšem intertextualitou k Odyseovi. To, že Doors jsou zajímaví také intelektuálně, dosvědčuje také skutečnost, že do alba zařadili i Alabama song, klasiku Berta Brechta a Kurta Weilla. Album bývá označován mj. jako psychedelick rock, u Light My Fire se diskutovalo o tom, zda píseň adoruje konzumaci drog. S tím souvisel i skandál v televizní show Ed Sullivana, kdy v živém televizním vysílání Jim Morrison původně dohodnutou textovou změnu „Girl, we couldn’t get much higher“, vnímanou právě v tomto kontextu, nedodržel, jestliže měl zazpívat „Girl, we couldn’t get much better“. Jak je zřejmé, tlak na podobu textu neprobíhal jen v totalitárním režimu, ale i na svobodném Západě. Dnes by se tím nejspíš nikdo vůbec nezabýval. Hudebně je song charakteristický, podobně jako u ostatních skladeb Doors, svými dlouhými kytarovými a klávesovými sóly, jinak – z pohledu pozdějšího vývoje – je ta struktura celkem jednoduchá, vybočení je snad jen v triolách v jedné části.
Mně se z tohohle alba líbila svou prokomponovaností snad nejvíc skladba When the Music's Over.
https://www.youtube.com/watch?v=cq8k-ZbsXDI
https://www.youtube.com/watch?v=nOJSmXSFCWk

Nick Cave and the Bad Seeds / Wheeping Song (z CD The Good Son, 1990)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Nick_Cave_and_the_Bad_Seeds
https://cs.wikipedia.org/wiki/The_Good_Son
https://en.wikipedia.org/wiki/The_Weeping_Song
Tak o Nickovi Caveovi toho mnoho nevím. Ne, že bych taky leccos neslyšel a nečetl nějaké komentáře o jeho temné hudbě, když vyšlo to či ono album. Netušil jsem ovšem, že v kapele působil hlavní protagonista Einstürzende Neubauten, tj. Blixa Bargeld (obč. jménem Christian Emmerich), oblíbené kapely Jaromíra Typlta, a že multiinstrumentalista Mick Harvey založil už deset let předtím skupinu The Birthday Party a že to vše mělo něco společného se Západním Berlínem. The Good Son je až šesté studiové album kapely, zajímavé je rychlé potleskávání v písni i obraz videa s houpající se lodí, což by spíš napovídalo, chybně, že se jedná o následující Ship Song. Pouštím si ještě další věci z alba, i zde je vizuál zajímavý, stejně jako netuctová zvuková podoba doprovodu. Vzpomněl jsem si tak trochu na Toma Waitse.
https://www.youtube.com/watch?v=TqhOVY58zIo

Deep Purple / Smoke On The Water (z CD Machine Head, 1972)
https://en.wikipedia.org/wiki/Machine_Head_(album)
https://en.wikipedia.org/wiki/Smoke_on_the_Water
https://cs.wikipedia.org/wiki/Smoke_on_the_Water
To je zase „moje“ klasika, tedy věc, kterou „jsme poslouchali“, jak říká Béďa Plecháč na vzpomínkových diskotékách i po letech. Kytarový riff byl kdesi vyhodnocen jako ten „nej nej“ v dějinách rocku. „Moje“ písnička byla samozřejmě Child in Time z dřívějšího alba Deep Purple in Rock (s dvojvýznamy na obalu desky, kde se tváře kapely objevují místo těch prezidentských na Mount Rushmore) s tím, jak dokázal zpěvák Ian Gillian zazpívat ještě o oktávu výše (která česká kapela se na začátku 90. let zoufale pokoušela to napodobit, byl to Kabát?). Ovšem, ty úžasné Hammondky, jeden ze poznávacích znaků kapely, vztah ke klasické muzice. Poslouchali jsme už The Book of Taliesyn či Fireball.
https://www.youtube.com/watch?v=zUwEIt9ez7M
https://www.youtube.com/watch?v=OorZcOzNcgE

Bratři Karamazovi / Podivuhodný Mandarin (z CD Oslava ohně, 1995)
https://www.bratrikaramazovi.cz/HOME.html
Tak tohle si budu muset dohledat. Vyhledávač mi ukazuje, že song natočili Plastici na albu Egon Bondy´s Happy Hearts Club Band (parafráze titulu The Beatles), nahrávka s Bratry Karamazovými  na YouTube působí svěže (Akropolis 2012), jakkoli to není moc zpívání, ale napůl parlando. Což směřuje pozornost posluchače k textu:
Po celý život budeš roztahovat klín / Aby v něj vešel Podivuhodný mandarín
Budeš svůj šat šít z marností a z vin / Hledat budeš kde je Podivuhodný mandarín
A v hlavě hukot krve a v očích noční stín / Toužit jen budeš aby přišel Podivuhodný mandarín
Mnohokrát si budeš chtít pustit plyn/ že zas to nebyl Podivuhodný mandarín
Až vyčerpáš se v čtyřicítce a budeš celá hin / Poznáš že život je jen boží mlýn
Syrovější je ovšem originál, viz. A pak tu je ještě jedna novější nahrávka PPU.
https://www.youtube.com/watch?v=cs-pHSTfJlY
https://www.youtube.com/watch?v=lYrHW83ln1c
https://www.youtube.com/watch?v=lYrHW83ln1c
Poslouchám ještě nějaké další písničky českokrumlovské kapely na Bandzone, působí přesvědčivě.

Brutus / Žádný cukr (z CD Třikrát denně akt, 1991)
Vyhledávač mi nenašel samostatně písničku, ale celé album Třikrát denně akt. Je to takový rokenroll, svižné,  začátek té písničky Žádný cukr mi paradoxně připomíná ten zmíněný kytarový riff u Deep Purple nebo taky některé sonby ze začátku Chicaga (první album Chicago Transit Autority). Text, přímočarost v duchu této atmosféry. Proč ne?
Žádnej cukr žádnej med
Dem na to zvostra na to vem jed
Žádnej cukr žádnej med
Dem na to zvostra na to vem jed

Hupnem na to po třetí
Správný hoši nic pro děti
Hupnem na to po třetí
Správný hoši nic pro děti

Správná kočka hned je tvá
Půlhodiny počká
když tě půlhodiny zná
Správná kočka hned je tvá
Půlhodiny počká když tě…

Jinak je to docela stereotypní.
https://www.youtube.com/watch?v=vU2j8huHtDI

Sex Pistols / Anarchy in the U. K. (z CD Never Mind the Bollocks, 1977)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sex_Pistols
V tomhle mám jasno. Výchozí je pro mě věta člena kapely Steve Jonese, když spatřil Johnny Rottena (tj. Johna Lydona): "Měl zelené vlasy. Myslím, že měl opravdu zajímavou tvář. Líbil se mi jeho vzhled. Měl tričko 'Nesnáším Pink Floyd'. Na Johnovi bylo něco zvláštního, ale když mluvil, byl opravdový kretén – ale chytrý.“ (z Wikipedie) Celé té věci rozumím, leccos jsem přečetl už v osmdesátých letech v nějakých propašovaných materiálech, punk se musel líbit jistě i Jirousovi, a konečně je mi nakonec svým způsobem sympatická i ta vzpoura. Jenže tohle všechno jsou z mé strany intelektuální argumenty, mě tahle konstelace vzpoury míjela, jakkoli mi šílenství jiného druhu bylo třeba sympatické. A příběh Sida Viciouse už vůbec nechci komentovat, jakkoli tu tendence k sebedestrukci vidím v řadě pozdějších literárních děl, které jsem dost pročítal.
https://www.youtube.com/watch?v=cBojbjoMttI

Jim Čert and Live After Life / Speed (z CD Just Trip, 1997)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jim_%C4%8Cert
Je škoda, že když padne jméno Jim Čert, vůbec se nemluví o hudbě, ale o jeho spolupráci s StB. Nejsem tu ani od toho, abych cokoli omlouval, ale ani od toho, abych Františka Horáčka odsuzoval. Ale rád bych si přečetl něco o jeho muzice. Pokud mě zajímá něco z Čertovy osobnosti, pak to budou spíš ty vnitřní démoni, s nimiž určitě musí žít. Je konzistentní v obhajobě marihuany, o které říká, že je botanicky příbuzná s pivem. Tahle nahrávka mi v žádném případě nepřipadá blbá.
https://www.youtube.com/watch?v=FrI6Hg639-s