Magazín Hrot / 6

Měsíčník Hrot / 3 / březen 2025

Velcí hráči 2025. Velcí hráči „vidí dál než většina ostatních“, „dokážou věci posouvat“. Jsem rád, že čtu o těchto osobnostech, koriguje to mou averzi k figuře podnikatele, která je u nás (ale nejen u nás) spojená s tunelováním, korupčním jednáním, bezohledností atd., naplňující společenský vzorec „kapitalismu bez přívlastků“, jak to ostatně vidíme každý den, ať už na onom jeho vrcholu, v osobě současného prezidenta Spojených států (ne zákon, ale ego, jak říká i tady jedna z osobností, „pokud ukočírují ti kolem něj jeho ego“) či u nás v korupční kauze minulý týden ve zdravotnictví (a bezzubost „svobody a demokracie“, alespoň podle pořadu Michaely Jílkové Máte slovo, kde úředník ministerstva zdravotnictví, náměstek pro kontroly, řekne národu, že kontroly nemohou nic odhalit, protože je to jednání mimo zákon, to je fascinující logika, mj. odkazuju na slova B. Vaculíkové zde v Hrotu, která mluví jinak). A samozřejmě vím, že nic není černobílé a na příkladu vlastního zdraví (diabetes) jsem už před časem dokládal i nezpochybnitelná pozitiva západní civilizace (nemusím vyvářet jehly, změnil se i typ inzulínu, nezpůsobující tak snadno hypoglykemii, ostatně mám prášky, které byly vyvinuty). Takže ještě jednou, tuto četbu beru jako pozitivní impuls (obecně mě takto Hrot svým obsahem nabíjí), v tomto případě ještě kromě toho jednoho z těch velkých hráčů osobně znám (Jana Plecháče, syna Bedřicha Plecháče, s nímž jsem v mládí sdílel rockové nadšení, já jako varhaník YBE, on coby aktér jedněch z prvních diskoték u nás, BP SHOW).

Formulace o „velkých hráčích“, uvedené na prvním řádku jsou až z úvodního textu k bloku, kde jsou uvedeni Diana Rádl Rogerová, Barbora Vaculíková a další, nicméně jako „Velikáni mezi hráči“ je pojmenovává šéfredaktor Tomáš Otto hned na první stránce, na níž se přitom nejvíce věnuje tomu prvnímu, nacházejícímu se na obálce a jako prvnímu v části Insider pod provokativním titulem Náklady mě nezajímají, „jednom z nejoriginálnějších a nejúspěšnějších tvůrců současnosti“ Markusu Krugovi. Předtím ale ještě obvyklá rubrika Čtyři věci, které vás rozhodně ve škole nenaučí, v níž se vyjádřili Jitka Peterová, zakladatelka Eterny (na internetu mně vyskakují „pánské košile“, ??), Václav Mlynář, kreativní ředitel Bomma a majitel studia Monument Office, dětský onkolog Josef Mališ a Kamila Klausová, editorka Echo24.cz – odpovědi zajímavé, od nutnosti týmové práce po jednotlivé důležité kompetence, jak vytvořit z určité aktivity opravdovou profesi.

Markus Krug, tvůrce One Man Show s Kazmou (Kamilem Bartoškem, influencerem, moderátorem a investorem) a režisér pořadu Zrádci, vyrůstal v Rakousku a Německu, pobýval i v USA, jeho tvorba je známá „velkorysou produkcí, propracovaný scénářem a dynamickým střihem“, proslulo video s formulí 1 Red Bull Racing přes Karlův most (tuším, že to bylo někdy v době pandemie, jak naznačuje dohledaná zpráva na CNN Prima News s lidmi v roušce, natáčení na Karlově mostě stojí 250 000 korun). Má projekt natočit něco s hereckými bardy, aby bylo něco, až tady nebudou. Je to zajímavé, jak vlastně může mít snímky s miliony shlédnutí, když čtu, že jeho inspirací je Návrat do budoucnosti, Harry Potter či Vlny, mám pocit až dětinskosti, ale asi to bude ten „vodvaz“, jak jsme tomu říkávali my.

K dalším osobnostem patří Denisa Hrubešová, tatérka (vybudovala studie Give up) a spolutvůrkyně platformy Forendors (původně Pickey, přejmenovaná na Forendors, s Davidem Slačálkem), která říká Hovím si v byznysovém punku. U Forendors nahrávali třeba Ester Geislerová a Jan Vojtko (Terapie sdílením), Jan Sedláček a Petr Soukup (Přirození), Bořek Slezáček a David Shorf (Med a peří) či Marek Bačo a Petr Vančura (Pod vlivem). Je otázka, jak sladit dvě tak odlišné a tak náročné aktivity, ale aktivní Hrubešové se to daří.

Možnost znovu chodit? Řešení tu je – příběh Amita Goffera, jenž vytvořil systém ReWalk, který „připomíná transformery či skelety známé ze sci-fi filmů“, umožňuje lidem na invalidním vozíku (v USA a Evropě je odhadem 6 milionů takových lidí) chodit.

Balance is Motion, Eliška Novák Knotková & její tým designérů-vizionářů je článek o partě návrhářů s řadou ocenění, je řeč o nových materiálech, ekodesignu, kreativních konceptech pro veletrhy, produktovém designu atd. A je zřejmé, že jsou opravdu tým.

V dalším bloku jsou Právnická esa. Úvodní text s výrazným názvem V okamžiku zlomu říká, že se jedná o trh velikosti desítek miliard korun, „právě díky nim a jejich prostřednictvím se ekonomická kola roztáčejí, zrychlují i zpomalují“. A řeč je, jako ostatně na celé řadě dalších míst, o umělé inteligenci. Před jednotlivými osobnostmi ještě čteme o povaze dnešních advokátních kanceláří, jejich konzervativnosti jako firem, práce s umělou inteligencí, která skýtá řadu výhod (šetří čas a mechanickou práci), ale i nebezpečí (zajímavý, až neuvěřitelný je případ o kauze, kterou si AI včetně čísel „vymyslela“ a teprve při ověřování se přišlo na to, co hrozilo velkým průšvihem).

Nu a kteří jsou ti advokáti? Veronika Dvořáková je „neadvokátka“, přesto jediná žena a jedna z nejdůležitějších osobností společnosti Havel & Partners, vystudovala práva a žurnalistiku a byla ředitelkou kanceláře ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, říká, že je důležitá nejen „právní analýza“, ale i „strategické partnerství“, hovoří také o charitativních snídaních, sbírkách a bezplatném právním poradenství.  Bára Straková spojila svou právní aktivitu ve společnost Aegis Law se sportem, je největší průkopnicí tohoto propojení, hovoří také o projektu Off The Field, který nedávno odstartovala se svou kamarádkou Denisou Kubovou. Ve sportu často dochází k různým kontroverzím, tak je třeba starat se o smlouvy sportovců. Jakub Dohnal orientuje své aktivity na AI, je autorem devadesátistránkové příručky AI pro firmy prakticky. V jeho portrétu se dozvíme o důležitosti implementace AI do podnikání možná nejvíce. Šárka Chytrová je nejvlivnější advokátní influencerka, alespoň takto je v podtitulu představena. Práce na sociálních sítích, právní gramotnost, vzdělávání veřejnosti, průzkumy regionálních souvislostí atd. Michaela Plakchá, Pure Legal. Její jméno bylo uvedeno již v přehledu na začátku, stejně jako Ondřeje Preusse, „dostupného advokáta“ (vlastně Dostupného advokáta, jedná se o projekt, značku), který pracuje v „největším advokátním e-shopu“ – to samozřejmě rovněž šetří čas a peníze. Plakchá je označena jako nejvlídnější tvář advokátní komory, její zásluhou jsou projekty Advokáti do škol či Advokáti do dětských domovů, hovoří o „krásném poslání“ advokacie.

V tomto bloku je také ještě článek Evoluce hrdého strážce, ale jedná se už o něco jiného, totiž o Pandury, které nejspíš známe z veřejného prostoru coby transportéry, které sloužily armádě v misi v Afgánistánu. Čtyřosé či osmikolové vozidlo, které vyrábí Tatra Defence Vehicle přichází s novým prototypem Pandur 8x8 EVO, jenž bude představen v Brně na veletrhu IDET 2025. Je daleko mohutnější, nebude umět plavat (o to nemají zahraniční zákazníci zájem), bližší popis přenechám fandům, i když jsem s chutí přečetl i souvislosti.

Dana Syrová je představitelkou Akademie MenART, které umožňuje několika stům stipendistů studovat nejrůznější obory od výtvarného umění přes hudbu až po balet a tanec bez ohledu na jejich finanční možnosti, propojuje se zde trojúhelník student – pedagog – mentor, mentorů je na akademii osmnáct. Je řeč o nakažlivosti „energie a vášně“, kterou přenášejí na studenty. Na protější stránce je reklama na výstavy v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze 12. 2. – 10. 4. 2025 s názvem L´identité (jména Toyen, Adriena Šimotová, Margita Titlová Ylovsky     , Veronika Šrek Bromová atd..

Absolutní svoboda s prknem na vlnách je spojena se jménem Elišky Kišové, spolumajitelky a ředitelky jihlavské firmy Modeta.

Na „zelených stránkách“ se pustil Miroslav Zahradník do analýzy toho, Proč je na tom Berlín tolik špatně a co s tím může dělat. Je to řada otázek, především „jak se to či ono bude líbit“ jednotlivým politickým partajím, např. co takhle znovu spustit jaderné elektrárny, zrušit byrokratické zatížení podnikání, předejít zneužívání bohatých sociálních dávek atd. Po pádu komunismu byla pro rozvoj německé ekonomiky zlatá éra, také proto, že získali východní trh, na něm neskutečně levnou pracovní sílu, nicméně v poslední době se celý ten model vyčerpal a nikdo nemá odvahu to říci a především s tím začít něco dělat. Je třeba uvolnit dluhovou brzdu a začít investovat, také tady je problém s Trumpem a jeho cly. A na to vše je třeba ona komplikovaná koaliční většina po nynějších volbách.

Jak dělat věci jinak je zajímavý článek (Daniel Deyl), uvedený bonmotem, že na trhu je nejpředvídatelnější věcí jeho nepředvídatelnost, vychází nicméně z aktivity ženy jménem Sonya Smith-Valentineová, která přišla s firmou se zvláštním názvem Financielly Fierce. Její úspěch spočívá v poznání, že každý byznys má svůj jedinečný charakter a poradenství pro něj musí z toho vycházet, v tomto a dalších článcích se dozvídáme, které vlastně to jsou vrstvy podnikání, které je třeba analyzovat (tj. není to jen marketing, jak se jeden čas zdůrazňovalo) a upozornit na řadu chyb, kterých se jednotlivé společnosti dopouštějí, zásadní je vědomí, že „neexistuje univerzální řešení“.

Mezitím, jak je obvyklé na tomto místě, tu jsou krátké zprávy, jako např. jak prudce stouply ceny arabicy, také kvůli Trumpovi (jak jinak?). Či, o pár stránek dál, informace, že Češi postaví v Gruzii vodní elektrárny za 1,5 miliardy.

Svést se na jaderné vlně (Markéta Malá) sleduje všechny záludnosti, které souvisejí s megaprojektem jaderné elektrárny Dukovany, přičemž vláda, jakkoli čas doslova letí, nemá ponětí o řešení mnohých z nich, mnohé se odlišuje od vyhlašovaných představ, je tu mj. otázka účasti českého průmyslu, dohody korejské firmy, která má vyrobit turbínu a té, která vyrobí generátor, tlak Francouzů, kteří si osobují kontrolu jaderné energetiky, notifikací či renotifikací (na které ale už není čas) atd..

Jak zatočit se skrytými poplatky v zahraničí probírá, zhruba řečeno, že za večeři v Itálii, kde budete platit kartou, nemusíte zaplatit vždy stejně (autor, Vladimír Barák, uvádí, jak si cosi koupil a zaplatil zbytečně, jak pozdě zjistil, o sto korun více), a nehrají v tom úlohu jen kurzy jednotlivých bank.

Nu a přichází oddíl Story s úvodním textem Velcí hráči 2025, z něhož jsem myslím už citoval na začátku komentáře. A jsou to tito:

První velkou hráčkou zde je Diana Rádl Rogerová, vrcholová manažerka a investorka, jejíž jméno je uvedeno se slovy Pozitivně ovlivnit zemi. V roce 2022 se rozhodla, že odejde z firmy Deloitte Česká republika, součástí obří nadnárodní poradenské společnosti, kde nasbírala zkušenosti, a půjde vlastní cestou. Čteme popis společnosti Behind Inventions, kde Rádl Rogerová spolu se svými partnery (Stanislav Pavlín, Jan Balatka, Josef Kotrba ad.) propojila prostředí startupů a velkého byznysu a „českou invenci, globální ambice a smysl pro společenskou odpovědnost“, jak se píše také na jejich webové prezentaci. Ostatně, stejně jako u některých jiných případů, nahlížím právě na ni sleduji onen diskurs („slovník“), s nímž se sebeprezentují, a za nímž je ovšem zároveň pojmenování věcného obsahu aktivit. V portrétu v Hrotu pak máme bližší představu o příběhu a postojích jednotlivých osobností. Zde také participace na aktivitách spolku Druhá ekonomická transformace (2ET), platformy FinŽeny či projektu Ministr zdraví, D. R. R. je také členka představenstva bankovní skupiny KBC (ČSOB banka a další instituce).

Další osobností je Barbora Vaculíková, první dáma na vrcholu zdravotnického impéria, Penta Hospitals. Zajímavý osobní osud, jestliže nešla cestou šestiletého vysokoškolského studia a rozhodla se vykonávat zprvu různá zdravotnická povolání, přičemž si později rozšířila vzdělání o management a další obory, pak je řeč např. o tom, že Penta Hospitals „přebírala nemocnici ve Vrchlabí“ (vzpomínám si na ty problémy), popisuje se celý vějíř aktivit. Pod správu spadá 11 nemocnic, 35 pobytových sociálních domů se zvláštním režimem, tedy Alzheimer Home, služby domácí péče, ambulance i polikliniky, celkem pět tisíc zaměstnanců.  A – v souvislosti se shora zmíněným TV pořadem, kde mě nakrknul onen ministerský úředník – cituji: „Vždycky říkám: Řekněte mi to na rovinu, budu vám rozumět. Ve velmi krátké době najdeme společnou notu. Roky jsem pracovala jako auditorka kvality a bezpečí, a když dnes přijdu do zdravotnického zařízení, během chvíle dokážu přečíst, co se v organici děje, co funguje dobře a co by zasloužilo další pozornost.“

A nyní už Jan Plecháč, umělecký ředitel sklárny Moser. Sledoval jsem s radostí jeho různá ocenění v oblasti designu v minulosti, už kdysi před patnácti lety v Miláně, nyní je v jiné pozici, když dává směr fabrice se staletou tradicí. Proto říká, že by nebylo dobré změny prosazovat s velkou razancí, ale vyváženě s tímto ohledem. V minulých letech došlo k důležité proměně uvnitř, nyní má dlouhodobý záměr, aby se toto směřování projevilo navenek „udělat zásadnější krok ven“ a firma získala další význam. Po sto dvaceti letech změnil Plecháč paletu barev, uváděny jsou některé jeho práce jako je váza Abyss, citovaná ve významných časopisech a získavší si pozornost u sběratelů. Plecháč získal za uvedenou vázu ocenění absolutní vítěz Ceny Czech Grand Design roku 2023. A ovšem, je to také velký byznys, třeba váza Era (33 cm), která se mně líbí nejvíc, je na jeho webové prezentaci uváděna za 250 000 Kč. Spolupráce s Henry Wielgusem, mohli bychom pokračovat.

Jakub Nešetřil, IT podnikatel. IT a AI jsou jednou z dominant takřka ve všech článcích, ať se to týká zdravotnictví, bank nebo jiných oborů. Jakub Nešetřil se vrátil do Česka z Nového Zélandu, kde uspěl v první kariéře, zde se hovoří nejdříve o tom, že založil startup Apiary a v roce 2017 ho za miliardy korun prodal americkému gigantovi Oracle, pak o firmě Česko.Digital, které mě zaujalo aktivitou v oblasti veřejných zájmů, zvláště pomoci v oblasti pedagogiky, kde odchází jinam (mohou mít třikrát větší platy) nebo do důchodu množství učitelů matematiky a fyziky a úroveň vědomostí žáků rapidně klesá, oni nacházejí a i finančně relevantně podporují tvůrčí učitele, přičemž se tato podpora rozšiřuje (bylo vybráno 40 pedagogů), získávají peníze od velkých jmen českého byznysu jako je O. Vlček, Richard Valtr, Michal Pěchouček aj. Zajímavá je i Nešetřilova poznámka o přístupnosti české krajiny, což ocení ten, kdo byl déle venku. Měl bych si ještě poslechnout podcast na adrese https://protiproudu.cz/jakub-nesetril/ v Hrotu je pěkný obrat „digitální blaničtí rytíři“.

Daniel Hlinka, špičkový embryolog. Jeden z prvních (v Čechách první), kdo pomocí metody ISCI (ve světě od roku 1992) dopomohl prvnímu narození dítěte. Hovoří o devadesátkách, kde došlo ke zlomu jednak ve zdravotnictví, jednak v zhoršení situace v přirozených porodech dětí, hovoří až o pětině či čtvrtině párů, kteří mají určitý problém. A také o tom, že snaha je dnes postupovat rychle, ale péče by měla být komplexní a zapojeni (je to podobné jako v jiných oborech, kde je důležité interdisciplinární propojení odborníků) lékařů z různých oborů či fyzioterapeutů, psychologů atd., je to komplexní záležitost a je potřeba pomoci někdy více tělu, jindy „duši“. Zvláště pak ještě jednou poznamenává, jak je důležitá komunikace mezi často až nadměrně specializovanými odborníky v reprodukční medicíně. Po prodeji podílu v předchozím zařízení uvedl do života firmu Clayo Clinic.

V řadě pak následují TOP bankéři. Také jejich profil se dnes mění s proměnou řady vrstev světa.

Jaromír Sladkovský, ředitel Reiffeisen investiční společnosti, říká, že období 2000 – 2020 bylo relativně poklidné, nyní to je jinak, říká, že důležitější než práce podle manažerských příruček je nadhled a rozhled, neříká svým lidem, co mají dělat, důležitá je jejich kreativnost, jeho vášní jsou běžky.

Michaela Bauer, členka představenstva pro technologie a inovace ČSOB. Trošku se ošívám, když čtu, že se domnívá, že „i tento rok životní úroveň poroste“ (vnímám to přece jen jako neobratné tendenční vyjádření v rozporu s realitou, byť osobně si nenaříkám, mám postel i teplo a v běžných věcech se nemusím omezovat), podobně jako ostatní hovoří o podmínkách úspěchu (nebudu vypisovat, ale říká to výstižně, je toho víc), s tím, že se stará i rodinu, vnímá „enormní tlak“ svého náročného postavení.

Jan Bláha, ředitel obchodní divize a člen představenstva Fio banky, má potěšení z rozmanitosti práce, která není monotónní, jak by si mohl někdo o bance myslet, říkal jsem si, zda zmíní také reklamu Petry Nesvačilové a Štěpána Kozuba, kterou vídáme každý den v televizi, výslovně o tom hovoří a říká, že pro konzervativnější banku by se to nehodilo, hovoří ale o vzestupu instituce, která se jako první obešla bez poplatků. Ano, to je dlouhodobé téma. Jen bych opakoval slova mé matky s ekonomickým vzděláním „ze staré školy“ která říkala, ty dáváš k dispozici bance peníze a ona ti ještě strhává z bídných úroků?

Patrik Pražák, ředitel korporátní klientely České spořitelny, vyjadřuje se rovněž o pilířích své práce a o zájmu o vesmír, který je jeho koníčkem. Kriticky pohlíží na „nepředvídatelnost“ Trumpa, až ho to „fascinuje“.

Otroci a králové. Esej o vůdcovském typu především v pohledu skotského myslitele, spisovatele a satirika Thomase Carlyla, ale také L. N. Tolského, M. Webera či K. Marxe. Vzpomínám si na slavnou esej Pán a rab (G. W. F. Hegel), nicméně o ní tu zmínka není. Řeč je zprvu o současném světě, resp. jeho proměně po dvaceti letech, skutečnosti, že třem největším mocnostem, USA, Rusko a Čína, vládnou autoritářské osobnosti, součet hodnoty vlastně pár největších firem představuje jakousi běžnému člověku nepředstavitelnou částku atd., což dle autora (Daniel Deyl) oživuje otázku, zda je tato extrémní koncentrace dílem výjimečných osobností. Proto se obrací především právě ke Carlylovi, jenž ve své eseji Hrdinové: úcta k hrdinům a hrdinství v dějinách (1841) vyznačil šest typů, jako hrdina-božstvo, hrdina-prorok, hrdina-básník, hrdina-kněz aj., přičemž uvádí u každého konkrétní osobu, u kněze třeba Martina Luthera, u literáta Shakespeara. S důležitostí vůdců nesouhlasila teorie Karla Marxe, který dějiny viděl jinak, ne jako výsledek aktivity významných aktérů, autor se také obrací k Vojně a míru, reprezentaci představ ruského spisovatele Tolstého.

Časový přehled „Ženy, vojevůdci i řečníci“, zařazeni Hatšeput, egyptská královna, Leonardo da Vinci, Martin Luther, Alžběta I., anglická královna, Napoleon, Abraham Lincoln, Mahátma Gándhí a Winston Churchill. Tak takhle dohromady bych to nedal, tím zajímavější, byť taková mainstreamová třešnička.

GoodLife, to si také vždycky rád přečtu, i když se třeba asi nebudu hrabat v oblasti módy, v níž mám zcela nedostatečný přehled. Aspoň si vyjasním některé pojmy, které jsem neznal, jako třeba kardigan. Uhranutá módou je návrhářka Veronika Štěrbová, která „se usadila na minimalistických kapsulových kusech“, ty vnímá jako „reakci na fast fashion trendy“, totiž na běžnou představu o módě, která musí každý rok přijít s něčím novým, zatímco ona může své výtvory kombinovat znovu a znovu (několik celostránkových ilustrací pro představu).

Zajímavá je kapitola Slad a chmel v rukou žen, kde opět možná na deseti stranách zavítáme do několika pivovarů. Na to navazuje článek Italská kuchyně v rušném srdci Karlína, která pojednává o Sugo pasta baru, kam jeho tvůrce Andrea Sirtori přenesl své zahraniční zkušenosti. Následuje ještě jedna kapitola o gastronomii, Giang Ta Binh a Khanh Ta Quoci: ještě blíže kořenům, pojednávající o více než desetiletém příběhu různých projektů těchto podnikatelů v tomto oboru. A zase trochu jinam (City Life čteme na horním řádku v rohu) se obrací článek Jak se mění tvář města. Domus Aurea, který hovoří o projektu „nového dokonalého bydlení“ Semerinka v pražských Radlicích, podporující komunitní život, s vychytávkami nejnovější technologie jako LED světla v kuchyni či výkonný diskétní vysavač atd., stejně jako následující Byznys a bydlení v jednom, pojednávající o Gabriela a Vojtěchovi Juřenčákových, kteří do jednoho architektonického objektu spojili dvě funkce, a na ty fotky je opravdu potěšení pohledět.

A je tu portrét i jedné výtvarnice jménem Barbora Valášková, absolventka AVU, pro niž je charakteristická minimalistická exprese a volba barvy, kterou vyjadřuje titul Být jedna s modrým obrazem.

V závěru časopisu bývá rubrika cestování, tentokrát je to Svoboda na čtyřech kolech, téma, které jsem zaregistroval už někdy před třiceti lety a které aktualizoval můj bratr Pavel, když si předloni koupil „bydlík“, který mu umožňuje užít si na vzdálenějších místech večer, aniž by se musel omezovat s časem návratu. Radikálně to, včetně prodeje či pronájmu vlastního bydlení a cesty do Evropy udělali Jan a Tereza Rychtaříkovi, prohlížíme si fotky z nejrůznějších míst a čteme o jejich cestách po Rakousku, Španělsku či Portugalsku, celkem dvanácti zemí, kde zřídili i půjčovnu obytných aut, které sami také přestavují. Na adrese Naruby.life jsou na internetu videa, „máma, táta a 4 děti“. Stručně jsem nahlédl na webovou prezentaci, je tam opravdu množství podrobných informací např. o pravidlech kempování a parkování ve Španělsku.

Gdaňsk. Znovu zrozená brána na Sever, je portrét někdejšího hanzovního města, kterým pisatelku článku Karolínu Hornovou provází Češka původem z Liberce, uvádí výběr gastronomických zážitků a na otázku, zda nás Poláci mají rádi, odpovídá (jak ostatně víme třeba z knih Mariusze Szczygieła) „Poláci nás milují.“