Magazín Hrot / 4

Měsíčník Hrot / 1 – 2  Zima 2025

Na obálce Kateřina Havrlant, „andělská investorka s Googlem v těle“, na jedné z prvních stránek reklam upozornění, že „online deník hrot 24“ je v novém designu (www.hrot24.cz).

Čtyři věci, které nás škola nenaučila – kromě dovednosti argumentace jsem si podtrhl slova Tomáše Hanáčka (Arcolade), poznatek „chyby nejsou selháním, ale příležitostí růst“ (znovu pěkně formulováno, co jsem v minulých komentářích uváděl v souvislosti s fuckup a konferencemi FuckUpNights).

A teď už Kateřina Havrlant, Jak vykostit lososa a nastoupit do Googlu jako první článek v oddíle Insider. Pracovala v Londýně, Silicon Valley a Švýcarsku, angažuje se ve „firmě, která se zaměřuje na technologické startupy s globální ambicí. Zavedla ICQ do Česka, na úplném začátku na Aljašce pracovala u linky na vykosťování lososů“ (odtud název, pomohl jí také jako argument pro přijetí do Googlupo pětihodinovém rozhovoru v Londýně), také dvacet let ve společnosti Atlas.cz. V rozhovoru v kavárně se promítá celý život od narození v malém místě na Chebsku přes všechny jednotlivé štace (částečně už zmíněné), mě zajímalo, jak budovala svou uměleckou sbírku… ostatně celý text je dostupný také na internetu https://www.hrot24.cz/clanek/katerina-havrlant-jak-vykostit-lososa-a-nastoupit-do-google-HhkYz

A tohle je téma! Jak nezestárnout, abychom si uchovali dětskou zvědavost. Totiž aby tady ta dětská zvědavost byla už od dětství – v určitých okamžicích mám pocit, že se vytrácí. To probírá poměrně krátký článek s úvodním titulkem Big Question [etc.], jehož autorem je Avi Loeb, izraelsko-americký astrofyzik. Říká, že „dospělí“ mají rádi zaběhnuté věci, tedy tak, „jak jsou“, on si rád udržuje až dětinský přístup, který si neklade nejrůznější meze a umožní tak objevit něco, co ostatním zůstane utajeno. A celou věc ukazuje na úvodní až anekdotické historce s jedno- a dvoulůžkovým pokojem, který je pohodlnější, ale nebývá zvykem si jej objednávat, když nejedete bez manželky.

Unlimit DB. Jak na ergonomii bez limitů v kancelářích budoucnosti. Společnost vznikla v roce 2022. „Ergonomické 5 podle Unlimit DB. 1. Flexibilita prostoru – otevřené a flexibilní kancelářské dispozice podporující různorodé pracovní styly. 2 Zdraví na prvním místě – prostory, které podporují fyzickou i psychickou pohodu, včetně ergonomických nástrojů a wellness zón. 3 Podpora kreativity a inovace – specializované kreativní prostory pro týmovou spolupráci a sdílení nápadů. 4 Udržitelnost a dlouhověkost – design, který je nejen moderní, ale i dlouhodobě udržitelný a ekologicky šetrný. 5. Komunitní propojení – místa pro relaxaci, umělecká díla a otevřenou komunikaci mezi zaměstnanci.“ Přepsal jsem to celé už pro ten charakteristický slovník dneška. Se slovem ergonomie jsem se sám setkal na mezinárodních konferencích Tvář naší země před více než dvaceti lety, tenkrát to byla v odborném světě skoro novinka (ačkoli to slovo bylo užito už někdy v 19. století), mě oslovovala už tenkrát ta interdisciplinárnost (souvislost s ekologií, tělem, komunitou etc., ostatně je to zde nahoře vyznačeno).

Dlouhej kouř. Droga, která léčí. O konopí, profesor Rafael Mešulan z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě, další osobnosti, hovoří o mylných představách, např. protože převládá názor, „že kanabinoidy jsou drogy a že se z nich člověk zblázní, zešílí, že nemají terapeutickou hodnotu a že jsou návykové“. Samozřejmě, vedlejší účinky mají všechny léky, včetně aspirinu.

Brain We Are. Odměna je sladká, ale nesmí jí být moc. Podcast dvojice mladých biologů Vojtěcha Hlaváčka a Jiřího Kryštofa Jarmara o „mozku“. Jak je to napadlo, o čem to je. Spousta věcí, lze poslouchat na Spotify (nutno se přihlásit) i jinak.

Knihobot. Dominik Gazdoš & datový tým. „Antikvariát“ s datovou technologií umožňující koupit a prodat on-line knihy, jinak „největší český knižní secondhand“, funguje od roku 2019. Skvělá záležitost, už jsem o ní slyšel.

Startupy, na které zaostřit v roce 2025 (oddíl Byznys Next):

Síla robotického orla. Eagle.One. Autonomní robot, původ na ČVUT, má rychlost až 100 km/hod., „lovec“, který má chránit vzdušný prostor.

Cenné jedničky a nuly. Confirmo. Kryptoměnové služby, oblast, která velmi rychle roste, podle šéfky společnosti Anny Štrébl „krypto jednoduše funguje lépe než tradiční měny“.

Born Digital. Umělá inteligence s lidskou tváří. Mezi prvními přinesl na globální trh tzv. digitální persony, nejsou to jen běžní digitální avataři, „díky pokročilým kognitivním schopnostem zvládají úkoly jako lidé“. Voiceboti a chatboti, stojí za to nahlédnout na stránky, snažím se ve většině případů se alespoň zběžně podívat na prezentaci těchto firem. Jazykové modely, řešení konkrétních témat v řadě oborů. Digitální persona má „ubrat manuální a rutinní úkoly“.

Better Stack. Bezpečnostní síť pro weby. Startup má distribuovaný tým v USA, Velké Británii, Kanadě, Nizozemsku, Česku, Slovensku, Rwandě a dalších zemích.

Malé startupy: Oddin.gg (Hra s algoritmy), AiLuvio (AI most mezi lidmi), E2B (Umělí agenti), Kardi AI (Srdeční záležitost), Zaitra (Ground Control), TrueClaim (Zdravotnictví v číslech).

Inspirátorka
Sandra Keyzlarová. Fostra. Ředitelka gymnázií „propojuje skvělé učitele s dětmi, které mají zájem se učit a rozvíjet“, říká titul, jde o vytvoření gymnázií orientovaných určitým směrem, Meda pro budoucí lékaře a psychology či Digita pro odborníky na digitální technologie, především ale o jiný přístup. Nahlédl jsem na jejich stránky, ve vedení lidé s velmi kvalitními CV, stejně tak učitelé.

Létá vrtulníkem, brázdí moře, loví tresky. Vladimír Kovář. Miliardář, muž mnoha aktivit.

Lukáš Hejlík odpovídá na otázky ohledně pivní kultury a minipivovarů, spolupracujících s Budvarem.

Krása, která hraje uvnitř. Interiér roku. Instituce, která vznikla před deseti lety, jsou tu ukázky, stáhl jsem si na webové prezentaci katalog z předchozího roku (2023) - file:///C:/Users/User/Downloads/katalog%20INTERIER%20ROKU%202023.pdf , stojí za to si prohlédnout podrobněji.

Jana Melichová, Nejtěžší je udržet se na vrcholu – nejdříve amatérská, poté profesionální golfistka, 27 let. Vypráví i o svých snech.

Neře(šit)e(l)ná bytová spirála, článek pravidelného přispěvatele M. Zámečníka. Podle mě tisková chyba – správně Neřeš(it)e(l)ná bytová spirála, ovšem, je to jen posunutí závorky o jedno písmenko. Téma je závažnější, na „zelených“ stránkách. První, ještě než jsem začal číst, jsem si všiml strmé křivky nárůstu nákladů a cen bytů na grafu, které oproti roku 2010 stouply snad dvojnásobně, a když slýchám z nejrůznějších stran, jak se utrhly požadavky všech těch podnikatelů, s povděkem si uvědomuju nejen, že bydlím ve vlastním, ale že jsou zajištěny i moje děti. V Jičíně stál jeden konkrétní byt střední velikosti před možná více než deseti lety (já ty časy neumím fixovat) dva miliony, teď se – navíc na neuvěřitelném místě jedné z nejrušnějších křižovatek – staví byty za devět milionů, prý už všechny prodané, přestože teprve před pár týdny hrábl bagr do země. V článku se hovoří o limitech růstu do výšky i o suburban sprawl, o pomalé výstavbě bytů ve srovnání třeba s Polskem či Rakouskem (5,11 na sto tisíc obyvatel, zatímco u nás 3,30; zatímco v 60. letech ve vyspělých zemích a u nás v 70. letech výstavba poskočila), řeč je i byrokracii a dotacích (před volbami) atd., článek končí větou „Další kolo spirály se roztáčí.“ Vzpomínám si ještě, abych doplnil zmíněné environmentální hledisko, na řeč o možnosti výstavby bytů v brownfields zvláště ve vnitřním pásu měst, jak o nich byla řeč v devadesátých letech na konferenci Tvář naší země (nezatěžují tolik dopravu jako tenkrát hojně vznikající odlidštěná satelitní města). Nahlédl jsem do databáze brownfields a jen v královéhradeckém kraji jsou jich dodnes desítky.

Mistr světa ve fintech a fintách je článek o švédské bance Klarna, jejíž „podstata je v chytrém využití lidské slabosti“. No ovšem…

Co je ještě lepší než Copilot nebo ChatGPT? Agentforce. Zatímco ty předchozí jsou zastaralé („spoléhají se na lidmi zadávané úkoly“), produkt společnosti Salesforce je „světová jednička v oblasti CRM s umělou inteligencí“, přichází s upgratem 2.0 [je ovšem placená, „začíná na dvou dolarech za konverzaci“].

Německé temno, článek Markéty Malé o tom, že Nebezpečí evropského propojeného trhu s elektřinou sílí. Také jsem si říkal, co vedlo Němce k tomu zcela absurdnímu rozhodnutí vypnout jaderné elektrárny. Tahle země, svého času ekonomicky na špičce Evropy, dělá dnes jednu kravinu za druhou (podobně je to s politikou, v posledním čísle Echa je portrét „Angely“ s titulkem „Nezvládli to.“ Kdo to sleduje, tomu je jasné, o co se jedná).

Představení osobností v oddíle Nebát se myslet ve velkém:

Lukáš Loun (Nové cesty pro zdravotnictví). Založil MAIA Labs, nové technologické postupy v gastroenterologii.

Barbara Paldus (Vyléčit kůži může změnit život). Reakce na fenoxyethanol v kosmetice ji vedla k vytvoření prostředků na jiné bázi. Důležitější než odstranění vrásek je pro ni, zda látka pomůže proti akné nebo ekzému.

Simon Klinga (Raketový start) Středoškolák se dostal se svými raketami až do Houstonu, centru NASA.

Michal Křelina (Budoucnost, která je tu brzo) Je řeč o kvantových technologiích, šifrování a dalších souvisejících věcech, za nimiž jsou i obrovské peníze.

Petra Doubková (Nenápadná ekologická revoluce). Firma EcoHaut vznikla z prostředí TU Liberec, kde studentka měla vytvořit startupový projekt, který ji dovedl k tzv. pracím papírkům, v zahraničí známým, ale u nás dosud nikoli, firmu vybudovala na základě crowfundingu, nechtěla podléhat investorům. Šetří statisíce plastových obalů a množství vody.

A proti velkým idejím je tu článek Na obranu malých myšlenek, které jsou také důležité (Daniel Deyl). Na začátku je řeč o propadnutí kouzlu velikosti a jsou uvedeny příklady (Jeff Bezos, Musk, egyptská náboženství), stejně tak jako podivné nápady (zlikvidovat vrabce jako největší škůdce – Mao). V úvaze je toho řečeno více, mě zaujala myšlenka skotsko-amerického historika Nialla Fergussona, jenž v knize vydané před třemi léty Doom: The Politics of Catastrophe hovoří o aspektech atmosféry katastrofy, jedním z nichž je skutečnost, že jsme si vytvořili řadu technologií, které zvyšují „pravděpodobnost našeho rychlého vyhynutí“. Je fakt, že myšlenka zániku světa je tu silná přinejmenším po celé 20. století (Spengler, Čapek, katastrofické filmy), na druhé straně tu jsou knihy egyptologa Miroslava Bárty a Martina Kováře, zvl. Kolaps a regenerace: Cesty civilizací a kultur, které přinášejí jinou představu.

Než přišla digitalizace je obvyklá dvojstrana s chronologií, kde je tentokrát na prvním místě oheň (cca 1 milion let), následují kolo, křesťanství, knihtisk, Koperník, Teorie relativity a spol., penicilín (1928) a odolné a výnosnější obilí (pol. 20 století).

Propadnout filmu je téma, u něhož se autoři vydali do pěti z filmových sálů v Česku. Ačkoli nejsem přímo kinofil (tedy v tom nejurputnějším smyslu), některé z těchto sálů znám (byť ne v této nejnovější podobě), ale to je věc náhody, v Jičíně bydlím a v Semilech jsem pobýval šest let a léta tam jezdil hrát do orchestru. V Semilech bývalo kino spojeno s knihkupectvím, osobností býval odborník a fanda do filmů pan Vodvárko, který uváděl klubové filmy, i později zvláště žena jezdila do Semil na přímé přenosy oper, protože v Jičíně měl ředitel KZMJ představu, že by na to nikdo nepřišel (také vizitka kultury). Posledních patnáct let jej vede Ondřej Šír (předtím pracoval v kině v „malé vísce“ Kruh), na snímku také promítač Vladislav Buchta.

Na fotce jičínského Biografu Český ráj, rekonstruovaného v roce 2018 (tady plná chvála, podařilo se vrátit původní podobu budovy původního divadla, která slavila nedávno (2023) sté výročí vzniku (samozřejmě interiér je moderní, ty lóže, které ještě pamatuju, tam samozřejmě nejsou, pohodlné sezení, špičkový zvuk už z předchozích úprav), na snímku Michal Miškovský, vedoucí kina. A potěšující je, že na prvních dvou místech jsou uvedena, před těmi v metropoli, regionální kina.

Kino Přítomnost ve sto let staré funkcionalistické budově Dům Radost na kraji Žižkova, zajímavé tím, že místo klasického sálu se sedačkami vzniklo přestavbou z původního prostoru pro schůzování Ústřední rady odborů „komorní butikové“ kino se stoly. Na fotce Anna Lísalová. Na stránkách kina ještě výrazněji kontext projektu, za nímž stojí provozovatelé artového kina Aero (zmíněny i BioOko či Přítomnost).

Filmový klub Edison v bývalé trafostanici u Jindřišské věže přináší kromě promítání filmů také bohatý doprovodný program. Za jeho otevřením je ředitel distribuční společnosti Film Europe Ivan Hronec.

Následuje článek První republika v kosmopolitním pojetí / Le Petit Beefbar, naproti na obrázku galerie někdejšího Grand Hotelu Evropa na Václavském náměstí (známého také jako prvorepublikového Hotelu Šroubek), líčí se historie secesního prostoru, jeho rekonstrukce a proměny názvu z Grand Café na Le petit Beefbar (na webové prezentaci uvedeno obojí, resp. že Le petit Beefbar je součástí Grand Café), pod luxusní značkou W Prague Mariott a probírá se nabídka jídel.

V roce 2022 otevřel Miroslav Rýdzí v podhůří Jizerských hor malou palírnu Raspenava Distillery, zaznamenávám i proto, že tohle městečko z mladých let dost dobře znám. Svoboda a víra v sebe sama vypráví příběh cukrářky Ivety Fabešové, která po rozvodu přišla o síť cukráren a nyní buduje nové, také ve Werichově vile či na Masarykově nádraží.

Chatka vzdorující živlům zimy je stavba u lyžařského střediska Malá Úpa, která vznikla „pod taktovkou studia ADR“ Aleše Lapky a Petra Koláře s názvem Bučina. Jak si prohlížím fotky, vyniká krása dřevěných konstrukcí a řešení celého prostoru.

Ira Svobodová / Krása stínů a prázdnoty. Výstava Liminal Phase v pražské Trafo Gallery. Na webové prezentaci, informující i o komplikované historii „Trafačky“ s několikerým stěhováním, je k dispozici i článek o výstavě Iry Svobodové - https://trafogallery.cz/media/pages/tisk/hrot/f240ddfda1-1736780350/hrot-2024-12-31-ira-svobodova-krasa-stinu-a-pr-komprimovany-compressed.pdf

Speciál pak je Zimní Rakousko – a můžeme si na jednotlivých stránkách přečíst o oblastech Schladming-Dachstein (Houpačka přes čtyři vrcholy), Murau (Bruslení na jezeře i výšlap na vrchol), Osttirol (Horské slunce bez čekání), Pillersee Tal (Lyžování pod vrcholovým křížem), Altenmarkt Zauchensee (Ze sjezdovek do bazénu), Dachstein Salzkammergut (Lyžování s mraky na dosah), Wilder Kaiser – Brixental (Nejdelší lyžařský okruh na světě) a Hochsteiermark (Jízda na přírodním sněhu). Krásu zimních hor takřka nezbytně spojenou s lyžováním si upírám, nicméně vnímám ji i s vědomím těch možností nesrovnatelných třeba s Krkonošemi (desítky lyžařských tras dostupných z lanovek a propojených autobusy už před třiceti lety, dnes třeba jen v Brixentalu na tři sta hotelů, nicméně ceny čtyři až sedm tisíc korun za noc není úplně nejlevnější), ale aspoň něco jsem mohl obdivovat při cestách v létě.

Z knih, které jsou uvedeny na poslední stránce časopisu s titulkem Myslet jinak, uvedu (Hvězdné hodiny lidstva S. Zweiga je klasika, pak tu několik knížek v angličtině, něco by se možná dalo sehnat přes Knihobot) nedávno vydaná (2022) publikace Toma Hollanda Panství kříže: Jak se formovala duše Západu (v orig. Dominion: How the Christian Revolution Remade the World).