Magazín Hrot

V balíčku, který mně pravidelně chodí ve čtvrtek s časopisem Týdeník Echo, jsem tentokrát našel jiný časopis, ostatně v Echu inzerovaný, se zajímavým obsahem, zajímavou grafikou a zajímavým názvem – hrot, uváděný také jako Magazín Hrot (či Magazín Hrot). Pokud bych chtěl shrnout do jednoho slova vše, čím se výrazně liší od běžné časopisecké produkce, použil bych opotřebovaný výraz „nápadité“, jinak to musím popsat/rozepsat. Již ve variantách názvu se ukazuje cosi jako variabilita (kdyby to bylo negativní, což není, řeklo by se neukotvenost), a není to jen psaní velkých či malých písmen, ale „uříznuté“ „h“ jako první písmeno názvu, což je ještě jakýmsi pokračováním modernizace písma jako bezpatkového (sans-serif), s nímž (společně s odstraněním velkých písmen) přišla před sto lety evropská avantgarda. V internetové podobě pak jsou „uříznuty“ naopak svislé tahy velkého „H“ ve své dolní části.

Uvnitř čísla pak shledáváme vedle velice pestré obrazové a textové složky rovněž pestrost písem jak v nadpisech (vedle antikvy tučný grotesk v černé a červené kombinaci), tak v samotném textu, který je buď na světle modrém či nepříznakově bílém podkladu, výrazné členění zrcadla stránky v zásadě členěné do dvou sloupců, přičemž si výrazná iniciála zabírá často ještě velkou prázdnou plochu (na níž ve středověkých foliantech, tedy iluminovaných rukopisech, byly jakožto naopak součásti výtvarného knižního dekoru na jejím pozadí umístěny právě počáteční písmena kapitol) jakožto právě výrazný prvek členění textu. Druhým jeho výrazným prvkem pak je tvoření odstavců, které nejsou pojednány v odsazení, nýbrž jakožto linky odlišné (červené) barvy jinak plynule pokračujícího textu.

Časopis působí exkluzivně řadou prvků, které nejsou (což je zvláště při dnešních ekonomických podmínkách důležité) „drahé“, tj. není tištěný na křídovém papíře, ale přitom na papíře kvalitním, leštěném, jak již naznačeno, výrazná obálka s lesklými textovými elementy (zde název „hrot“, a pak „Z vesnice do Berkley“, vztahující se k článku Zuzany Havránkové), má lepený hřbet (tj. není šitý), což je při rozsahu více než 150 stránek snad až nezbytné. Některé prvky obsahu jsou výraznější, takže se vedle sebe ocitají úvodní dvojstrany či strany s reklamou, celostránkové ilustrace se střídají s bloky textu, v němž opět jsou třeba menší ilustrace, které text obtéká, když se pokouším nějak jednotně tento styl nazvat, musím říci, že každá strana/dvojstrana je pojednána individuálně.

Také vlastní obsah je členitý a pestrý, od umění přes životní styl k ekonomice a podnikání, novým vědeckým objevům atd., přináší portréty osobností a mimořádných projektů a – to jsem vlastně chtěl říci hned na začátku – působí, alespoň na mě, nesmírně pozitivním dojmem, vzhledem k tomu, že u osobností se nejedná o ty „profláklé“, ve všech „Blescích“, ale i mainstreamových periodikách dokola omílané herce (aktuálně, to je to důležité slovo s jeho významem v těch „ostatních“ časopisech, chápané jako „právě se stalo“, Karla Heřmánka v souvislosti s jeho sebevraždou, úmrtími, novými milenkami, vztahy atd.), stejně tak jako u ekonomiky na mě neútočí z toho či onoho rohu představitel organizace zastupující supermarkety, který občanům s charakteristickým úšklebkem „vysvětluje“ rozdíl mezi marží a ziskem a to, že za zvýšení cen nemohou oni, ale zemědělci, nýbrž úžasní kreativní lidé, kteří na něco přišli, něco zrealizovali, často s inovativním „příčným“ či neotřelým přístupem. To dává člověku pocit (byť je to do velké míry také iluze), že se svět nepotácí jen ve válečných konfliktech, desetiletí neřešených, jakkoli do očí bijících problémech, netrpí zkázou, zapříčiněnou hamižností a bezohledností na všech frontách atd..

Zhruba uprostřed je inzerován již zmíněný „online deník Hrot 24“, který postihuje i obsah magazinu slovy ekonomika / společnost / energetika / start-upy / byznys / technologie / komentáře / rozhovory.

Číslo je rozděleno blok označený jako Insider, pokračuje oddílem Story, a třetí zhruba třetinu zabírá GodLife. Číslo měsíce zmiňuje 29,9 mld. USD, o které přišel Elon Musk (zůstal nejbohatším mužem planety s 221 mld. Dolarů) prodejem Tesly a potížemi s převzetím Twitteru. Pro porovnání, hodnota majetku superbohatých (top 10) za onoho půl roku vzrostla z 1,47 bilionu dolarů na 1,66 bilionu dolarů.

Čtyři věci, které vás rozhodně ve škole nenaučí. Viktor Dušek (ředitel, KPMG Legal) hovoří, na rozdíl od memorování ve škole, o „souvislostech, porozumění a tzv. měkké dovednosti“, a pak „samostatnosti, větší odpovědnosti a schopnosti adaptovat se na změny“, které mu přinesl pobyt na univerzitě v zahraničí, Eva Fritzová (výkonná ředitelka, Scandi Travel) vystudovala norštinu na FFUK, dělá velké eventy pro Nory, musela se naučit velký komplex věcí, uzavírá důležitostí „se pořád učit, umět správně a často rychle rouzhodnout a hlavně se nebát a jít si za svým snem“. Eliška Šírová (Národní ústav pro autirmus, koordinátorka) vychází ze své přezdívky Mauglí, protože ji vychovával les a zákony džungle, a konečně Vojtěch Vecán (architekt, Landscape4u) vystudoval fakultu architektury, jíž vděčí za teoretické znalosti, ale nikoli alespoň praktické základy, přičemž kreativnost je často jen zlomek času manažerského a důležitá je komunikace a mentální síla, kterou architekt potřebuje, „aby zvládl vnitřní stres“, s duševní sebeúdržbou má pořád problémy.

Řada reklam – nový Nissan Qashqai, výstava Hráč v Magnus Art / Galerie J&T Banky („Esa světového i českého umění ze soukromé sbírky Leona Tsoukerníka“), developerský projekt Dřevák Radlice, 7/Sev.en Česká energie, Albion Cars a Cardion Cars (autorizovaní dealeři, první Jaguáry, druhý Volvo). Mezi jinými později S bose „jako pán, jako boss“ (sluchátka Bose Ultra Open Earbuds) či produkty, které nalezneme na stránkách www.myskino.cz.

O Zuzaně Havránkové, která patří mezi „nejcitovanější ekonomky světa“, se v článku Změním fakta, změním názor dozvíme, že urazila z nejchudšího regionu Slovenska (z Gemeru) přes Prahu cestu až na univerzitu v Berkeley a pak zpátky do Smetanovy Litomyšle. Zaujal mě formát textu, kde autorský text Pavla Štrunce střídají (v plynulém pásmu) vsunuté výroky Zuzany Havrákové, tj. není to onen běžný rozhovor, sestávající z otázek a odpovědí. Nebylo pro ni jednoduché opustit milovaný rodný kraj, na druhé straně Prahu označuje za alfa město a nesmírně si váží Karlovy univerzity. A říká, že i odtud se lze dostat do světa a tam uspět. A další věta, kterou s povděkem poslouchám, říká, že důležitější než samotné prostředí jsou osobní setkání s určitými osobnostmi. To říkám celý život.

Jedním z klíčových témat Zuzany Havránkové (dělala na to disertační práci) je metaanalýza. Autorka vysvětluje o co se jedná, také na podcastu Fakulty sociálních věd o tom hovoří, jak matematicky zpracovává výsledky studií s mnohdy protichůdnými výsledky, tento obor původně vznikl v oblasti medicíny, posloucháme příklad ohledně škodlivosti kouření. V úvaze hraje také úlohu skutečnost, že žijeme v určitých předsudcích spojených s údajnou nezpochybnitelností vědy, mnohé ale může být jinak (děs, že umřeme kvůli změně klimatu, neodpovídá zjištěným skutečnostem). V článku se dozvíme o prestižních oceněních ekonomky, zvláštní pozornost je věnována tomu, zda vzhled pracovníka rozhoduje o jeho platu, a také o tom, co člověka motivuje k práci (plat je jen jednou z motivací, je několik typů lidí a bylo by pro zaměstnavatele dobrý se tím zabývat), hovoří se také o problematice home office. Zajímavé je, že tato úspěšná žena je matkou čtyř dětí.

Veronika Kolejáková je Ta, která jistí světové weby. Je spoluzakladatelkou mladé softwarové firmy Bdtter Stac, prošla Googlem a dnes hlídá funkčnost webů firem jako je Salesforce, Eset, magazín Time nebo UNICEF. Start up nasbíral přes 640 milionů korun. Vyhlédla si biochemii a zjistila, že chce umět pořádně programovat, tím to začalo. A odpovídá na otázky, co její práce obnáší. Je to překvapivá dynamika práce, hovoří o důležitosti transparentnosti komunikace ve firmě, a ovšem, po všech těch krocích, které na různých pozicích absolvovala, ví, že je důležité se umět i prodat (říká se, že to Češi neumějí, oponuje, že i Američané mohou být introverti).

Název Učitel milionů dětí vzbuzuje zvědavost, o co se u Salmana Khana jedná. V úvodu se říká, že Khanova akademie dala vzdělávání nový směr. Syn chudých bangladéšských přistěhovalců nejdříve vysvětloval své dvanáctileté sestřenice matematiku, která jí nešla. On vystudoval MIT (Massachusettský technologický institut) a „disponoval bystrou matematickou myslí“. Vyučoval nejdříve jednu a pak několik sestřenic po telefonu s dobrým výsledkem, kamarád mu doporučil nahrávat na YouTube, což s investicí 1100 USD (počítač, mikrofon, Microsoft Paint a základní kamera) rozjel. Amerika ročně vydává 1,3 bilionu dolarů na vzdělávání, přesto „jen čtvrtina patnáctiletých v USA umí používat matematiku v každodenním životě“. Khanův jednoduchý, ale efektní koncept vede ke skvělým výsledkům. I finančním pro autora, čteme, jak k tomu došlo (ne tak, že by žáci videa museli platit).

Inspirátor: Otakar Šuffner založil v roce 2015 s Otakarem Vašíčkem „prop trading“ s názvem FTMO, čteme, jak toto obchodování s penězi funguje. „FTMO jede raketově. Seznam ji zařadil na 17. místo žebříčku 100 nejhodnotnějších českých firem.“

Otestovat, změřit, ověřit, naslouchat. 5 trendů wellness trhu, které mění přístup ke zdraví. Článek je uveden mottem Buddhova výroku „Zdraví je největší dar, spokojenost největší bohatství, věrnost nejlepší vztah.“ Obrovské a každoročně stoupající částky v obchodu s wellness, jimž dává přednost generace Z a mileniálové, řeč je např. o testování nedostatku vitaminů a minerálů či hladiny cholesterolu. A těch pět trendů: 1. Zdraví doma (trend stoupl po pandemii). 2. Nová éra biomonitoringu a nositelných zařízení (hodinky jsou už nějaký čas skoro běžné, jsou další převratné technologie), 3. Personalizace díky AI (využívá v Americe a Číně už 20 procent obyvatel). 4. Klinicky ověřené poráží čisté, ve Velké Británii padesát procent uvádělo klinickou účinnost jako hlavní nákupní faktor, 5. vzestup důležitosti doporučení lékaře.

Kamila Zahradníčková a Jan Polišenský se znají „odjakživa“, založili spolu startup Lakmoos. Jsou zde jiné než běžné vztahy. A přestože se jede „na dřeň“, rozhodně zde nejde v první řadě o peníze.

Svět stojí před velkými problémy. Kdo nás vystřelí na Měsíc? To je stručná úvaha o jednom fenoménu, popsaném v politickém i ekonomickém aspektu i s důsledky pro další proměnu civilizovaného života. Jeden z významných komentátorů hovoří o větší důležitosti kreativity než technologií. Na protější straně je řeč o „bikinách princezny Leii“ (Carrie Fischerová v Star Wars: Epizoda VI – Návrat Jediho z roku 1983, autor Richard Miller, hlavní sochař Industrial Light & Magic) a jejich astronomické ceně v USD.

Pěkný fotočlánek Pražská riviéra. Kousek moře v metropoli. (Michal Čížek, Tomáš Novák) V době, kdy si černobílé fotografie prohlížím, byly kulturní aktivity na pražské náplavce (stejně jako Znojemské vinobraní či venkovní program festivalu Jičín – město pohádky) zrušeny vzhledem k povodňové hrozbě (12. září to ohlásili po jednání protipovodňové komise i v televizi, Báru Polákovou v jičínském parku v sobotu tedy neuvidím a patnáctého nebudu s Kubou Kazdou hrát na tomtéž pódiu v zámeckém parku).

Proč čínské elektromobily drtí konkurenci? Evropská unie je svázána „složitými pravidly, regulacemi a bájnými cíli“ (Miroslav Zámečník). „Čína se v podstatě už před dvaceti lety rozhodla ovládnout technologie, do nichž se nejvíc zamilovala Evropa,“ píše autor poté, co vypráví příběh jistého pana Wanga, který už coby mladý výzkumník rozmontoval japonské lithium baterky, aby přišel na to, jak to Sony dělá, stejně jako prozkoumal, co je předmětem jejich patentové ochrany, aby ji mohl obejít. S tímto přístupem se pak chopil kopírování západních aut (tzv. „reverzní inženýrství“), která ale i vylepšil. Nu a pak pochopil rozdíl mezi autem na klasický pohon a elektroautem, totiž „elektromobilita představuje zásadní zlom: už se nic netočí kolem spalovacího motoru a převodovky, ale kolem softwaru, řídicích jednotek, elektromotorů a baterek“. Tento základ, kolem kterého je obalen zbytek, Wang měl pod kontrolou, tzn. vyráběl ho in-house, nikoli svého času oblíbeným outsourcingem, a Zámečník říká, že Wang je „reinkarnací“ Tomáše Bati, který zase navázal na Forda. Kromě toho, s vědomím tohoto směřování, nainvestovala i čínská vláda do nových technologií obrovské peníze (elektromobilita byla jednou z deseti priorit ve vládním programu Made in China 2025, v letech 2009 – 2022 utratila na tento cíl „obřích“173 miliard dolarů). Výsledek je, že čínské auto je dokonale zpracované a přitom levné (Elon Musk se ještě před časem firmě BYD posmíval, z nejnovějšího článku v Echu se dozvíme, o jak velké peníze sám přišel právě v souvislosti s Teslou). A ještě jednu větu (obsah je známý, přesto) vypíšu: „Čína kombinuje vedoucí úlohu strany a strategické plánování s darwinistickým kapitalismem.“

Další zajímavý článek: Cena šitá na míru díky AI – podnikatelským hitem roku je individuální cenotvorba. „Aby nebyla, když prodraží vše od mýdla přes hamburger po dovolenou.“ Úvaha začíná slavným Grand Bazaarem v Istambulu, v němž ke kultuře obchodu patří smlouvání (sám jsem to s fascinací zažil, když mě v uličce mezi vyloženým zbožím prodejce odhadl kdoví podle čeho, totiž aniž jsem promluvil, na „Pražáka“). Zde se hovoří o novém termínu surveillance pricing, cenotvorbě založené na dohledu. Naúčtují vám cenu, pro niž získají podklady o vás v kyberprostoru s participací AI (zjistí si místo bydliště, věk atd.), byly už kvůli tomu vyšetřovány některé firmy, které prozrazovaly prodejcům výši zůstatků na kreditních kartách či bankovních účtech. Praxe navazuje na tzv. dynamickou cenotvorbu, kdy již v 80. letech snižovaly letecké společnosti cenu pro málo obsazené lety. Prodejce pak určují individuální ceny on-line nakupujícím (ti o výši cen jiným nakupujícím nevědí), čili princip volného trhu je postaven na hlavu. A můžeme si představit další čachry v budoucnosti (ovšemže známe i některé ty současné, známé více než jedno století, kdy proti nim byl v USA namířen první zákon toho druhu, a s nimiž tu více, tu méně úspěšné bojují antimonopolní instituce).

Dostavbě Dukovan se věnuje článek Příležitost, ne však levná elektřina. Autorka Markéta Malá nejdříve popisuje to, co je skvělé, totiž nabídku Korejců na participaci 60 procent při výstavbě a skutečnost, že pro firmu KHNP, která realizovala své projekty zatím jen v Asii, by Dukovany byly mostem do Evropy a české firmy (vytipovány jsou desítky) by se mohly účastnit zakázek i v ostatních zemích. Druhá věc jsou možná „ale“, z nichž prvním je spor o duševní vlastnictví technologie s firmou Westinghouse, u Dukovan vyřazenou ze soutěže (arbitráž má rozhodnout koncem příštího roku), druhá „neupřímnost“ vlády, která hovoří o levné elektřině – to Malá dále rozebírá (ničím nepodložená cena 400 mld. korun za oba bloky, notifikace podpory EU pouze na jeden blok, žádost na druhý jsme ještě nepodali, z jiných staveb lze zjistit, že náklady jsou obvykle násobně vyšší než samotná stavba, podmínky půjčky atd.).

Další článek sleduje postoje Čechů na klimatickou krizi, o níž vědí, že je tu, ale „jsou pesimisté“, např. 53 procent pochybuje, že ještě můžeme „zmírnit změnu klimatu“, podobně uvažují o nákladech spojených se změnou a investicích do ekologické transformace. Přitom 90 procent souhlasí s tím, že dochází k ekologickému rozvratu, nicméně 16 procent pochybuje o příčinách a 10 se domnívá, že se jedná o „striktně přírodní jev“.  Text se opírá o výzkum skupiny Veolia a agentury Elabe, který zkoumá postoje lidí ve 26 zemích světa.

Flo Health je první čistě digitální aplikace sledující zdraví žen (aplikace plodnosti), získala 200 milionů dolarů a je z ní „jednorožec“, tj. má hodnotu jedné miliardy dolarů, užívá ji 70 milionů žen. Jiný krátký článek hovoří o startupech na Ukrajině, které vytvářejí levné drony a roboty.

V sérii Story úvodní stránka uvádí myšlenku U zrodu světových inovací: „Jak byste definovali člověka, který dokáže kreativně uvažovat? Je to někdo, kdo propojuje různé názory a přístupy? Nebo někdo, kdo má velkou odvahu experimentovat či dokonce selhat? Kdo hledá nové cesty tam, kde jiní vidí jen slepou uličku?“ Jsou tu portréty mladých Čechů a Češek – první je Dita Formánková (1989), „ambasadorka žen v IT“, která toužila „pomoci ženám změnit kariéru a umožnit jim vidět v technologiích budoucí příležitost“, zatímco je zastoupení žen v IT v Česku s 10 procenty „na smutném chvostu zemí EU“, Czechitas, kterou podnikatelka a expertka založila, posouvá tyto parametry do příznivějších poloh. Tomáš Rousek (1982) je „architekt věcí budoucích“, navrhuje vesnice na Měsíci a propojuje kosmickou a pozemskou úroveň aktivit (a také je to možné číst: „vesmírný architekt s nohama na zemi“), procesování vody na vesmírných stanicích realizuje v násobně menších a účinnějších strojích na zemi, v Londýně a Praze založil s ženou Veronikou společnost Xtend Design, která propojuje designéry z celého světa, ThinkOrbital hodlá ve vesmíru provozovat roboty, které budou svařovat či 3D tisknout, firmu vybrala NASA pro vývoj komerčních projektů ve vesmíru. Žaneta Krčilová (1991) založila s manželem v době pandemie Hedepy, umožňující terapii online, tj. vyhledá psychoterapeuta, s nímž klient komunikuje přes videorozhovor a nemusí se nikam trmácet. František Zerzáň (1989) je „tvůrce revolučních bionických paží“, tj. takových, jejichž funkce se přibližuje té přirozené (spolupracuje s ním Hubert Trýska, který vyzkoušel první z nich).

Elis Monsport (1996) je sklářská designérka, realizuje velkoplošné objekty, Jan Fabini (1999) je výrobce nádobí, říká o sobě, že vidí cesty i tam, kde ostatní ne a zároveň je „vytrvalý a asi i houževnatý“. Petr Kapoun (1989) je „kosmický byznysmen“, „od dětství snil o stavbě družic a o raketách“, založil firmu TRL Space, s níž se dostane „mezi hrstku států, které využívají svůj satelit vybavený hyperspektrální kamerou“. Kateřina Šedová (1991) se nevzdala, když jí ve 22 letech diagnostikovali rakovinu vaječníků a ona založila společnost Loono, která ročně osloví pět milionů lidí. Šimon Šebek (2000) je „multitalent“ rozkročený mezi filmem, marketingem medicíny atd., zajímavý je jeho postoj, když říká, že dělá vše srdcem, a nechce „do světa pouštět další zbytečnosti“, ale snaží se, aby jeho činnost měla pozitivní dopad. Markéta Gajdošová (1999) je nutriční specialistka, známá firmou MG Nutrition.

Další blok je protiklad dvou postojů – „Gretzky“ vs. Sisyfové. Filozofie přístupu, o kterou se jedná, je zachycena v obraze hokejového puku a hokejisty, který se má vydat ne k místu, kde se puk aktuálně nachází, ale tam, kde „bude“. To je výstižné vyjádření běloruského emigranta Waltera Gretzkého. Následuje popis toho, jaké má aktuální schopnosti AI, přičemž je důležitý právě výhled do budoucnosti, řeč je o „AIpoštolích“, kteří zdůrazňují, že je třeba se zaměřit na lidi, a až potom na technologie, o tom hovoří profesor psychologie Dan Ariely.

Graficky výrazná dvoustrana Člověk a práce sestává z několika sloupců, zachycujících přelomové okamžiky v dějinách z tohoto aspektu, 10 000 př. n. l. – Trest, 1750 př. n. l. – Bič, 1300 – Spása, 1960 – Pilulka, 1970 – Open space, 1990 – Pátek bez kravaty, 2020 – Home office. Význam jednotlivých momentů je stručně vysvětlen.

Následuje výrazný blok GoodLife, jako první (Foodie) Kulinářský klenot v pražském podhradí, jímž je Úvoz – jednotlivé podniky a osobnosti: Marie Spurná, její rodiče koupili karlovarský hotel Embassy, zkušenosti odtamtud uplaňuje se svým partnerem Miroslavem Vykysalým v restauraci tāst pod Petřínem (potvrzuju si chválu zákazníků na internetu). Wen: Elektrizující chutě čínské kuchyně v podniku Mi I´m v tématu pokračuje, zde se jedná o velikou šíři chuti chilli papriček a sečuánského pepře, která se neomezuje pouze na pálivost. Na otázku Co pít tento měsíc odpovídá šéfbarman pražského Hemingway baru Ondřej Hnilička – vybírá několik značek vynikajících rumů. Kahotski Eyewear Studio jsou „brýle z Letné jako malá umělecká díla“, vyráběná na individuální zakázku.

Designérka Natálie Nepovímová tvoří v „poctivé krejčovské dílně“ Jako květina v betonové džungli – na několika stranách si můžeme prohlédnout její díla. Říše třpytných talismanů  pokračuje v tomto duchu, sledujeme interiéry předních pražských klenotníků.

V jako výhledy je článek o víkendové chatě ve tvaru písmene V s výhledy do Českého ráje, kterou navrhli architekti z pražského ateliéru New How. Projekt v lokalitě Hrubá Skála z roku 2023 nalezneme i na stránkách ateliéru (vedle řady dalších), stojí za to si tvorbu původem brněnských architektů (tedy absolventů brněnské Fakulty Architektury VUT Brno a spolužáků) arch. Davida Zámečníka a arch. Filipa Havliše a jejich spolupracovníků podrobněji projít, protože to je úžasné (jak říká u jiných témat profesor Hilský), kéž by toto bylo gró popřevratových staveb a ne ty některé hrůzy rychlozbohatlíků převzatých bez ohledu ke krajinnému kontextu z jakýchsi katalogů. Tato stavba je, kromě kvalit jejího samotného tělesa, vytvořena ve vztahu ke vhloubenému svažitému terénu nad obcí, a stačí se jen dívat na fotografie a lahodí to duši. Autoři komentují, že „moderní komfort a sofistikovaný design“ představuje „harmonické spojení tradice a inovace“, tj. respektuje historický kontext a přírodní krásu Českého ráje (např. výhled na krajinnou dominantu Trosek) a zároveň splňuje požadavky moderního víkendového domu. Prostě nádhera.

Také další objekt je záležitostí architektury, tentokrát zahradní. MXM architekti realizovali pozoruhodné ztvárnění malého pozemku u domu prostřednictvím opěrných zídek, zatravněných ploch a jednoduchého vodního prvku. Autorka konceptu v Roztokách u Prahy je krajinářská architektka Martina Forejtová z ateliéru Land05.

Nejsem motorkář, takže technicky ani jezdecky neumím posoudit a obdivovat, jen registruju estetickou stránku, krásu stroje z nabídky italské firmy Moto Guzzi, zde se jedná o model Stelvio, který „je zpět“.

Klára Kolouchová je horolezkyně a manažerka, „která letos v dubnu jako první Češka stanula na vrcholu Annapurny. Pamatuju na zprávu o výstupu „našeho“ (tj. z Českého ráje) horolezce, který zde byl ještě někdy před listopadovým převratem, k těmhle výkonům jsem měl vždy velký obdiv, vědom si onoho nesrovnatelného rozdílu mezi těmi „kopečky“, na které jsem se vyškrábal (v podstatě coby turista), a tím komplexním úsilím a nasazením, které musí vynaložit ti, kteří chtějí dosáhnout tyto vrcholy nad osm tisíc metrů, v případě Kláry Kolouchové Aconcaguy (nejvyšší hory mimo Asii, 6 961 m. n. m.), Mount Everestu, K2 a nyní Annapurny. Zajímavé jsou dokumentární filmy z výstupů, její syn prý plakal, když vidět ten z K2. Ona si vede Himalájský deník, zajímavá je odpověď na to, zda vnímá spiritualitu hor o níž se často hovoří, říká, že to není spiritualita, ale intuice, na kterou dá, protože „hranice mezi vrcholem a bezpečným návratem je neskutečně křehká“. Uvědomila si to na deváté nejvyšší hoře světa Nanga Parbat, kde v daném okamžiku zavelela, že „něco není v pořádku“.

Lublaň / Zelené město Evropy, v němž zanechali stopu také čeští architekti, a kde se naopak se jménem Jože Plečnika, kterého známe z jeho významných realizací v Praze, setkáváme na každém kroku. Osu hlavního města Slovinska, velikostí srovnatelného s Brnem a známým také pod německým názvem Laibach, je řeka Ljubljanica, kde si na Centrálním tržišti můžete užít zdejší gastronomii. Hrad, barokní architektura, mosty, večerní pohoda – článek dokonce nabízí koupení nemovitosti. No a to už jsme pomalu u konce. Krátký článek o andaluské Marbelle, jedné z nejluxusnějších evropských destinací, mladém výtvarníkovi Dominiku Běhalovi, nabídkou nejrůznějších produktů na dvojstránce Hrot boutique a přehledem (většinou zahraničních) knižních titulů i AI, která „mění svět i nás“ uzavírá číslo magazínu, přinášející zajímavou promyšlenou perspektivu na svět kolem nás.