Luciano Pavarotti

Luciano Pavarotti
(Slavní zemřelí roku 2007)
někdejší seminárky studentů LG

Slavný italský operní pěvec Luciano Pavarotti zemřel. Oznámily to ráno 6. 9. 2007 světové agentury s odvoláním na Pavarottiho manažera. Pavarotti v červenci loňského roku podstoupil v New Yorku operaci, při níž mu byl odstraněn nádor na slinivce. Od té doby přestal vystupovat na veřejnosti.

Letos v srpnu byl kvůli vysokým horečkám dva týdny hospitalizován v nemocnici. Zdravotní stav jedenasedmdesátiletého umělce se opět zhoršil ve středu a Pavarotti musel být převezen na onkologickou kliniku nemocnice v Modeně. Byl prý v bezvědomí a selhávaly mu ledviny.

Král vysoého „cé“

Pavarotti měl velkou zásluhu na tom, že se opera jako okrajový žánr prodrala do povědomí mnoha milionů posluchačů. Ještě v dubnu 2005 zazářil během rozlučkového turné v Praze, kde vyprodal ve vysočanské aréně 10 000 míst k sezení. Poté kariéru jednasedmdesátiletého umělce přerušily zdravotní problémy. Přiblížit exkluzivní svět klasické hudby širokému publiku dokázal „operní Elvis“ nejen svými vystoupeními ve sportovních halách, ale také přímým účinkováním s velikány současné rockové hudby a popmusic, mimo jiné v rámci svých charitativních koncertů Pavarotti a přátelé, které pravidelně pořádal v rodné Modeně. S poukazem na to, že hudba je jen jedna, se odmítl vyvyšovat nad moderní styly a žánry. Tato Pavarottiho otevřenost vyvolala kritiku konzervativních posluchačů vážné hudby, kteří odsoudili jako příliš komerční i projekt „tří tenorů“, v jehož rámci Pavarotti zpíval společně se svými slavnými kolegy Plácidem Domingem a Josém Carerrasem. Jejich společné turné i nahrávky ale měly obrovský celosvětový úspěch a pomohly k nebývalé popularizaci klasické hudby.

Pavarotti, který byl od konce 60. let srovnáván se slavnými tenory minulosti Enricem Carusem či Mariem Lanzou, v mládí naslouchal zpěvu Beniamina Gigliho a k jeho idolům patřil Giuseppe Di Stefano. Právě jako náhradník za Di Stefana ve své oblíbené Bohémě se v roce 1963 poprvé výrazněji prosadil mimo Itálii – v londýnské Covent Garden ocenili diváci salvu jeho vybroušených vysokých C frenetickým potleskem. O rok později podepsal smlouvu s firmou Decca a absolvoval úspěšné turné po Austrálii se světoznámou sopranistkou Joan Sutherlandovou. V roce 1965 debutoval v milánské La Scale. Rok 1968 měl být triumfálním vstupem na scénu Metropolitní opery, kvůli onemocnění jej ale museli uprostřed představení vystřídat. Na pozvání do „Met“ čekal celých pět let, reputaci si ale napravil dokonale: za roli Tonia v Donizettiho opeře Marie, dcera pluku ho newyorská kritika prohlásila „králem vysokého C“.

Pěvec, který byl dosti pověrčivý, a proto musel mít bílý kapesník v ruce a zahnutý hřebík v kapse, se téměř výhradně zaměřoval na italský repertoár. Mezi jeho nejznámější role patřily mimo jiné Cavaradossi v Pucciniho Tosce, Radames ve Verdiho Aidě nebo Nemorino v Donizettiho Nápoji lásky. Pavarottiho „výstavním kouskem“ byla árie prince Kalafa Nessun dorma z třetího dějství Pucciniho opery Turandot.

Tisíce koncertů po celém světě

Svůj věhlas šířil i četnými koncertními turné. V roce 1975 cestoval například po Japonsku, o jedenáct let později triumfoval v Číně a v roce 1990 v bývalém SSSR. Nezapomenutelným zůstal i jeho přednes Schubertovy písně Ave Maria na podzim 1979 v Chicagu na mši, kterou osobně celebroval papež Jan Pavel II. S přibývajícím věkem, velkou nadváhou a cukrovkou se ani „božskému Lucianovi“ nevyhnuly hlasové výpadky či odvolání vystoupení na poslední chvíli. Na přelomu let 1997 a 1998 musel kvůli zdravotním problémům třikrát neplánovaně opustit jeviště. Předloni v červenci mu lékaři odstranili nádor na slinivce. Této nemoci nakonec podlehl.

Luciano Pavarotti, který zpíval v Praze také v prosinci 1996, se narodil 12. října 1935 v italské Modeně v rodině pekaře. Po studiích pedagogiky působil dva roky jako učitel náboženství a tělocviku na základní škole a krátce též jako pojišťovací agent. Od roku 1956 chodil na soukromé hodiny zpěvu, nejdříve k Arrigovi Polimu, poté k vynikajícímu pedagogovi Ettore Campoglianimu v Mantově. Debutoval v roce 1961 v roli Rudolfa v Pucciniho Bohémě na scéně Teatro Municipale v Reggio Emilia. Milovník jídla, koní, fotbalu, pěkného oblečení a prý také obstojný malíř se v roce 1961 oženil s Aduou Veroniovou. Manželství se v roce 1996 rozpadlo kvůli Pavarottiho vztahu s jeho sekretářkou mladší o 34 let Nicelettou Mantovaniovou. Ta se také nakonec stala jeho druhou ženou. S první ženou měl tři dcery Lorenzu, Cristinu a Giuianu, druhá mu v lednu 2003 porodila čtvrtou dceru Alici, její dvojče, chlapeček, však zemřelo.

Martin Rozsypal
[text je součástí rozsáhlejší seminární práce, kterou jsem rozdělil na jednotlivé osobnosti; téma je viděno z tehdy aktuálního úhlu pohledu, neboť Martin se věnoval osobnostem, které v tomto roce – 2007 – zemřely]