Lubomír Hromádka

Jednou za čas mi přijde z míst, kterým starší generace říkaly, že jsou „za velkou louží“, dopis s nálepkou „U. S. POSTAGE / PAID / WASHINGTON.DC“ atd. a datem (ve Státech, alespoň z těch částí, odkud dostávám dopisy, nepoužívají poštovní razítko, nýbrž právě takovou nálepku, s čárovým kódem a označením ceny, která v tomto případě představovala hodnotu $3.91). Na jiné části obálky, kde je zpáteční adresa, je jiná nálepka se jménem Mr. Lubomir Hromadka. Ta poslední je s adresou Washingtonu, některé dřívější byly z jiné adresy, adresy ženy, která byla Hromádkovou životní láskou a neuvěřitelným příběhem setkání po letech, jak o tom psal ve svých vzpomínkách, a s vlastním jménem doplněným o muzikantské „Lu“. Luboš kdysi, někdy v polovině devadesátých let, byl v Jičíně, na gymnáziu, kde studoval, než se dostal do víru světa po emigraci po únoru 1948. Posílal mi v tu dobu příběhy, které jsem otiskoval v Novinách LG, které jsem po šest roků dával dohromady. Jiné byly otištěny v místních jičínských novinách, měli by je mít v archivu. Příběhy o Jičíně, o studentském životě, o životních kotrmelcích cestou do Ameriky i v ní, o osudech dechovky, kterou řídil a jejíž dlouholetý výnos v neskutečné částce půl miliónu dolarů pak věnoval na dobročinné účely, za což dostal poděkování od samotného prezidenta Spojených států.
Cítím se Lubošovým dlužníkem. Dlužníkem vůči jeho přátelství, které mi po ta léta stvrzuje, jeho životní energii, která mu umožnila projít i ty nelehké doby po emigraci.

S radostí teď alespoň přepíšu (stejně jako jsem to dělal v dobách vydávání NLG, kdy jsem byl se svým dnes už starobylým compem o velikosti disku 80MB! z kolegů takřka jediným, kdo jej měl „soukromě“ doma na stole) životopisný text ze zadní strany sedmdesátistránkové knížky, kterou mi, už jako několikátou Luboš poslal. A ještě alespoň jeden krátký text z ní. Její název: Dnes naposled / aneb / Kytička příběhů a pohádky / Lubomíra „Lu“ Hromádky.

Lubomír Hromádka se narodil 2. září 1926 ve Folvarku u Jičína. Jeho otec, František Hromádka, bojoval předtím jako legionář v Rusku a po návratu do vlasti se v roce 1920 oženil s Julií Lazákovou z Nemyčevsi u Jičína. Měli spolu dceru Libuši a syna Lubomíra. Hromádkovi měli známou hospodu „U pily, kde Lubomír za mlada často pomáhal a oblíbil si mnohá jídla a výborné české pivo a víno. V Jičíně začal studovat reálku, ale v roce 1944 byli všichni studenti ze septimy reálky ještě před maturitou totálně nasazeni a po válce v květnu 1945 mohli pokračovat ve studiu pod hlavičkou Lepařova reálného gymnázia, kde pak v září Lubomír úspěšně maturoval. V Jičíně také již jako student reálky muzicíroval a hrál kopanou, hokej a u za SK Jičín. Byl sólistou na křídlovku a kapelníkem zdejší „Dechové kapely mládeže“.
Potom odešel do Prahy na školu chemicko-technologickou, ale jeho studia přerušil komunistický puč v únoru 1948. Tehdy vysokoškolští studenti uspořádali pochod na Hrad, aby podpořili prezidenta Beneše, avšak aktivistům hned nato hrozilo zatčení. Proto Lubomír krátce ptom opustil Československou republiku a odešel za hranice. Přes uprchlické tábory v Německu a v Itálii se dostal v roce 1950 do Brazílie do Sao Paulo, kde pracoval u italské firmy Pirelli. Za motoristický klub této firmy též závodil na motocyklu české značky Jawa. V Brazílii se také ve volném čase věnoval jízdě na koni a samozřejmě i zde brzy založil malou kapelu.
V roce 1957 přesídlil d Spojených států, kde se usadil v Clevelandu a našel si zde práci v chemických závodech firmy Gibson–Homans, kde byl pak zaměstnán po celý svůj život a dosáhl vynikajících pracovních výsedků. Jako vedoucí chemik objevil způsob, jak nahradit škodlivá azbestová vlákna ve stavebních hmotách. Nakonec se stal hlavním managerem firmy pro jejich osmnáct továren, patnáct v Americe a tři v Kanadě. V Clevelandu se také oženil s Jarmilou Riedlovou, Američankou českého původu, se kterou pak prožili 42 šťastných let až do její smrti v roce 2001.
Od první chvíle po svém příchodu do Ameriky se naplno zapojil do krajanského kulturního a společenského života. Hrál a režíroval divadla v několika ochotnických souborech, založil velkou 35člennou „Staročeskou dechovku“, která hrála populární melodie českých hudebních skladatelů a s velkým úspěchem se zúčastnila i Kmochova hudebního festivalu v Kolíně v roce 1994, kde na závěr Lubomír dirigoval spojený orchestr 1800 hudebníků. Dále organizoval operetní představení v přírodě a sám sestavil hudební trilogii o českém skladateli Františku Kmochovi, kde též ztvárnil titulní roli. „Staročeská dechovka“ hrála plných 35 roků, její členové nikdy nepřijali žádný honorář a vše, co vydělal, věnovali Domovu svaté rodiny, kde se dominikánské sestřičky starají o nemocné rakovinou. Za ta dlouhá léta to byla úctyhodná část 525 tisíc dolarů. Lubomír také působil jako aktivní sportovec – fotbalista a posléze jako funkcionář Svazu československých sportovců v zahraničí. Obdařen darem slova napsal také mnoho článků a povídek zveřejněných v řadě krajanských časopisů a novin a publikovaných i ve staré vlasti. Po odchodu do penze tráví podzim života ve Washingtonu, D. C. v blízkosti své studentské lásky Květy Grogorové-Schlosbergové, o které psal v mnoha svých povídkách pod pseudonymem Zdenka Svatá a se kterou se po létech šťastnou náhodou znovu setkal.

Podobnost čistě náhodná

Před několika lety mi telefonoval Hank Haller, kapelník profesionální tanečy apely, že má problém. Říkám mu: To je něco nového? Kdo dnes nemá nějaký problém?“ – „Ale jaký problém mám já, nemá nido jin. Představte si, mám smlouvu, že budeme hrát na lodi Independence na Havaji a najednou mi onemocněl bubeník. Už mám v Honolulu, kde budeme hrát první večer v jednom hotelu, pronajatou soupravu bubnů, ale nemám bubeníka. A jak víte, my hrajeme všechno zpaměti bez not, tak nemůžu mít jen tak nějakého bubeníka. Vy ty věci, co my hrajeme, znáte, tak co kdybyste si s námi zahrál?“

Když jsem svolil, moje manželka Jarmilka se zasmála a řekla, že moje maminka měla pravdu, když tvrdila, že mě každý utáhne na vařené nudli, že neumím říct ne. Ale nakonec to stálo zato.
Hank Haller, který sám byl výborný harmonikář, měl dobře sehranou partu. Na lodi Independence byla ještě jedna stálá velká lodní kapela, kterou řídil mladý šikovný muzikant, saxofonista, který byl Čech a jehož manželka byla krásná Havajanka a hosteska na té lodi.
Jednou byly na lodi závody v pití piva. Mužstvo deseti mužů proti jinému mužstvu deseti mužů. Já jsem seděl u bazénu a pozoroval, jak to dopadne, když ke mně najednou přišla ta krásná Havajanka, že jednomu mužstvu chybí jeden člen, aby závody mohly začít. Jestli bych to mužstvo mohl doplnit. Já jsem řekl ano, ale jedině, když mi dá láhev plzeňského piva. Když závod v pití piva došel ke mně, bylo naše mužstvo trochu pozadu. Byl jsem však v plavkách, a tak jsem si toho piva jen něco málo líznul a ostatní jsem nechal téci po bradě a plavkách a závody pití piva z láhví jsme „o fous“ vyhráli. Pijáci z mého družstva mě nosili na ramenou okolo bazénu a pak mě hodili do vody.
Když jsem vylezl z bazénu, ta krásná Havajanka ke mně přišla a gratulovala mi a hned se mě zeptala, jestli nejsem Čech. Poznala to prý podle toho, že jsem chtěl plzeňské pivo. Já sejm zas na první pohled poznal, že je v jiném stavu. Řekla mi, že s manželem Čechem, kapelníkem lodní kapely čekají, že se jim narodí synáček, kterému by prý chtěla dát české křestní jméno, aby otec manžela tam někde v Čechách měl radost. Když se mě ptala, co moje jméno Lubomír znamená a já jí řekl, že je to „Peace love“ – Miluji mír – hned mi řekla, že její prvorozený syn se bude jmenovat Lubomír.
Tak jestli tam někde na palubě uvidíte běhat krásného Čecho-havajánka a maminka na něj bude volat“Lubomíre,“ já na tom zrození nemám žádnou zásluhu, je to jen podobnost čistě náhodná.

Odkazy
Noviny LG
https://www.jicinsko.cz/nlg/nlg13/nlg13fr.htm
https://www.jicinsko.cz/nlg/nlg14/nlg14fr.htm
https://www.jicinsko.cz/nlg/nlg12/nlg12fr.htm
Jičínský deník (v té době Noviny Jičínska)
https://jicinsky.denik.cz/zpravy_region/jicinsko-louhromadka-letemsvetem20110815.html
https://jicinsky.denik.cz/zpravy_region/jicinsko-hromadka-putovani-lagr-brazilie20110823.html
Lubomír Hromádka v Dějinách Clevelandu (poslední odstavec článku)
https://ech.cwru.edu/ech-cgi/article.pl?id=C15
Nahrávky
https://www.bonanza.com/listings/BOHEMIAN-BRASS-Lubomir-Hromadka-polkas-Westlake-Ohio/4473323
Záznam v knihovně https://clevxi.cpl.org/CLENIX?T=LUBOMIR+HROMADKA+LEADER+OF+CZECH+BRASS+BAND+THE+OLD+STYLE+BOHEMIAN+BRASS+BAND+ST