Lorzentobelbrücke
14.02.2013 22:02Lorzentobelbrücke
stavby v průběhu staletí
Hezké, pro tento kraj skoro typické jméno mostu v obci Baar v kantonu Zug ve středním Švýcarsku začne být zajímavé ovšem až tehdy, když si ho trochu rozklíčujeme. Lorze je největší řeka v řečeném kantonu, vytéká z ledovcového jezera Ägerisee a po necelých šedesáti kilometrech se vlévá do řeky Aare a ta pak do Rýna. Lorzentobel je strž či průrva řeky Lorze, takže jméno mostu bychom mohli přeložit Most nad strží Lorze. A ještě přesněji řečeno se jedná nikoli o „most“, nýbrž o „mosty“, protože v průběhu historie jsou tři. Zřejmě právě komplikovaná situace terénu a potřeba jej zdolat si vynutila v průběhu staletí další a další řešení.
Lidé nazývají druhý z mostů, obloukový viadukt z betonu a pískovce, hovorově alte Tobelbrücke („starý most přes strž“), nový betonový most neue Tobelbrücke, ačkoli tím nestarším mostem je středověký malý dřevěný most. První dva mosty jsou na seznamu ochrany památek v kantonu. Pozoruhudné je, že všechny tři mosty jsou zachovány a že tak mohou ukázat různé typy řešení přemostění terénu i různé stavební technologie, jak se měnily v průběhu staletí.
První most kontrolovali páni z Hünenbergu z hradu Windenburg, dnes zřícenině na skalním ostrohu nad řekou. Krytý dřevěný most z roku 1531 byl stržen za bouří v letech 1643 a 1662 a musel být obnoven, dnešní dřevěný most pochází z roku 1759. Stejně jako u toho dnešnímu stavbě předcházely dlouhé diskuse. Nakonec zaplatilo polovinu městečko Metzingen a polovinu město Zug. Most konstrukčně spočíval na zavěšených vzpěrách, což je jedna z možností, jak vytvořit systém nosných prvků, a měl střechu z cihel, jeho šíře je 2,36 metrů a výška 2,48 metrů. Most, který se nacházel dole ve strži, nicméně příliš nevyhovoval, normanské vozy musely překonávat dvojí převýšení. S novými požadavky, které přinesl průmysl a potřeba dálnice, muselo přijít nové řešení.
Druhý most má dlouhou historii svého vzniku. Už v roce 1860 byl vypracován první z osmi projektů (poslední v roce 1893), ale teprve v roce 1905 předložil kantonální inženýr projekt, který se stal skutečně východiskem stavby. V roce 1906 proběhlo hlasování lidu, který záměr schválil pětašedesáti procenty hlasů. 1907 projekt dostal stavební povolení, 1910 byl most s náklady 430 000 švýcarských franků postaven. Viadukt má při 187 metrech pět polí o třiceti metrech a dvě okrajová pole s patnácti metry šíře. Užitná šíře je 6,5 metrů, výška pilířů až 58 metrů. Základy jsou vybudovány z betonu, pilíře a nástavba z pískovce. Kolaudace proběhla několik dnů před vánočními svátky roku 1910 a stavba byla neprodleně dána do užívání.
Most využívala nejen silniční doprava, ale i kantonální elektrická tramvaj. Ta zde jezdila až do roku 1955, pak byla nahrazena autobusy s přívěsem.
Přesně po padesáti letech od postavení druhého mostu byly v roce 1960 zjištěny v tělese stavby nejrůznější trhliny. Předpokládané náklady na opravu by byly ve výši třech miliónů franků a tak začala správa silnic uvažovat o nové stavbě. Nový stavební projekt v roce 1976 byl nicméně zamítnut, následovalo dvanáct dalších variant a teprve v roce 1980 odsouhlasila kantonální rada projekt s názvem Wildenburg 2. V roce 1982 byly zahájeny stavební práce a v létě 1985 mohl být nový most o celkové opěrné šíři 568 metrů, postavený za 13,9 miliónů švýcarských franků předán do provozu.
Stavba má pět polí o rozpětí 77 metrů a obou krajních polích v délce 138 metrů. Mostní nástavba je konstrukce z předpjatého betonu a v řezu představuje dutý profil s plošinou pro vozovku o šíři 11,33 metrů a jednu plošinu pro pěší o šíři 4,63 metrů. Konstrukční výška nástavby je 7,5 metrů nad dvojitými pilíři šedesát metrů vysokými a směrem ke středu se snižuje na 2,9 metrů.
Samozřejmě, jako u všech takovýchto mostů, vybudovaných v romantické krajině, v jaké byly budovány tyto mosty, láká toto místo sebevrahy. Jestliže si procházíme informace, které o mostu jsou na webu, dá se říci, že nejčastější jsou články o tom, co podnikají zodpovědní činitelé pro to, aby byly počty sebevražd sníženy. Ostatně to známe i u našeho Nuselského mostu.
———
Zpět