Lomnické hudební nebe

Lomnické hudební nebe
(hudební tělesa, první část)

To, že kulturní život v Lomnici nad Popelkou, hudební historie a tradice tohoto podkrkonošského města malého počtem obyvatel, ale mimořádného tím, co se zde na poli kultury realizuje, stojí za bližší pozornost, jsem si uvědomil již před léty. Řízením osudu jsem měl příležitost osobně být u mnohého z toho, co se zde v minulých desetiletích odehrávalo. Byl jsem členem několika souborů, s jedním z nich jsem nahrával na hudební nosiče dílo zdejšího skladatele, v tu dobu objeveného,  druhý z nich pak svým vznikem úzce navazoval na třetí, s nímž jsem po dvacet let hrál lidové písně našeho kraje, a transformoval se do dalšího, jenž dodnes, v posledních letech s velkými úspěchy, působí nejen v  Podkrkonoší. V něm dodnes působím. A takových zkušeností, o které se mohu opřít, je celá řada dalších.

Tématem ovšem není můj osobní hudební život, nýbrž příběhy právě oněch souborů, ale také osobností, které jsou pro hudební život v Lomnici důležité, buď zdejších rodáků, nebo těch, kteří nejsou odsud, ale už jsou od tohoto města neodmyslitelní. Za všechny tyto obecně formulované pojmy dosadím v průběhu tohoto příspěvku konkrétní jména. Pro nějaký kompaktnější obraz, který bych mohl předložit, jsem pak kromě řečeného mohl využít materiálů z Městského muzea v Lomnici nad Popelkou, jehož ředitel Jan Drahoňovský mne pozval do jeho prostor, abych jej mohl, což jsem s radostí učinil, sdílet s těmi, kdo jsou v tomto kulturním prostředí doma. Podobně jako zmíněný soubor, s nímž jsem hrál, přinášel zpět do míst, kde byly zaznamenány lidové písně, jejich novou interpretaci, mohl jsem se nyní podělit o svůj úžas nad tím, kam mě moje bádání dovedlo. Nebylo by to ale možné, nebo by to přinejmenším bylo velmi obtížné, kdybych neměl přístup ke zdrojům, z nichž ty z místního muzea byly podstatné, a obohatit jsem je mohl o ty, jimiž sám disponuji, vedle cédéček především vlastní fotodokumentaci kulturních událostí.

Mým záměrem je tedy vzdát hold lomnické kultuře, která je z mého pohledu, ještě jednou zdůrazňuji, mimořádným fenoménem, a tomu chci podřídit i úhel tohoto pohledu. Vzhledem k objemu toho, o čem všem by bylo možné hovořit, by v jednom setkání nebylo možné „probrat všechno“, a tedy si ani nenárokuju „objektivní“ pohled ve smyslu úplnosti a naopak se zaměřím na to, co znám sám nejblíže či nejdůvěrněji. Například, to bych přece jen rád poznamenal, se do tohoto projektu „nevejde“ celá oblast populární hudby, rovněž v mnohém výjimečná (rockový klub Aion, který v Lomnici působil v letech 1993–2012, byl jedním z nejvýznamnějších v zemi).

Tím nejdůležitějším opěrným materiálem, který se mi stal východiskem po věcné, faktografické stránce, pro mne představovala diplomová práce Olgy Kolové na Katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové z roku 2008, s názvem Hudební historie města Lomnice nad Popelkou (1982 – 2007), jejíž výtisk je v depozitáři lomnického muzea.

Autorka pečlivě zpracovala lomnickou hudební historii, přičemž pojednala i jednotlivá hudební tělesa: Pěvecký sbor Bořivoj, Collegium musicum Český ráj, dechová hudba Táboranka, dětský folklórní soubor Špalíček, chrámový sbor při kostele sv. Mikuláše, Podkrkonošský symfonický orchestr. Píše i o menších tělesech, například o Fidle, které sice adresou je souborem jičínským, ale po léta zkoušel v sále lomnické ZUŠky, a třeba právě i o skupinách z oblasti populární hudby.

V další části se věnuje významným hudebním osobnostem Lomnicka, Františku Doubravskému, Jaroslavu Šonskému, Ivanu Ženatému a Jaroslavu Krčkovi. Je to pohled vyčerpávající, z dnešního pohledu bych doplnil jméno skladatele Zdeňka Zahradníka, bratra Jiřího Zahradníka, o němž jsou informace uvedeny v souvislosti s Collegiem, a Marie Fajtové, sólistky Národního divadla, a jim se také chci trochu věnovat. Setkáme se rovněž se jmény těch, kteří byli či jsou výrazné a viditelné osobnosti místní kultury, jako je Zdena Lokajová, Hana Valentová, Lenka Krausová, Pavel Hrdina či Josef Svoboda.

Pro mou práci byly důležité zvláště tři kapitoly, č. 4 Hudební tělesa a skupiny působící v Lomnici nad Popelkou, podkapitola 6.3 Významné hudební osobnosti Lomnicka, a také kap. 5 Pravidelné hudební akce v Lomnici nad Popelkou, v níž mě zajímala ta z mého pohledu nejvýznamnější, Lomnické kulturní léto.  A toto základní rozvržení na hudební tělesa a osobnosti jsem ponechal i pro tuto příležitost, i když obojí v některých případech jsem trochu jinak uspořádal. Každé z  osobností či událostí by bylo samozřejmě možné věnovat samostatný večer, přinejmenším jeden, v některých případech několik, (musel by se možná změnit formát, zajímavé by byly besedy s těmito lidmi, ale to jsou už další úvahy.

Stejně důležitá pro řadu podrobností byla i diplomová práce Terezy Matlasové, vnučky Jiřího Matlase, zakladatele a dirigenta Podkrkonošského symfonického orchestru, s názvem Podkrkkonošský symfonický orchestr na Konzervatoři Pardubice 2000. Kontinuitu mezi ním a dalšími formacemi, jímž jsou KSOKrM Karla Jakubů, Collegium musicum Český ráj, soubor Fidle a „druhý“, tedy současný Podkrkonošský symfonický orchestr, mi pomohla uchopit, jakkoli jsem si té základní konstrukce byl od počátku vědom, poslední ze tří prací, bakalářské práce flétnistky PSO Moniky Havrdové na Hudební katedře Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové 2015, která je sice věnována dirigentovi orchestru Grazianu Sanvitovi, nicméně sleduje právě souvislosti, které vzniku orchestru předcházely (úplný název práce zní Graziano Sanvito a Podkrkonošský symfonický orchestr). V tomto kontextu musím jen upozornit, že pod pojmem Podkrkonošský symfonický orchestr jsou v obou případech chápana dvě tělesa, totiž onen „první“ („Matlasův“) orchestr a v druhém případě ten současný – i když oba soubory vytvářejí kontinuitu, která je pro mě jedním z nejdůležitějších motivů mého pohledu.

Pěvecký sbor Bořivoj

Sborový zpěv dokážu posoudit pouze v oněch elementárních aspektech, tj. ohledně intonace a síly výrazu, jinak bez uzardění říkám, že této oblasti vůbec nerozumím. Přesto nemohu právě pěvecký sbor Bořivoj, který Olga Lomová uvádí jako první v řadě hudebních formací, vynechat především coby těleso které má v hudebním životě Lomnice tak výrazné místo, ale i z osobních důvodů. Znal jsem dost dobře pana profesora Miloslava Valentu, který sbor řídil, v době, kdy jsem učil na gymnáziu v Semilech, kde jsme se každý den vídali. Kolega matematik chodil, tenkrát už jako jediný (zároveň byl nejstarší z nás, kromě pana ředitele Přemysla Koldovského) ze sboru, v typickém modrém plášti, jaké se kdysi nosily, aby se pedagog nezamazal od křídy, a dokonce měl dva obleky, jeden pracovní a jeden, ve kterém chodil na autobus. V krematoriu, kde hrál na violoncello, pak ve volných chvílích opravoval písemky z matematiky. Tyhle časy z dob, kdy na semilském gymnáziu také působil malíř Vladimír Komárek (učili jsme souběžně, on výtvarnou, já ve vedlejší třídě hudební výchovu) by stály za samostatnou vzpomínku.

Pěvecký sbor Bořivoj je ovšem opravdu záležitost české kulturní historie. Je to jeden z nejstarších vokálních těles nejen v kraji, ale i u nás vůbec. Byl založen v lednu roku 1862. Byla to doba, kdy pěvecké spolky vznikaly jako houby po dešti, byly výrazem rozmachu českého společenského života: Nejznámější pražský Hlahol vznikl v roce 1961, za pozornost stojí ale třeba sbor Jaromír z Jaroměře, který působí nepřetržitě (a snad dodnes) od roku 1856 a je tak nejstarším pěveckým sborem u nás vůbec.  V roce 2006 tento sbor slavil 150 let existence, druhý nejstarší, Slavoj Chrudim, vznikl o několik týdnů později. V zorném úhlu Lomnice nad Popelkou je tedy Bořivoj nejstarší významné hudební těleso ve městě, které je úzce spojeno s jeho nejen kulturními dějinami.

Uvědomme si ve stručné úvaze, co vše je pro existenci takového tělesa třeba: budova, v níž sbor zkouší a pořádá koncerty, sbormistr, autor skladeb, a samozřejmě zpěváci, a pak společenská příležitost, která jeho existenci opravňuje. Dirigentem lomnického Bořivoje byl lomnický rodák, o němž bude ještě řeč v souvislosti se souborem Collegium musicum Český ráj, skladatel František Doubravský. Vzhledem k tomu, že on sám byl autorem celé řady světských i duchovních skladeb, bylo o tuto stránku postaráno. Bořivoj se v onom historickém období orientoval na českou a slovenskou lidová píseň, uváděl skladby B. Smetany, A. Dvořáka, Z. Fibicha, J. B. Foerstera (ty pochopitelně později). Podobně, jako tomu bylo u nejznámějšího pěveckého sboru, Hlaholu, byli zpočátku členové sboru pouze muži.

Společenskou objednávku v případě Bořivoje představovala slavnost položení základního kamene k nové radnici v Lomnici n. Pop. 2. května 1864. Josef Leopold Zvonař, příznivec spolku, známý svou písní „Čechy krásné, Čechy mé“ (Vlastenské hory, text Václav Jaromír Picek), spoluzakladatel Hlaholu, věnoval k této příležitosti slavnostní sbor na slova Václava Antonína Crhy, novináře, básníka, překladatele a literárního kritika, který se narodil v našem kraji, v nedalekém Kopidlně (1836, zemřel v Třebechovicích pod Orebem 1905).

Sbor se postupně rozrůstal. V roce 1862 bylo ještě 44 činných členů a 22 přispívajících, v roce 1868 65 členů a 36 přispívajících. Ve výčtu (Lomová, s. 46 ad., výběr) můžeme uvést:

1. listopadu 1866 vítání císaře v Libuni
15. května 1868 položení základního kamene k Národnímu divadlu
11. srpna 1869 requiem za dr. J. E. Purkyně
15. srpna zpěvní produkce ve prospěch zřízení České průmyslové školy ve Vídni
1970 opereta Kvas krále Vondry XXVI, představení řídil Petr Doubravský, za účasti B. Smetany v Lomnici nad Popelkou
1874 – 1875 velká stagnace, jíž následuje 1890 oživení, člen První české župy pěvecké a Jednoty československých spolků pěveckých
6. června 1900 slavnostní kladení základní kamene k pomníku M. J. Husa, jeho odhalení 22. června 1900.

Dá se říci, že Bořivoj sleduje významné události lomnické i české kultury.

Pokračujme stručně:
8. června 1912 – při příležitosti 50. jubilea Bořivoj uvádí skladby Bedřicha Smetany, J. B. Foerstera, Karla Kovařovice, místního skladatele a sbormistra Jana Motejla, Vítězslava Nováka a dalších (Lomová, podrobněji s. 48)
Sbor si troufl i na náročnější díla, první dějství Dvořákovy opery Rusalka, dokonce provedení Smetanovy opery Hubička.

Mezi řadou úspěchů v minulém století vyberme už jen koncert k životnímu dílu J. B. Foerstera, tenkrát devadesátiletého, v roce 1950. Střídají se vrcholy a i časté krize, neuskutečnil se například koncert k 90. výročí. K výraznému oživení zato došlo v roce 1974 (což je paradoxně doba normalizace a útlumu): Uskutečnilo se 8 významných koncertů. V roce 1975 se Bořivoj stává členem Jednotného klubu pracujících ROH v Lomnici a má z jeho strany podporu a pochopení. Následuje vystoupení v televizi 1976 v pořadu „Neděle v klubu“.

A blížíme se k době, kterou někteří z nás už pamatujeme – od roku 1982 do roku 1997, tedy celých pětatřicet let, vedl sbor zmíněný gymnaziální pedagog Miloslav Valenta, jeho žena Hana Valentová působila ještě v dalších letech, a v roce 1998 jeho vedení převzala Zdena Lokajová.

To už je z pohledu více než půldruhého století existence takřka současnost a materiál na samostatný večer. Sám vzpomínám na koncert v roce 2004, zajímavý i spoluprácí s ostatními sbory v kraji – na vystoupení participovaly pěvecké sbory Jizeran Semily, Hlas Nová Paka Antonín Dvořák Turnov, na programu byly Květiny bílé po cestě z Dvořákovy Rusalky či Smetanova Česká píseň.

Od roku 2014 Pěvecký sbor Bořivoj pracuje pod křídly KISu pod vedením Mgr. Petry Lukavcové, učitelky ZUŠ Semily (tř. uč. 2. stupeň) a ZŠ T. G. Masaryka (dle internetové kroniky MU-Lomnice od r. 2002, působila či působí rovněž ve vedení Dětského pěveckého sboru, školního pěveckého ZŠ T. G. Masaryka, jehož sbormistrem je Mgr. Pavel Hrdina), kontaktní osobou je Marcela Brožová.

Neměl bych se příliš zabývat současností, tak alespoň krátkou poznámku o zdrojích: Ve zmíněné kronice města lze dohledat současné aktivity, jako např. Vánoční či adventní koncerty (v roce 2014 s hostem, lomnickou rodačkou Janou Stehr Prskavcovou, která se „postupně vrací“ (formulace J. Krčka) domů, v prosinci 2013 spolu s jabloneckým pěveckým sborem Janáček ještě pod vedením Zdeny Lokajové (Rybova vánoční mše, vánoční písně).  Ve vyhledávači kroniky najdeme v letech 2007-2016 takřka 70 záznamů/položek.

Jako přílohu uvedu ještě přehled akcí novějšího data (dle Olgy Kolové, která je zachycuje do roku 2007):
1998 – Slavnost hudebníků – Den slunovratu – koncert před MMG v Lomnicci
1999 – intenzívní spolupráce s Collegiem musicum Český ráj
2000 – 12 akcí – Slavnostní koncert k uvítání roku – Smetana, Dvořák, Mysliveček, B. Kopřiva, Vystoupení na zahájení Župního sletu, Koncert k výročí 100 let pomníku M. J. Husa, Vystoupení v Železnici – odhalení památníku k obětem I. světové války (Hymna, Čechy krásné)
2001 – 14 akcí – Vernisáž výstavy výtvarníka P. Geremuse v lomnickém muzeu, Vernisáž akademického malíře V. Komárka v KD Jilemnice
2002 – 10 akcí – Koncert k 140. výročí PSB – skladby W. A. Mozarta, B. Smetany, A. Dvořáka, založení klubu Pěvecký sbor Bořivoj při KIS
2003 – 7 akcí, Zahájení cyklu Zámecké hudební soboty, koncert s uvedením novodobého autora Jana Nováka – 4 madrigaly Zpěvů dcer sionských
2004 – 5 akcí – samostatný koncert při ZUŠ v Lomnici nad Popelkou, spolupráce s okolními městy a sbory (Jizeran Semily, Hlas Nová Paka, Antonín Dvořák Turnov), Dvořák: Rusalka – Květiny bílé po cestě, B. Smetana Česká píseň, J. S. Bach: Jesus deus Angelice
2005 – 12 akcí – koncert PSB s hosty – Jan Mikeš a David Tomala housle, vystoupení na vernisáži výtvarníka J. Dlouhého v Železnici, společná vystoupení pěveckých sborů semilského a jičínského okresu v Lomnici n. Pop. v Turnově a Nové Pace, samostatný koncert v Železnici, pravidelná spolupráce s Vlastivědným muzeem Železnice (od r. 2005)
2006 – koncert k 60. výročí založení ZUŠ v Lomnici n. Pop, Koncert ve Vlastivědném muzeu v Železnic, vystoupení na vzpomínkovém aktu při 60. výročí úmrtí plk. F. Truhláře, Společné vystoupení s CMČR k 250. výročí narození W. A. Mozarta
2007 – zahajovací koncert 17. sezóny ZUŠ, sbor, sólisté, smíšený sbor, CMČR, XII. setkání komorních pěveckých sborů v Hořicích v Podkrkonoší (Bořivoj, Foerster Jičín, Jizeran Semily, Bona Vita Hořice – B. Martinů „Otvírání studánek“ – pro sbor velmi významný koncert)

Na stránkách KISu lze dohledat informace o činnosti sboru ve zbývajících  posledních letech (přebírám bez grafických úprav):

Současná činnost:
Posledních dvacet let zpíval pouze ženský sbor, od září 2013 je Bořivoj opět sborem smíšeným.

Úspěšná vystoupení posledních let:
2010 - 22. června Dvořákův festival, 55. ročník, společný koncert se sbory Feorster Jičín a Ant. Dvořák Turnov v Tylově divadle
        - 8. října slavnostní otevření zrekonstruované radnice
        - společný projekt se sbory Jizeran Semily a Foerster Jičín při provedení kantáty Bohuslava Martinů Otvírání studánek v Jilemnici, Semilech a Lomnici n. Pop.

2011 - 4. a 18. září vystoupení v lomnickém muzeu a na hoře Tábor ke 100. výročí otevření Tichánkovy rozhledny na Táboře

2012 - 4. května Slavnostní koncert ke 150. výročí založení sboru na Zámku

2013 - nová zkušenost 19. ledna Country festival na Košově
          - 8. prosince Vánoční koncert na zámku se sborem Janáček z Jablonce n. Nis.

2014 - 2. dubna koncert s TOS v Lomnici n. Pop.
         - 7. prosince Adventní koncert s Janou Stehr Prskavcovou v Lomnici n. Pop.

         - 17. prosince Vánoční zpívání v Železnici

2015 - 1. dubna Jarní zpívání v Železnici

         - 6. června Foersterův festival v  Osenicích

         - 27. září Svatováclavský koncert a 10. výročí založení sboru Camponotus Jilemnice

          - 6. 12.  Adventní koncert v Lomnici n. Pop.

2016 - 30. 3. Společný koncert s TOS Turnov a Severáček Liberec v Lomnici n. Pop.

          - 22. 4. Turnov, 3. 6. Jičín, 11. 6. Semily, 17. 6. Jablonec n. Nis. Společný koncert Podkrkonošského symfonického orchestru a spojených sborů

          - 15. 5. Bořivoj zvonům, kostel sv. Mikuláše z Bari, Lomnice nad Popelkou

          - 10. 6. Noci kostelů, kostel sv. Michala, Rokytnice nad Jizerou

          - 11. 12. Adventní koncert v Lomnici n. Pop.

          - 18. 12. Benefiční koncert, kostel sv. Ignáce, Jičín 

2017 - 5. 4. Jarní zpívání, muzeum, Železnice

Collegium musicum Český ráj

Zatímco pěvecký sbor Bořivoj je v Lomnici nad Popelkou nejstarším hudebním sdružením, Collegium musicum Český ráj je naopak záležitostí nejnovější etapy našich dějin, k níž patří i přítomnost. Jeho počátky sahají do konce roku 1990. Přesto je Collegium musicum Český ráj zároveň symbolicky spojeno přes půl druhého století prostřednictvím osobnosti Františka Doubravského, který byl sbormistrem Bořivoje, i s tímto pěveckým spolkem. V roce 1995 byly totiž objeveny autografy skladeb lomnického hudebního skladatele, a zpracovávání tohoto materiálu se stalo velkým tématem Collegia v živých vystoupeních, ale i na několika nahrávkách. Této výzvě byla tomu podřízena i dramaturgie souboru, který měl původně podobu smyčcového kvartetu, cembala či varhan a zpěváků, v extenzívnější podobě, totiž rozšířením souboru o řadu instrumentalistů a o smíšený sbor. Tak mohla zaznít v novodobé premiéře například Doubravského Missa choralis č. 69.

Collegium musicum Český ráj souvisí rovněž s Podkrkonošským symfonickým orchestrem, o němž bude ještě řeč, byť vlastně zvláštním způsobem, totiž na základě toho, že toto rozměrné těleso v roce 1990 zaniklo a vzniklo zde vakuum, prázdný prostor, a na druhé straně potřeba kulturní realizace města.

Jiří Zahradník v rozhovoru Olze Kolové na otázku „Co Vás přivedlo k založení souboru Collegium musicum Český ráj?“ odpověděl:

Poté, co zanikl Podkrkonošský orchestr Zdeňka Fibicha (původní název, pak se jmenoval Podkrkonošský symfonický orchestr, PSO), nebyl v Lomnici žádný soubor, který by provozoval tzv. vážnou hudbu. Proto v roce 1990 se sešlo několik bývalých členů PSO s úmyslem stát se jeho přímým pokračovatelem. Byli to konkrétně: ředitelka Marta Klapková, prof. Miloslav Valenta, odborná učitelka Květa Mikulová, Dr. Jiří Zahradník a další. Začínali jsme tedy jako malý soubor, první veřejné vystoupení bylo v roce 1991.

Tato odpověď mi potvrzuje základní vlákno příběhu, které sleduji, a které se z tohoto místa odvíjí dvěma směry, totiž na jedné straně přes Collegium musicum, na druhé přes KSOKrM k dnešnímu  Podkrkonošskému symfonickému orchestru. Ukazuje se zároveň, že oba svou velikostí menší soubory z dnešní perspektivy překlenuly cestu ke zrození nového tělesa, které navazuje na někdejší Matlasovu ideu a dále ji rozvíjí.

Složení Collegia se v průběhu let proměňovalo. V době, kterou i já pamatuju coby přizvaný host, se skládalo z 15 instrumentalistů, 18členného pěveckého sboru, 4 sólistů a dirigenta.

Na vystoupeních Collegia mohli posluchači slyšet skladby zvláště ze starší české a světové hudby, jak tomu odpovídá i název souboru. Uvedu jména Josef Mysliveček, František Xaver Brixi, Jan Zach, Jakub Jan Ryba, Antonín Fils – k dalším patří Pavel Josef Vejvanovský, Jiří Benda, Jan Antoš, Bedřich Smetana, Karel Jan Loos, Georg Friedrich Händel, Wolfgang Amadeus Mozart, Johann Sebastian Bach. Z příležitostí zmíním festivaly Mezinárodní hudební festival v Teplé u Mariánských Lázní, Vrchlabí, Poděbrady, Jičín, Trutnov, vernisáže výstav. Pro ČT bylo natočeno pásmo o Františku Doubravském, pro německou televizi ukázky z díla Josefa Myslivečka a Františka Doubravského. V letech 2000–2007 se pravidelně 7. února, v den skladatelových narozenin, každoročně konal Den hudby Františka Doubravského. Soubor na těchto koncertech přicházel s novodobými premiérami skladeb lomnického autora.

Výraznou stopou, kterou Collegium musicum zanechalo nejen v regionální kultuře, je několik nahraných CD.

první CD 1999
Studio Múza, hudební režie Radek Rejšek, natočeno v kostele Proměnění Páně na hoře Tábor, obsazení 4 (5) housle, viola, violoncello, 2 flétny, 2 lesní rohy, 2 klarinety, varhany 19 vokalistů, produkce Music Vars
František Doubravský: Missa choralis in G, Duetta in C, Duetta in D, Duetta in A, Pastorela Vzhůru slyšte, Duetta in G, Offertorium ze Mše č. 37 a Aria in D pro omni tempore

druhé CD 2001
Missa pastoralis, Missa solemnis, Requiem Es dur a Te Deum laudamus. Bylo natočeno v kostele sv. Jiljí v Železnici
2. února 2002 proběhl slavnostní křest, kterého se účastnili Jaroslav Krček a starosta Vladimír Mastník, na pořadu Vánoční mše, duet Ave Regina, dvě arie pro soprán, kantáta Te Deum laudamus, orchestr řídil Petr Tomeš. O nahrávce promluvil umělecký vedoucí souboru doc. Jiří Zahradník, o autorovi Radek Rejšek, profesor Pražské konzervatoře. Tuto nahrávku považuje doc. Zahradník za „jeden z nejvýraznějších vrcholů souboru“.

Olga Kolová přidává ve své práci podrobnější charakteristiku jednotlivých skladeb: Missa pastoralis, Vánoční mše, v seznamu mší č. 22, z roku 1828, sbor doprovází smyčce, dva klarinety, trubka a varhany, Missa solemnis,, Slavnostní mše, v D dur, 1840 na latinský text pro sólo, smíšený sbor, orchestr a varhany. novodobě provedeno v MMG v únoru 2001. Requiem Es dur, Mše za zemřelé z roku 1830, je šestou z 13 smutečních mší, dvě jsou komponovány na český text, zbylé jsou latinské, v novodobé premiéře 2000 v TD v Lomnici, Te Deum laudamus, Tebe, Bože, chválíme v C dur pro smíšený sbor, orchestr a varhany, 1836, je stálou součástí repertoáru souboru, novodobá premiéra únor 2001 v MMG v Lomnici)

třetí CD 2005
Collegium musicum český ráj,  k 15. výročí založení – obsahuje skladby: Missa solemnis D dur, č. 37 a Ave Regina pro soprán, alt a smyčce, další autoři František Xaver Brixi, Pavel Josef Vejvanovský, Josef Mysliveček, Jakub Jan Ryba, K. J. Loos a J. Antoš

čtvrté CD 2007
Nahráno v květnu a říjnu, obsahuje skladby tří autorů. Kromě Františka Doubravského jsou zde skladby jeho otce Ferdinanda Doubravského (kantáta „Zdrávas k svaté Anně“ na původní český text z roku 1794) a latinská koncertní árie „Ad festum hoc confluite“, K této slavnosti pospěšte. Od Františka Doubravského „Missa choralis A dur“, kantáta „Stabat mater“, „Arie in C pro bas a velký orchestr“, „Te Deum“ a „Regina coeli“.

Kromě těchto čtyř nahrávek soubor realizoval ještě jedno album v roce 2004 k příležitosti 15. výročí založení souboru. Na stránkách Collegia – , které jsou funkční, nicméně neaktualizované – nalezneme jeho obsah:

František Xaver Brixi
1  Moteto pastoritium pro smíšený sbor a smyčce
2  Aria pastoralis (koncertní árie pro alt)
3  In omnem terram (koncertní árie pro bas)

Pavel Josef Vejvanovský
4  Sonáta č. IX pro smyčce

Josef Mysliveček
5  Tamerlán - árie Bajazeta pro bas
6  Cesset umbra (koncertní árie pro soprán)

Jakub Jan Ryba
7  Offertorium pro soprán, bas a smyčce

Karel Jan Loos
8  De Passione Christi - předehra a úvodní sbor

Jan Antoš
9  De Rebellione Boemica Rusticorum
Předehra, árie Vůdce rebelie a arieta Rebelanta

Ferdinand Doubravský
10  Ave Regina pro soprán, alt a smyčce

František Doubravský
11  Missa solemnis D dur, č. 37 – Benedictus

Za sedmnáct let činnosti realizovalo Collegium musicum „Český ráj“ na devadesát koncertů, podle Kolové uvádím jako přílohu stručný výběr:

1991 – 19. 11. zahajovací koncert – Česká hudba XVIII. století, hráli M. Klapková, O. Berger (housle), K. Mikuklová (viola), M. Valenta (violoncello), Marie Chrástová (soprán), Jiří Zahradník (baryton), Marie Lisá (cembalo), L. Novák (průvodní slovo),
na programu: K. J. Loos, J. J. Ryba. J. A. Fridrich, F. X. Brixi, J. Mysliveček. J. Antoš (tedy mnozí autoři, kteří se objevili na první nahrávce)
10. 12. Vzpomínkový večer na Dr. Miladu Horákovou – průvodní slovo F. Přeučil
1992 – tři koncerty duchovní hudby 17. a 18. století (Jičín, Lomnice n. Pop., kostel sv. Mikuláše)
1993 – Praha, Staroměstské náměstí, Lomnice (kostel sv. Mikuláše), Semily,
28. 6. ZUŠ Lomnice – Z. Zahradník – Kantáta a melodram na báseň K. H. Máchy
Zajímavý je rok 1996 – 24. 4. – koncert k poctě B. Smetany, ZUŠ Lomnice i vzhledem k obsazení. Hráli Marta Klapková, Eva Mikulová (housle), L. Kraausová (viola), M. Valenta (violoncello), Marie Fajtová a Martin Vencl (klavír), Antonín Brázdil (varhany), zpívali V. Šindelářová a J. Zahradník, umělecký přednes Zdena Lokajová
26. 6. – Koncert staré české duchovní hudby v kostele sv. Mikuláše bylo 30. vystoupením tělesa.
1997 – Koncert české duchovní hudby k 130. výročí úmrtí skladatele Fr. Doubravského
1998 – 19. 5. Koncert ze skladeb Zdeňka Zahradníka
21. 12. Vánoční koncert, společně s PS ZŠ TGM a vokálním souborem M. Hrdého v Kostele sv. Mikuláše
2000 – 28. 3. Česká komorní hudba tří století
13. 8. Poutní koncert při festivalu Lomnické kulturní léto
23. 9. komorní koncert v kostele Proměnění Páně na Táboře
7. 10. koncert k 10.výročí CMČR
2001 – 25. 7. Komorní koncert od baroka ke klasicismu

Každoročně se uskutečňovaly v říjnu, ale i v prosinci zahajovací koncerty sezóny. 

V roce 2004 byla založena Společnost Františka Doubravského. V materiálu, který najdeme na stránkách KISu, je podepsán za společnost Roman Mlejnek, pedagog Pražské konzervatoře a kontrabasista Podkrkonošského symfonického orchestru (příznivci rockové muziky jej znají i z působení v této oblasti, např. u festivalu Zavírák).

Společnost Františka Doubravského byla založena v září roku 2004 a funguje jako klub Kulturního a informačního střediska města Lomnice nad Popelkou. Jejím úkolem je přiblížit veřejnosti bohatý skladatelský odkaz Františka Doubravského. Chceme shromažďovat data o skladatelově životě a jeho rozsáhlé tvůrčí činnosti. Postupně budeme aktualizovat soupis novodobě provedených skladeb a skladeb, které byly nahrány na CD. Naším úkolem bude také archivování notového materiálu a publikací o F. Doubravském. Doubravský si vedl katalog svých skladeb, díky tomu dnes víme, že jich složil více než 300. Jsou mezi nimi mše, árie, ale také symfonie, koncert pro housle a orchestr, flétnová dueta atd. Nevíme však, kolik se jich dochovalo a kde jsou uloženy. Zatím známe pouze ta díla, která má k dispozici Collegium musicum Český ráj a která jsou pravidelně uváděna. Umělecký význam Doubravského skladeb překračuje hranice našeho regionu a z historického hlediska jde o jedinečný odkaz. Naše město může být hrdé na svého rodáka, který prakticky celý život pracoval jako ředitel zdejšího kůru. Dodnes nevíme, kde přesně na lomnickém hřbitově našel místo posledního odpočinku. Uvítáme spolupráci všech zájemců, kteří by se chtěli do činnosti Společnosti F. Doubravského zapojit.
Za společnost Roman Mlejnek

A na závěr jako příklad informace z posledních let: Na stránkách města nalezneme toto sdělení:
V roce 2015 jsme si připomněli výročí 225 let od narození F. Doubravského a zároveň 25 let od vzniku souboru Collegium musicum Český ráj. Noční koncert v kostele sv. Mikuláše z Bari, Klára Ptáčková – soprán, varhany, Šárka Trejbalová alt, Pavel Šimůnek tenor, Jan Šimůnek bas, Marta Klapková housle, Eva Mikulová housle, Alois Melich violoncello (9. 6. 2017, Noc kostelů).

Tuto informaci mi na večeru, kdy jsem prezentoval projekt Lomnického hudebního nebe v Městském muzeu a galerii v Lomnici nad Popelkou (4. dubna 2018), ještě upřesnila Klára Ptáčková, uvedená v programu právě citovaného večera a přítomná na večeru. Klára Ptáčková vystupovala, ještě jako Klára Kubátová (na internetu se občas najde i obojí – podvojné - jméno) už s KSOKrMem Karla Jakubů, o němž bude za chvíli řeč, a v současnosti připravuje koncertní vystoupení právě Collegia, souboru, který pod své vedení převzal po svém bratrovi Jiřím skladatel Zdeněk Zahradník (oběma se věnuje druhá část celého projektu).

(pokračování)