Lípy

Šel jsem nedávno úbočím jedné české hory a kochal se krajinou ve výhledu, a tu jsem si mezi stromy přede mnou všiml mohutné koruny velikého stromu, který převyšoval, a když jsem přišel k němu, přesahoval rozložitostí, všechny ostatní stromy. To mne vytrhlo ze zamyšlení nad jinými věcmi a uvědomil jsem si, že je to „památný strom“, jak to označuje starší cedulka, který tu je na křížení cest. Obrovské kořeny a kmen s neuvěřitelným obvodem, který by muselo obejmout možná pět osob, kdyby se chtěly spojit rukama, přitom překvapivě nízký pod onou, jak řečeno rozložitou korunou. Lípa srdčitá.
Uvědomil jsem si v tu chvíli, že to je téma určitě na velkou knihu, ale pro mne v tuto chvíli na krátký text, jaké dávám dohromady na tyto stránky. Tedy nikoli rozměrnou esej třeba o duši stromu nebo takovou studii, jako napsal Jaromír Gottlieb o stromořadí, ale jakési „ukázání prstem“ na téma, jímž stojí za to se zabývat, rozvržení kontextu, jaký ono téma má, tedy možných zajímavých tematických souvislostí, třeba i „příčných“, ale i v prostoru webu, na němž lze najít řadu informací, ale i zajímavých pohledů.
U lípy to určitě budou stránky s dendrologickou tématikou, určující její jednotlivé druhy, lípu velkolistou, stříbrnou či právě srdčitou, ale také „vlastenecký“ kontext – lípa je přece ten národní symbol, zvláště v devatenáctém století, což lze dále rozvíjet třeba směrem k literatuře či národní hudbě, ale i malířství, kde se vyskytuje na řadě míst. A pak je tu ovšem také lipový čaj. Když se vydáme jiným směrem, nalezneme názvy obcí, míst či lokalit. Atd. A všechno to spolu nějak souvisí.

Informace převážně dendrologické, případně o léčivých účincích, fotoalba, herbáře apod.
Lípa srdčitá (Tilia cordata), názvem totožná s malolistou, lípa velkolistá, lípa obecná, lípa stříbrná, lípa americká
Lípa malolistá (Tilia parvifolia) jest známý krásný a velký strom s hustou, listnatou korunou; listy má na dlouhém řapíku, šikmo srdčité, zašpičatělé a pilovité, vespod sivé. Libovonné květy stojí po 5—7 ve vrcholíčku. Roste v lesích a jinde; dosahuje velikého stáří a roste rychle. Dříví její bílé jest vzácné na práce řezbářské. (z herbáře z r. 1899, viz odkaz)
https://botanika.borec.cz/lipa_srdcita.php
https://botanika.borec.cz/o_srovnani_lip.php
https://www.priroda.cz/lexikon.php?detail=38
https://botanika.wendys.cz/kytky/K551.php
https://botany.cz/cs/tilia-cordata/
https://cs.wikipedia.org/wiki/L%C3%ADpa_malolist%C3%A1
https://herbar.webnode.cz/lipa-sirokolista/
https://herbar.webnode.cz/lipa-srdcita/
https://www.herbar.estranky.cz/fotoalbum/dreviny/dreviny/lipa.jpg.html

Lípa jako národní symbol, lípa v literatuře, hudbě a malířství

Při zkoumání odpovědi na otázku, proč je lípa český národní symbol, zjistíme, že jde přesněji spíše o strom slovanský. Společně s dubem patří k mohutným stromům, které byly pěstovány na území celé Evropě, a s dubem se stal stromem „konkurenčním“. Uctívaným, kultovním stromem, byl u slovanských („porobených“) národů. Dále se hovoří o prvku „mužském“ a „ženském“. Historii ve slovanském kontextu můžeme sledovat u básníků jako byl Jan Kollár, skutečným symbolem se stal
v roce 1848 na Slovanském sjezdu, údajně byl navrhovatelem F. L. Čelakovský. V české kultuře se pak stal symbolem v celé řadě děl. Kdybychom prošli výtvarnou galerii českého malířství, určitě bychom našli celou řadu příkladů. v literatuře můžeme zmínit třeba Svatopluka Čecha, v jehož básni Ve stínu lípy je tento prostor místem, kde se vypráví všechny příběhy básně, v Lucerně Aloise Jiráska je hrozba poražení lípy výslovně národní motiv, ve slavnostní opeře Bedřicha Smetany Libuše zpívá Přemysl známou árii Ó, vy lípy. Hlubší souvislosti mezi stromem a člověkem ale nalezneme už ve starší literatuře, nejznámější je v Ovidiových Metamorfózách, kde bohové vyslyší přání dvou starých manželů, kteří si přejí zemřít společně a být po smrti spolu, a promění je ve stromy, Filemón se stane dubem, jeho žena Baucis (Baukis) lípou. K podobné proměně dojde v pohádce novoromantického básníka Julia Zeyera Radúz a Mahulena, tam jde ale, jestli se nepletu, o topol.  
https://www.ptejteseknihovny.cz/uloziste/aba001/2011/lipa-srdcita
https://www.slovane.cz/view.php?cisloclanku=2006120001 (lípa)
V tomto textu je vlastně skoro obsah, jaký bych si představoval. Knižním zdrojem je publikace M. Hruškové, Kult stromů v zemích koruny České, Praha, Abonent ND, 2005. M. Hrušková byla rovněž spoluautorkou televizního seriálu Paměť stromů, o ní ale v samostatné druhé části článku.
https://zpivajici-lipa.webnode.cz/motiv-stromu-v-lidove-tradici-/
(rovně o kultu stromů)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Slovansk%C3%A1_l%C3%ADpa
(o spolku Slovanská lípa)

J. Kollár, Slávy dcera
V básni slovenského básníka Jana Kollára, který stojí na počátku našeho národního obrození, se objevuje motiv lípy v nejrůznějších souvislostech, jen v prvním zpěvu použit motiv nejméně pětkrát, na jednom místě právě coby symbol „paměti národa“ -
Stojí lípa na zeleném luze,
pelná starožitných pamětí (5)

(1. zpěv)
v městečku dům stojí lípostinný (16)
jak mne až sem k Sále olípené. (29)
místo Ní tu lípu objímávám (55)
Jako lípa, jenž se ve chrastině
nízké zrostem nebe dotýká (89)

(2. zpěv)  Labe, Rén, Vltava (145)
Prorokuj mi: přijdou-li pak ještě,
jenž by tyto lípy uvadlé
na tvých březích zotavili, deště?
A kdy, a kde Slávy kněží vstanou,
mstíti oltáře ty upadlé
a v nich bohyni svou ukydanou?

158
Milek ihned po obloze světlé
letěl s písmem tímto pamětním
k onné Dafně slavské z lípy zkvětlé.

259
Předce zdálo se nám po pořádku
i Dvůr Králové a Šumavu,
Českou Lípu zříti, Sázavu,
a pak jíti k Dobroslava statku;

(V závorkách uvedeno číslo znělky, texty, dnes pro čtenáře už dost těžko stravitelné, nejsou citovány celé, zájemce je najde na adresách
https://zlatyfond.sme.sk/dielo/142/Kollar_Slavy-dcera/2    (1. zpěv)
https://zlatyfond.sme.sk/dielo/142/Kollar_Slavy-dcera/3    (2. způv, báseň má Předzpěv a pět zpěvů)

Alois Jirásek / Lucerna
https://www.ctenarsky-denik.cz/Alois-Jirasek-Lucerna-16437
Svatopluk Čech / Ve stínu lípy
https://www.cesky-jazyk.cz/ctenarsky-denik/svatopluk-cech/ve-stinu-lipy.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ve_st%C3%ADnu_l%C3%ADpy
 

Bedřich Smetana Libuše, zpěv Přemyslův – Ó, vy lípy

jednání druhé, Libušin sňatek
4. obraz, Přemysl a ženci
Já ale zůstanu. – Milý tu lípy stín
a větrové šeptají báje o Libuši.
Ó, vy lípy, ó, vy lípy,
praotcův ruka vsadila vás!
Jak pne se vznešeně hlava vaše
dýchajíc vůni,
lahodnou skýtajíc včelám stravu
a člověku stín!
Právem zasvěceny
národu jste mému.
Ó, buďte jeho obrazem,
sil, ctností, krásy pravzorem!

Hledal jsem árii na YouTube, nenašel. Tak alespoň Z českých luhů a hájů, jedné části symfonické básně Bedřicha Smetany Má vlast, která má „stromy“ v názvu.
https://www.youtube.com/watch?v=yI0NjgrFV6k