Lingvistické povídky

Nevím, nejspíš bych nemohl psát něco, co by bylo přítomné pouze v mé mysli, něco si „vyfantazírovat“, na druhé straně ale ani něco, co by bylo pouhým technickým záznamem. (Ostatně jsem tyto vztahy mezi textem a realitou řešil kdysi v „Cestách textu“.) Na tomto příběhu je zajímavé, že zaznamenává skutečnou událost, ale zároveň vznikal jako „interaktivně“, odehrával se totiž v realitě a zároveň se posunoval jeho text, postupně vytvářel syžet, který rozvíjela sama skutečnost, tedy který nebyl dopředu nijak rozvržen, ale já sám byl jednou z osob, které svým konáním směřovaly k jeho ukončení.

Ve škole jsme se o hodinách němčiny bavili také o žhavé aktualitě těchto dní, totiž o průběhu zimních olympijských her v kanadském Vancouveru. Když jsme si procházeli „slovíčka“, ptal se mě jeden student, jak se německy řekne „akrobatické lyžování“. Jednak nejsem aktivní sportovec ani klasický fanoušek a akce podobného typu vnímám spíš „esteticky“ (Němci mají pěkný výraz „Schöngeist“, krasoduch, které ale zní trochu pejorativně), jednak si doma nepřipravuju slovní zásobu, abych pak ve třídě se zdviženým ukazováčkem zasvěceně pronášel moudra: není to proto, že bych byl lajdák, ale připadalo by mi to nepoctivé, kromě toho na to opravdu nemám čas, pro studenty lze v časových limitech, které člověk má, připravit užitečnější, zajímavější či důležitější věci. Nakonec si slovíčka mohou připravit a na hodině uvést sami. Odpověděl jsem dotyčnému tedy, že mu to můžu přeložit, to že by bylo „akrobatisches Skilaufen“, ale že zdaleka nemůžu zaručit, že se to tak opravdu říká.

Využil jsem té příležitosti a připomenul to, o čem si myslím, že je při učení cizím jazykům docela důležité, důležitější třeba než vědět všemožné výrazy, totiž aby si každý uvědomoval obecnější jazykové zákonitosti, což někdy umožňuje vyhnout se nejrůznějším úskalím, někdy dokonce trapasům. V tomto případě jde o to, že v každém jazyce má konkrétní slovo kromě základního významu rovněž významy přenesené, popřípadě se může jednat o dvě stejně znějící slova (v češtině kolej na železnici a kolej jako forma ubytování), homonyma (klika u dveří, spolčení – z fr. clique, či štěstí, právě z německého Glück), jednotlivá slova mohou mít různý významový rozsah (český žampión je ve Francii jakákoli houba) apod., zkrátka se slovíčky nelze zacházet jako se standardizovanými náhradními díly, které při překladu mechanicky vyměníme jedno za druhé. (Kdybych to chtěl ještě doladit filozofií jazyka, řekl bych, že každé slovo je svébytnou součástí jazyka, v jehož systému se uplatňuje. Samozřejmě na druhé straně má jazyk také standardy, na nichž je jeho systém vybudován, například už jen vzory podstatných jmen, významy pádů, způsob tvoření vět atd.)

Prakticky to prostě znamená, že nemohu vzít jedno slovo a bezvýhradně ho převést do jiného jazyka. Musím zohledňovat jeho význam. Studenti to ostatně vědí hned od počátku. Slovo stát přeložíme do němčiny jako stehen, bude-li označovat polohu těla, člověka, který nesedí, neleží ani neklečí, ale jako kosten, jestliže označuje cenu v penězích. Už ale pro výraz „něco stojí za to“ musím použít spojení „es lohnt sich“. A stejně tak kosten může znamena nejen stát, ale i ochutnat.

Večer jsem pak po náročnějším dni poklimbával u olympijského programu v televizi, zatímco Alena hlasitě povzbuzovala závodníky, projevujíc tak sportovního ducha. Najednou mě cosi vytrhlo z polobdění a polosnění a já se zeptal. Co je to vlastně ta „nordická kombinace“? Měl jsem v povědomí, že se často závodí ve dvou spojených disciplínách, sjezd a slalom dohromady jakožto alpská či dnes super kombinace, běh a střelba dohromady v biatlonu, ale v té poloomámenosti (ještě navíc jsem před chvílí spolykal nějaké prášky proti bolesti zad) jsem si neuvědomoval přesné souvislosti. Žádná „nordická kombinace“ prý neexistuje, dostalo se mi odpovědi. Ale musí být, vždyť jsem to ráno četl v přehledu letošních olympijských disciplín na stránkách německé Wikipedie, když jsme to procházeli se studenty! Nordický typ se říká přece, to je takový ten vysoký Švéd, blonďák s ostře řezanými rysy, znáš přece toho herce, jak se jmenuje, Dolph Lundgren, jak se pral v jednom filmu se Sylvestrem Stallonem, myslím, že to byl Rocky patnáct nebo kolik. A v tu chvíli nastalo to, co jsem zmínil na začátku tohoto textu. Shoda náhod? Magie? V každém případě, kdyby se na televizní obrazovce neobjevil právě v tuto chvíli nápis „nordic combined“, běžel totiž právě přehled zpravodajství, je pravděpodobné, že by příběh skončil třeba trochu jinak. Nevím, komu to došlo dříve: česky to je přece „severská kombinace“!

Druhý den jsem studentovi, který chtěl ode mě přeložit výraz „akrobatické lyžování“, vše převyprávěl s poukazem na to, jak život člověku odhaluje nejen zmíněné lingvistické zákonitosti, a podotknul jsem, že už jen zbývá ověřit si, který že to výraz se pro tuto sportovní disciplínu skutečně používá. Z druhého konce třídy se ozvalo, já to tady mám přeložené. A studentka, která si umí poradit, mi ukazuje papír s tabulkou disciplín ZOH, jednotlivými ikonkami pro ně a jejich překladem. Němci používají pro „akrobatické lyžování“ anglický výraz Freestyle-Skiing.

P. S. Čtenář založený sportovněji než já mi jistě promine mou neznalost a odpustí mi, jestliže jsem přece jen něco ohledně sportovní terminologie popletl. Teď jsem se ještě jednou podíval na stránky Wikipedie a je mi jasné, že bych se opravdu musel tím vším nějak soustavněji zabývat, kdybych měl zachytit všechny ty změny v terminologii, pravidlech, všechny novinky, rozdíly ve způsobu hodnocení jednotlivých sportovních odvětví v různých soutěžích atd. Hlavní ale je, že příběh má svůj happy end, který jsem si nemusel vymýšlet.