Letní koncert

Letní koncert
Libor Janeček a Mariia Mikhajlová
Kulturní dílna J. Krčka, Rváčov-Černá / Pondělí 24. 7. v 19.30
Lomnické kulturní léto 2017

Duo kytary (Libor Janeček) a flétny (Mariii Mikhajlové) rozezněly prostor Kulturní dílny Jaroslava Krčka  na Rváčově-Černé, tradičním místem Krčkových lomnických festivalů, který si pamatuju nedlouho po dostavění, ale kde jsem zároveň dost dlouho nebyl. „Kostelíček“ s nápisem „KULNA“ nad vchodem je pěkná hra významů, které se pak dále rozevírají uvnitř prostoru zvláště nápisem Poznání přichází / Moudrost vrůstá / Láska trvá na kříži na čelní stěně centrálního prostoru, ale bylo dost mizerné počasí a nechtěl jsem promoknout, tak jsem se rozhlédl nadýchl vůči tomuto kultovnímu místu až uvnitř té nádhery. V první větě jsem použil otřelé slovo „rozezněly“, ale myslel jsem ho s plným vědomím toho, co znamená, tedy doslovně. Když totiž flétnistka hrála sólovou skladbu, bylo zřetelné, jak úžasná akustika s přiměřeným dozvukem tady je.

Duo mělo na programu skladby od baroka až po současnost, přičemž hudebníci poněkud pozměnili skladby uvedené v programu, a to tak, že dvě z nich vypustili (Francesco Molino, Premior nokturne, a Nikita Koshkin, Paráda) a nahradili je vlastně vícero jinými. Začátek byl podle programu, Libor Janeček, který večer uváděl, ohlásil Sonátu č. 2 d moll Benedetta Marcella (1686-1739), italského barokního skladatele (a rovněž vysoce postaveného politika); typická barokní skladba má čtyři části (Adagio, Allegro, Largo, Allegro) a je zajímavé, že jsou všechny v jedné tónině. Druhou skladbou byl Sonáta a moll (Poco adagio, Allegro, Allegro) Carla Philippa Emanuela Bacha (1714-1788), kdybychom chtěli hledat souvislosti, pak „můstkem mezi oběma skladbami“ by byla skutečnost, že Marcellův houslový koncert přepsal Bachův slavnější strýček, najdeme jej pod opusem BWV 981.

Nyní nicméně přišla změna, Libor Janeček zahrál sólově skladbu současného českého kytaristy a skladatele Štěpána Raka Téma a variace. Po ní pak následovala skladba Grand duetto concertante, op. 85 Itala Maura Giulianiho, která v českém hudebním prostředí připomíná jinou dvojici hudebníků, kteří pod tímto jménem koncertně vystupují, totiž Jana Riedlbaucha a Miloslava Klause. Uvědomil jsem si, že řadu skladeb dnešního večera jsem slyšel, některé možná dokonce víckrát, právě v jejich podání. Ze skladby nejvýznamnějšího kytarového virtuóza počátku 19. století (byl také violoncellista a zpěvák) zahráli umělci 2. větu Andante molto sostenuto. Můžeme ještě poznamenat, že slůvko „grande“ bylo u klasicistního skladatele oblíbené, sama skladba Gran duetto concertante se v soupisu jeho skladeb objevuje dvakrát, op. 52 z roku 1812, tato, op. 85, je o pět let mladší (z roku 1817).

Další skladby, které Libor Janeček a Mariia Mikhajlová hráli, byly novějšího data. V díle Bély Bartóka (1881-1945)najdeme množství maďarských či rumunských písní či tanců pro nejrůznější obsazení. V našem případě to byly Rumunské lidové tance, jejichž melodie mohly být publiku povědomé. Od Astora Piazzoly (1921-1992) jsme slyšeli dvě skladby, první, známou a jímavou Ave Maria, v obsazení obou nástrojů, druhou, technicky obtížnou Tango etuda, jednu ze šesti skladeb s tímto názvem z roku 1987, zahrála sólo flétna. Zahrála ji skvěle, s bravurou i znělostí nástroje. Uvědomil jsem si spojitost vazby na lidovou kulturu u obou skladatelů, vždy na tu jejich na opačném konci Evropy.

Poslední skladbou podle programu byla ta nejrozsáhlejší, totiž Fantaisie brillante sur Carmen Francoise Borna (1862-1929). Libor Janeček krátce uvedl, jak byla opera Carmen nevlídně přijata. Borne, flétnista Velkého divadla v Bordeaux a profesor flétnové hry na konzervatoři v Toulouse, složil celou řadu skladeb právě pro flétnu, tato (v originále pro flétnu a klavír, ale hraje se, jak jsem slyšel právě od Riedlbaucha a Klause, i v tomto obsazení). Stejně jako ostatní skladby večera, si i tato zasloužila velký potlesk posluchačů. V tomto případě ale mimořádný. Musel tedy následovat přídavek, vlastně dva. Ten první, od  Giuseppe Farrauta, kytaristy a skladatele narozeného v Palermu s názvem Tango sentimento (uváděný také Sentimento s přídomkem Tango), druhá malá kompozice Maura Giulianiho, z jehož díla jsme už jednu skladbu slyšeli.

Škoda, že pořád pršelo. Nebylo ještě příliš pozdě, byl bych se na zpáteční cestě zastavil u té krásné vyhlídky na Kozákov, je to odtud kousek.