Labyrint v Jičíně

procházejte tímto labyrintem
pochopíte mnohé, co vám zůstalo dosud utajeno
odhalíte vaši životní cestu
budete akceptovat okliky
budete usilovat vždy o to, hledat střed
dokážete se nově orientovat…
a půjdete po své cestě plni očekávání dále
        (z webových stránek, věnovaných labyrintu Schwanberg)

I.

V poslední době se v Jičíně mnohé mění, upravuje, buduje a proměňuje tak tvář města, které má výraznou historickou tradici – nový obraz překrývá řadu minulých, jak je známe ze starých fotografií a plánů. Následující text navrhuje k zamyšlení, zda by se součástí těchto změn mohl stát objekt, který je zároveň historický – objekt, který podle mého názoru do města, jako je Jičín patří - labyrint. Úvah o labyrintu v Jičíně přibývá, a to z více stran, na tento námět se zaměřuje jako na prioritní motiv rovněž letošní pohádkový festival, jehož tématem je krajina. Není ale důležité, odkud námět přichází – přesvědčením autora tohoto textu je, že přítomnost labyrintu v městě formátu Jičína je takřka nezbytná, prostě tu z důvodů, které se pokusím osvětlit, chybí, a pokud se podaří labyrint vybudovat, bude Jičín mít další místo, které bude přitahovat – celoročně – návštěvníky a bude i zdrojem potěšení obyvatel Jičína. Labyrint se může stát jednou z ikon města, možná dnes ještě neumíme docenit, jak závažnou.

V současnosti dochází po celém světě i v Evropě k obrovské módní vlně, na nejrůznějších místech vznikají nové a nové labyrinty. Jsou budovány z nejrůznějších impulsů – v rámci určitého společenství, např. na farách, ve školách, nejrůznějších spolcích, při rekonstrukcích historických objektů, zámků či klášterů nebo jako jejich nových  utváření, jako realizace uměleckých projektů, ale také z rozhodnutí municipálních politiků v obcích k využití občanů v městských parcích atd. Na webových stránkách lze dohledat společnosti, které se věnují labyrintu jako předmětu svého zájmu, nadšence, kteří labyrinty budují, školní projekty, kterým se stal labyrint jednou z metod školní práce i symbolem společenství, umělce, jimž se labyrint stal tématem jejich tvorby. V Drážďanech proběhl letos již několikátý ročník mezinárodního kongresu, který se věnuje souvislostem labyrintu. V nedaleké obci Kleinwelka je nejbližší známý labyrint za hranicemi, měřeno z našeho města.

Do Čech, ačkoli ve zdejší kulturní historii má labyrint významné místo, zatím tato vlna v plné síle nedorazila. Běžný Čech ví tak nanejvýš o labyrintu v Růžové zahradě na Petříně, o rostlinných labyrintech v Ostré, a to je tak všechno. Prvním novou velkou realizací je zámecký park v Loučni u Nymburka, tedy místo pro nás poměrně dobře dostupné. V parku je zbudována naučná cesta, návštěvník se seznamuje s řadou typických labyrintů z nejrůznějších kulturních epoch. Jako inspirace je uváděna tvorba Angličana Adriena Fishera. Bližší informace viz https://www.zamekloucen.cz/labyrintarium-a-park.html . O tom, že komerčně je záměr zřejmě úspěšný, svědčí značné množství návštěvníků malé obce, kteří stráví v parku – a posléze možná v zámku, popřípadě blízkém okolí, pěkný den.

II.

Co hovoří pro to, aby byl i v Jičíně zbudován – v té či oné podobě – labyrint? Jak řečeno, Jičín je město s bohatou kulturní historií, je to město spojené s osobností Albrechta z Valdštejna a zároveň město nejen umístěné zajímavým způsobem v krajině (na švu „čtyř krajin“), ale s krajinou úzkým způsobem – právě dílem Valdštejnovým propojené.

V naší kulturní historii měly labyrinty významné místo, v českých zemích to bylo zvláště v baroku (tedy v době Valdštejnově), kdy byly labyrinty budovány např. v klášterních či zámeckých zahradách. Kulturně souvisejí s architekturou, zahradní architekturou, krajinou, ale i duchovními či společenskými disciplínami, také například hudbou, filozofií, či mystikou.      To jsou vše náměty, které do Jičína úzce patří: vytvoření labyrintu zde by tedy nebylo nahodilou záležitostí jako na jiných místech, labyrint by zapadl do kontextu Jičína, mohl by se – přirozeným způsobem – stát ikonou města.

III.

Jak je doufám zřejmé, nejde pouze o laciné, podbízivé téma, komerční využití něčeho, co „letí“, i když je pochopitelné, že bychom měli mít zájem vytvořit něco, co někoho bude zajímat. Pak se tedy musíme ptát, proč se labyrinty v takovém množství budují. Jaký má toto téma obsah.

Odpovědí je několik:

1)   Jednou z nich je specifický zájem o historii, zvláště atraktivní, tajemná témata v ní. Labyrint je jedním z nejstarších kulturních útvarů (uvádí se více než 7 000 let), vyskytuje se v evropské i v mimoevropských (např. indiánských) kulturách. V evropské tradici je jeden z jejích základních příběhů. Vypráví o krétské obludě Mínotaurovi, pro kterého král Mínos dal vybudovat labyrint, athénském hrdinovi Théseovi, který jej zabije, a také o Ariadnině niti, která umožní Théseovi se z labyrintu dostat zpět na tento svět (myšleno doslovně i obrazně). Příběh  představuje tedy něco ze základu naší kultury vůbec, stejně tak jako samotný princip labyrintu. Ten spočívá v putování v spletitém systému chodeb, jimiž vede jedna cesta dovnitř, k cíli a zase ven. V pohledu zvenčí tvoří labyrint obrazec spirálovitých či pravoúhle zalomených linií. Když jím procházíte,  máte pocit mámení či bloudění, pocit, že se nikdy nemůžete dostat zpět ven.

2)   Labyrint  oslovuje i dnešního člověka, ať už proto, že nalézá mnohé shody s dnešním světem, pocitem z jeho chaotičnosti a s ní souvisejícím pocitem ztrát jistot – či naopak principu, na kterém je labyrint budován,  využívá zcela současný model organizace např. informací – například oproti klasické knize, v níž jsou informace seřazeny „za sebou“, lineárně, tedy po stránkách, je např. webová struktura organizována jako vzájemně propojená síť. Labyrint oslovil i současné spisovatele, či filozofy, téma je užito v nejrůznějších souvislostech v závažných dílech i lehké populární četbě, vděčné je i pro filmaře atd. (z  nejproslulejších uveďme knihu Umberta Eca  Jméno růže, film Stanley Cubricka The Shining či dílo spisovatele Jorge Luis Borgese).

3)   Tvůrci labyrintu uvádějí zcela konkrétní důvody, proč budovat labyrint, a zcela konkrétní náplň – důležité sociální a psychologické obsahy, jimž je společná důležitost –

vytváření  lidského společenství,

hledání životní cesty a jistot,

schopnost orientace,

společná činnost či práce,

rehabilitační, zájmové či rekreační aktivity,

sportovní aktivity,

tvořivá činnost atd.

To se samozřejmě liší od toho či onoho zadání. Jiné je např. u klinik, nemocnic a podobně, kde může být labyrint záležitostí rehabilitace, procházek v nemocničním parku atd., jiné u farností či náboženských společností, kde labyrint je místem společné aktivity, jedním ze symbolů společenství i představ o světě, opět jiné ve školách jako součást projektů s výchovným záměrem: ty se mohou zaměřit na společnou práci ve škole,  rozvíjení dovedností, rovněž kreativity, ale i na vytváření vztahů ve třídě či ve skupině, účastníci projektů zdůrazňují rovněž prvek sebeuvědomování (vyjádření pocitů, pojmenování světa na základě vlastní zkušenosti). Autentičnost prožívání sama sebe, vztahů k ostatním lidem i prostředí je ostatně prvek společný všem skupinám. Rovněž na veřejných prostranstvích, v městských parcích či v urbánním prostředí posiluje labyrint integrovaný do tohoto prostředí pocit sounáležitosti rodiny, skupiny návštěvníků a vztah obyvatel ke svému místu, kromě toho je samozřejmě i zdrojem zábavy a potěšení pro rodiny, děti atd. Nezanedbatelné je i vytváření vztahu ke krajině, jejímž prvkem labyrint v parcích a zahradách je.

IV.

Samozřejmě, že jednou z prvních otázek při jakémkoli projektu bude, co to bude stát. Odpověď se odvíjí od dvou věcí: První z nich je forma, jakou by labyrint měl mít. Možností je nepřeberně: v parkovém prostoru je obvyklý buxusový labyrint, v podstatě stříhaný živý plot podobně jako v barokních zahradách, labyrint může být postaven ve formě palisády, ale i dlážděný – to jsou ty základní a trvanlivější podoby; pro naše účely nepočítám s labyrintem pískovým, provazovým, či naopak finančně náročnějším světelným labyrintem, který by se mohl uplatnit třeba v zámeckém prostoru. V každém případě je nejlepší cestou se seznámit s nejběžnějšími formami, jak takový labyrint vypadá, nejlépe na některých webových stránkách, např. www.begehbare-labyrinthe.de/ nebo www.das-labyrinth.at , existuje řada anglických pramenů, www.labyrinthsociety. ….. aj.

Druhá věc je, zda budeme budovat labyrint samostatně v rámci nějakého projektu s určitým rozpočtem nebo zda zapojíme jeho stavbu do již předpokládané realizace. V druhém případě nemusí stavba labyrintu stát v podstatě „nic“ – či minimum. Vydláždění plochy jinými kostkami podle vzoru, který je víceméně k dispozici (je možné ho za pět minut stáhnout z internetu) a jehož překreslení do očekávaných rozměrů je v podstatě otázkou několika chvil (nechci bagatelizovat, samozřejmě je tu výběr materiálu, úvahy o přesném umístění atd.) nepřináší žádné podstatné navýšení rozpočtu.

V.

Pokusím se nyní shrnout důvody, proč vytvořit v Jičíně městě na některém místě labyrint.

K dlouhodobějším efektům bude patřit:

-          město získá nové místo, které bude přitahovat velkou pozornost a bude důvodem návštěvy turistů a místem pro občany

-          město si vytvoří jednu z ikon, která je smysluplná vzhledem k barokní historii města a jeho krajinnému charakteru

-          objekt přispěje ke koloritu města, může se v budoucnosti stát svým způsobem „kulturní památkou“

-          město se ukáže jako „in“, protože registruje současné trendy ve světě

-          v urbánním prostoru se vytváří  prvek pro hru a rekreaci, který zaujme nejen děti, ale celou rodinu

-          podpoří se prvek kreativnosti/tvořivosti, který je součástí náplně několika kulturních institucí ve městě (např. Muzeum hry), či pravidelných kulturních akcí města (uplatnění ve Valdštejnských dnech, JMP aj.)

-          bude vytvořeno místo, které může být využito k řadě speciálních funkcí – pro školy, speciální kulturní akce aj.

-          přispěje ke kvalitnímu řešení v rámci některého projektu, který má být v budoucnosti realizován

-          ekonomicky nemusí jít o náročnou realizaci, naopak – vzhledem k celkovému prospěchu – o záležitost vysoce „návratnou“

VI.

Zbývá odpovědět, kde by mohl v Jičíně labyrint být. Další kroky jsou pak za hranicí tohoto textu, jsou otázkou diskuse, konkrétního rozhodnutí a schválení – a posléze vybudování.

Nabízejí je především tyto lokality ve městě a blízkém okolí:

1) v parku Libosad, nejspíše ve středním patře (buxusový či z kamenů, popř. palisádový)

2) v zámeckém parku (má tradici buxusu, je ale otázkou dostatku místa, z pískovcových kamenů)

3) v některém prostoru, např. i kde má být plocha předlážděna (barevné dlažební kostky, vhodné místo by byl např. Ryneček)

4) jako součást projektu jezuitské koleje (tam by to bylo i ideově logické)

5) v prostoru některého školního dvora, kde je dostatek místa (byl by ovšem přístup se zvláštním režimem), podobně v případě mateřské školky, kde by byl velmi užitečný

6) na cestě do parku za kostelem sv. Jakuba (malý dlážděný labyrint)

7) na novoměstském náměstí

8) na webových stránkách města

jkč 2008