Kytice

Kytice
někdejší seminárky studentů LG

ČR 2000
Režie: F. A. Brabec
Scénář: Miloš Macourek, F. A. Brabec, Deana Jaubisková-Horváthová
Kamera: F. A. Brabec
Hudba: Jan Jirásek
Zpěv: Lucie Bílá
Zvuk: Jiří Klenka
Střih: Boris Machytka

Předloha: Kytice z pověstí národních Karla Jaromíra Erbena. Z původních třinácti balad je vybráno sedm.

1. Kytice
2. Vodník
3. Svatební košile
4. Polednice
5. Zlatý kolovrat
6. Dceřina kletba
7. Štědrý den

Tedy zfilmovány nejsou básně Poklad, Holoubek, Záhořovo lože, Vrba, Lilie, Věštkyně.

Kytice
Začátek filmu – V dálce je na kopci žena zasažena bleskem. Umřela a zůstaly po ní tři děti a ty zpívají verše Kytice nejdříve ve světnici a následně u hrobu své matky, který porostl mateřídouškou.
Pzn. Ve filmu byl místo mateřídoušky vysázen vřes, protože stačilo menší množství sazeniček.

Vodník
Hrají: D. Bárta (vodník), L. Rybová (dcera), J. Švandová (matka)
Dcera (celá v bílém) odnáší domů prádlo a uletí jí jeden šátek, který chytne vodník. Ten pak v noci sní o svatbě. Ráno chce dcera jít prát prádlo k jezeru, ale matka (celá v černém) jí to rozmlouvá, protože se jí zdál zlý sen. Dcera neposlechne a u jezera se pod ní prolomí lávka a ona spadne do vody. Ve vodě jí vodník vdechne život a ona mu po čase povine synka. Přesto, že je tam spokojená, stýská se jí po matce, a tak nakonec vodníka přemluví na jednu návštěvu, ale pouze od klekání do klekání. Když odbije klekání, matka dceru nechce pustit z domu a zabarikáduje celé stavení. Nepustí ji ani napodruhé ani napotřetí. Vodník se čím dál víc zlobí a venku sílá bouře, když tu je najednou slyšet křupnutí a dětský pláč ustane. Z podprahu teče krev, vodník syna zabil. Dcera se zblázní a vodník tiše trpí před domem.
Pzn. U této baldy byl použit speciální způsob efektivního natáčení pod vodou. V Čechách se takto natáčelo poprvé.

Svatební košile
Hrají: K. Roden (mrtvý voják), K. Sedláčková (dívka, jeho milá), J. Schmitzer (umělec)
Odbila jedenáctá hodina a dívka se modlí k Panence Marii, aby jí vrátila milého z ciziny. Když tu někdo zaťuká na okno a je to její milý ve vojenské uniformě. Dívka je šťastná, že se vrátil a tak se ani nepodiví, když jí nakáže sbalit svatební košili, a hned ho následuje. Spíše než by šli, tak jakoby létají. Během letu se třikrát zastaví a voják dívku postupně připraví o modlicí knížky, růženec a křížek po její matičce.  Voják je cestou stále bledší a ošklivější, a když se ocitnou u zdi hřbitova, dívce konečně dojde, že je její milý mrtvý. Přesto ji dovleče dovnitř, ona mu ale lstí uteče, podaří se jí skrýt ale v umrlčí komoře. Umrlec střídavě vstává, zmrtví a zase „umírá“, podle toho, jestli na něj mluví voják nebo dívka. Když už dívka napotřetí nemá sílu odporovat a umělec se po ní už natahuje, zachrání ji kohoutí zakokrhání, které způsobí, že umělec zase ztuhne a mrtvý voják se vrátí do hrobu. Balada končí odchodem dívky z hřbitova. Náhrobky jsou poházeny cáry bílých košilí a dívka má hrůzou bílé vlasy.

Polednice
Hrají: B. Polívka (Polednice), Z. Bydžovská (matka)
Na vršku jsou sluneční hodiny, a když se na nich objeví dvanáct hodin, tedy poledne, zjeví se polednice. Funící kráčí krajem, projde mezi hrajícími si dětmi… V tu dobu v jedné chalupě matka vaří oběd a syn strašně zlobí a hlavně hrozně křičí a brečí. Matka je nervózní a podává mu hračky, ale on si hrát nechce a vříská čím dál víc. Zajímavé je, že si při tom všem matka udělá čas na věštění z karet. Když jí ale chlapec hodí hračku do hrnce, rozzlobí se tak, že na něho zavolá polednici. V tom okamžiku se obrátí karta oznamující smrt, ale než se matka může vzpamatovat, už je ve dveřích polednice a chce dítě. Matka ho nechce vydat a hrůzou ho pevně drží, až nakonec polednice odejde. Poslední záběr je na smutné rodiče sedící na lavici, jak za zvuku zvonů hledí na stůl, kde je přikryté mrtvé tělíčko jejich dítěte.
Pzn. Celá balada je laděna do žlutooranžové barvy. Syna hrají dvě děti dvojčata a většina záběrů s nimi jsou u nohou matky, protože je s nimi natáčela jejich pravá matka.

Zlatý kolovrat
Hrají: A. Geislerová (Dora, hezká a hodná dívka plus zlá nevlastní a ošklivá sestra), K. Dobrý (král)
Balada začíná tím, že starý otec jde po lese se synkem a vypráví mu příběh, tedy tuto baladu. Lesem jede na koni pán a vyhlídne si krásnou dívku u pramene vody, kterou pronásleduje až k její chatrči. Tam s ní žije i její macecha a nevlastní sestra. Král požádá macechu o ruku té dívky a dohodnou se, že příští den bude svatba. Protože macecha s dcerou jsou závistivé, cestou na hrad Doře useknou ruce, nohy a vydloubnou oči. Dívka si navlékne paruku a vdá se za krále místo Dory, aniž by to král poznal (je skoro pořád opilý). Jednou, když zas král opustí hrad, starý otec pošle synka prodat zlatý kolovrat, přeslici a kužel. Holka ty věci chce a ptá se na cenu. Hoch chce ale jen nohy, ruce a oči. Dívka mu je z chamtivosti za zlaté věci vymění a obě strany jsou spokojeny. Později, když se král vrátí domů, všimne si zlatého kolovratu a chce od ženy něco upříst, ale protože kolovrátek je mluvící, král se dozví pravdu a obě podvodnice z hradu vykáže. Jako jediná balada tato končí relativně dobře, protože stařík se synkem Doru znovu oživí, a tak se vrátí ke králi. A dvě podvodnice jsou po zásluze potrestány. V lese je sežerou vlci.
Pzn. Balada je v podzimních barvách. Vloudila se sem i chybička, protože podle veršů pán „na vraném, bujném jeden koni“, ale ve filmu jede na grošákovi.

Dceřina kletba
Hrají: A. Mihulová (dcera), V. Galatíková (matka)
Večer před spaním se matka modlí a slyší svou dceru veselit se s chlapcem ve vedlejší místnosti. Ráno spolu drhají peří a dcera je smutná a tvrdí, že zabila holoubátko-děťátko. Rozhodne se jít na šibenici, kam ji matka doprovází. Cestou se dcery vyptává na plno věcí, a když už dívka stojí pod oprátkou, zeptá se jí matka na sebe. Dcera matku prokleje, aby nenašla klid v hrobě.
Pzn. Balada je v bílé a černé barvě a místo sněhu padá na zem peří z holbice. Představitelka dcery měla být „oběšená“ na gumové oprátce, ale přesto to málem nepřežila, protože se při záběru oprátka zasekla.

Štědrý den
Hrají: S. Nováková (Marie), S. Zázvorková (babička)
Ve světnici dvě dívky, Marie a Hana, předou na kolovrátcích a babička si češe vlasy. Dívky si povídají a smějí se. Večer jdou společně k jezírku se sekyrou a babička pomalu kráčí ke kostelu. Dívky vysekají díru do ledu a „dívají se“ do budoucnosti. Hana tam vidí svého budoucího muže Václava, Marie uvidí smrt a strašně se lekne. V tu dobu babička sedí v kostele, a když na oltáři zhasne poslední svíčka, umře.
Pzn. Balada se dějem nejméně podobá předloze, protože podle knihy by měla umřít Marie. S. Zázvorková zde hraje snad svou jedinou roli, kde nepromluví ani slovo.

Závěr: Průvod masek, herci všech balad zpívají, poskakují a tančí zimní krajinou.

Spojitost: Celý film spojuje a nás provází všemi baladami malý chlapec s píšťalkou. Ten, který ve Zlatém kolovratu prodává falešné královně právě zlatý kolovrat, přeslici a kužel. Po každé baladě je záběr na sedm hořících svíček, které postupně, po každé baladě jedna, zhasínají.

Tento film je pro mě jeden z nejlepších českých filmů posledních let. Okouzlil mě hned z několika důvodů. Zejména mě zaujal nápad a odvaha zpracovat klasické dílo. Hudba je snad nepřekonatelná a některé herecké výkony mi přišly opravdu dobré, jako třeba K. Rodena, D. Bárty, L. Rybové a samozřejmě B. Polívky. Trošku mě zklamal výkon A. Mihulové a S. Zázvorkové. Film se také osvědčil jako prostředek, který mě přiměl, abych si přečetla originální Erbenovu knihu.

Adéla Filipčíková

https://www.kinobox.cz/film/27588-kytice/herci_tvurci