Kultura v Jičíně v létě 2024 / Vybraný segment

Je úžasné, jak se v průběhu let rozšířila kulturní nabídka v našem městě a regionu. Před pár dny jsem si s kapelou Jakub Kazda & přátelé již poněkolikáté zahrál na Triangl Festu v nedaleké Železnici, oproti samotnému „středu“ Jičína během let se podstatně obohatily možnosti strávit nějaký čas na nějaké kulturní akci promyšlenou dramaturgií Valdštejnského imaginária ve Valdštejnské loggii, kterou město (vlastník) nechtělo provozovat (pravda finančně tento monument, kde se dlouhá léta příliš nedělo právě pro jeho nedostavěnost a problematickou stavební neukončenost, která zároveň dotváří jeho jedinečný génius loci, podporuje), a „alternativní“ (Jiří Vydra zdejší poetické aktivity vymezuje tímto slovem) program (Divovánoce, Slavnost stromů etc. etc) si svou ustálenosti, skladbou a atmosférou získal své stálé místní příznivce a v posledních letech nadregionálními akcemi (Worldfest) i návštěvníky zdaleka.

Také samotný Jičín (stěží tady mohu, a není to ani smyslem této stručné poznámky, postihnout celou šíři toho, co se tady děje) rozhojnil vedle oné základní nabídky, připravované městskými organizacemi, či „velkými“ festivaly jako je Jičín – město pohádky (hledající svou novou tvář) a Valdštejnské slavnosti (letos obzvláště povedené), šíři nejrůznějších kulturních programů, obohacených v posledních vícero letech koncerty, přednáškami a besedami v komplexu židovských památek (synagoga, Židovská 100) a nově otevřeného Valdštejnského muzea, přičemž v nabídce KZMJ (divadelní představení a koncerty v Masarykově divadle na Husově třídě a filmová představení v krásně opravené budově Biografu Český ráj) je markantní také Jičínské trojkostelí, které se „odlouplo“ po odlišné představě od původně společně realizovaného projektu s Václavem Žmolíkem, jenž se poté ještě výrazněji vyprofiloval jako festival Hudba z ráje (a není jen záležitostí Jičína, ale třeba Prachovských skal, Sobotky a dalších míst v regionu).

Jičínské trojkostelí nalezneme v nabídce Jičínského léta, jak si jeho program právě prohlížím v tištěné (letákové) podobě, je ale dostupný (byť uživatelsky v nepříliš přívětivé podobě) samozřejmě i na internetu. Jeho koncept vychází z představy „3 koncerty / 3 jičínské kostely / 3 hudební témata“, letos v kostele sv. Jakuba na Valdštejnském náměstí varhanní koncert Hany Bartošové a Hany Hány, zpěv a příčná flétna, koncert Pavel Bořkovec Quartet v kostele Církve československé husitské v rámci Roku české hudby a výročí Smetana 200 a konečně Bumblegass, tedy kontrabasové kvarteto Pardubice v Evangelickém kostele (časově zhruba v odstupu měsíce, 20/6, 11/7 a 6/8).

Když pak pročítám ony dva listy programu Jičínského léta (11. – 18. srpna a 24. července – 8. září, mám po ruce tyhle dva, trochu nechápu to překrývání termínů a z toho vyplývajícího i opakování některých titulů na obou listech, a ještě poznamenávám, že na druhé straně je samostatný program Biografu Český ráj), nalézám zde kromě zmíněného „trojkostelí“ pořady především na dvou místech, jednak v Jezuitské koleji (tam laboruje různými dílnami také spolek Balbineum, který stojí za samostatnou pozornost) a v Zámeckém parku.

Na tom prvním místě je to třeba divadelní představení Divadla Buchty a loutky (s ním spolupracuje všestranně aktivní scénograf Robert Smolík, který je činný právě i v Balbineu) Zlatá husa (17/8) či Lakomá Barka Divadla Vanička (vtipný název, herečka a zakladatelka Štěpánka Vanická je absolventkou Katedry alternativního a loutkového divadla na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze, kde jako pedagog působí i Robert Smolík), z téže laboratoře jsou Příběhy malé Buddhy (13/7 a 31/8). Jsou tu představení dalších souborů (několik titulů Divadla B, Loutky bez hranic, Divadlo Dno).

V Zámeckém parku se pak již zaběhly nedělní koncerty, je tu „pohodový koncert pro všechny“ kapely Hluboké nedorozumění, Akcent a Alena Purkrábková, Fröhlicher Akkordeon Express, houslistka Jitka Břízová a Boys, rock-popová kapela Optimik z Nového Boru, mladá písničkářka Adéla Koudelková z Jičína (studuje v Praze, zpívá také s kapelou Wooden Ships) či příjemná kapela mladých lidí z K-klubu pod vedením Jaroslava Bureše Brnkačka, která „brnká pro Apropo“ (název je akronym – Brn-kačka, K-klub se označuje jako „Káčko“), je toho ještě víc.

Je škoda, že některé informace tyto zdroje neobsahují. Zpráva o akci, která se koná v Zámeckém parku (pořádá ji Spolek v parku) a kterou město spolufinancuje, ke mně došla až soukromou cestou, protože některé ty muzikanty znám. První ročník Country a bluegrass festivalu Jičínská struna se koná 24. srpna a vystoupí zde kapely ZPRZHO (Jičín, 15.00), Chladno (16:00), mladoboleslavská bluegrassová kapela s více než dvacetiletou tradicí Modrý kšandy (17:00), Naopak (Dobříš, 18:00), Petr Kůs a Fámy, názvem se odvolávající k legendární desce z roku 1999 (19:00) a Country Ladies (20:00). Ovšem, o jednotlivých muzikantech a souvislostech by bylo možné ještě napsat mnohé, například o žánrovém rozkročení Petra Kůse, který píše také vánoční koledy, cestě manželů Zajíčkových z Železnice do Dobříše či působení kontrabasisty Zdendy Vágnera snad ve všech myslitelných kapelách.