Krásko, povstaň z popela!

Krásko, povstaň z popela!
inspirace tiskem

Ten titul jsem převzal z časopisu Víkend dnes (20- 22. dubna 2019) poté, co zachvátil v Paříži katedrálu Notre Dame děsivý požár. Magazín reagoval článkem, jenž shrnuje řadu podobných událostí. Uvědomil jsem si, které z nich jsem (buď před katastrofou, nebo ale také po znovuzrození) sám zažil. Uvádím je v tom pořadí, v jakém jsou seřazeny v textu.

Kostel Panny Marie v Drážďanech (Frauenkirche). Zničený při britsko-americkém náletu v únoru 1945 spolu s celým centrem saské metropole. Kolem ruiny jsem chodil v době, kdy jsem v Drážďanech bydlel, přestože leccos bylo už znovu postaveno, stopy na černých zdech i po letech připomínaly válku, „Památník proti fašismu“ byla ovšem obludná hromada kamení s náletem už pomalu vzrostlých stromů, které žádnou pietu nepředstavovaly. Fascinující znovupostavení historické památky jsem pak pečlivě sledoval, letos v létě jsem kostel znovu (již podruhé) po létech navštívil.

Most v Mostaru. Úžasná historická stavba, o níž jsem čítával v době, kdy jsem sbíral materiál k diplomové práce o Jiřím Mahenovi, který o této zemi psal. Podařilo se mi jej navštívit ještě předtím, než jej zničila v roce 1993 chorvatská armáda. Zcela nesmyslně, památka nad řekou Neretvou, která zde byla čtyřista let, byla ušetřena, jak text říká, za balkánské války i za nacismu. Vzpomínám si, jak z mostu do řeky skákali malí kluci, i jak jsme museli jít přes klenutou dlažbu opatrně, klouzalo to. Dnes stavba, která spojovala muslimskou a chorvatskou část města, opět stojí (dokončena 2004).

Katedrála v Coventry. Tu Hitler ovšem neušetřil, stala se obětí bombardování v roce 1940 a symbolem válečného konfliktu. Zrekonstruována byla památka z konce 14. století (ovšem s určitou proměnou) v roce 1962. Vzpomínám si na ni z cesty po Anglii na jedné z prvních evropských cest se semilskou Erika tour (jméno bylo vytvořeno podle přezdívky „Erik“ majitele Stanislava Kousala), kde byla zařazena na programu tohoto výletu za kulturou.

Hirošima a Nagasaki. To snad není ani třeba rozepisovat, ten příběh snad zná každé malé dítě (i když kdoví). Ani na jednom z těch míst jsem žel nebyl, když se o nich mluví, myslím i na český kontext obnovy.

Stalingrad. Další ze symbolů, více než roční obléhání a takřka kompletně zničené město muselo být šílená zkušenost i pro ty, co přežili. Jednoho, respektive jednu z nich, byla to žena a má kolegyně ve škole, Ruska, jsem znal, říkala, že je to pro někoho, kdo u toho nebyl, prostě nepředstavitelné. Už jen to, co museli jíst, jestliže chtěli žít.

Dřevěný most v Luzernu. Tak to je další z památek, které byly zničeny v devadesátých letech krátce potom, co je navštívil. Nejstarší zakrytý most na světě ze 14. století, zvaný Kapellbrücke (Kapličkový most) byl vyzdoben sedmdesáti deskovými malbami ze 17. století, vedl přes Vierwaldstätterské jezero, vyhořel v roce 1993. Naštěstí byl alespoň pečlivě zdokumentován a podařilo se jej opravit.

Pražské Emauzy. V jinak historické zástavbě přitahuje jedna z mála novostaveb v Praze, viditelná z nábřeží, pozornost. Souvisí s prvním příběhem, letci si totiž spletli Drážďany s Prahou a historická stavba šla 14. února 1945 k zemi. Původní podobu Emauzského kláštera tak známe jen z historických fotografií, zápalné bomby zničily gotické věže, kostelní klenbu, stavbu zachvátil požár. Autorem moderní stavby je architekt František Maria Černý.

Národní divadlo v Praze. Přesouváme se ještě dále do historie, kterou známe ze školních učebnic, dnes stačí nahlédnout do hafa materiálu na internetu, onen národní étos („Národ sobě!“) už dnes moc neplatí, neplatí žel ani étos evropský, možná věřící drží při sobě a nejfunkčnější jsou nejspíš zájmová společenství, a vedle toho konzum. Vždy si kladu otázku, co takováto stavba nebo takovéto místo, k němuž se upínáme, vlastně dnes ještě reálně, to znamená zvláště ty mladší generace, znamená. Věřím, že třeba nevysloveně, v podvědomí a nepřihlášeně k oněm ideám, něco ano.

Varšava. Je to trochu divné, ale Varšavu (a Polsko vůbec) bohužel neznám. Jakkoli si opakuju slova Karla Hynka Máchy, který Čechy vyzýval, aby se nepřikláněli k Rusům, nýbrž k Polákům, jakkoli je to vlastně blízko. Pravda, na některých zajímavých místech jsem byl, ale důvodem, proč jsem se nikdy nevydal do polské metropole, byl dříve pocit omšelosti té země, který ovšem nyní zcela padl, a u Varšavy pak vědomí, že to vlastně není historické město. Tenhle nedostatek jsem cítil vždy v podobných případech, jak u již zmíněné drážďanské Frauenkirsche, tak třeba u Betlémské kaple v Praze. Z města, které Hitler nařídil srovnat se zemí, zbylo patnáct procent zástavby, s pracemi na rekonstrukcích se skončilo v polovině osmdesátých let. Tak si snad ještě najdu nějaký důvod, proč se tam podívat.

San Francisco. Tak samozřejmě tam by důvod letět byl, ikonická místa jako Golden Gate Bridge, strmé uličky, které známe z filmových automobilových honiček, místo, spojené s hudbou mého mládí (v šedesátých letech). A z hlediska tématu tohoto příspěvku město, které zničilo mohutné zemětřesení v roce 1906. Stejně jako ono následující město, které je poslední položkou článku ve Víkendu:

Lisabon. Jen to bylo ještě o něco dříve, 1. listopadu 1755. Rovněž nepředstavitelné. Zemětřesení, tsunami, požáry, pětaosmdesát procent města v troskách, desetitisíce mrtvých. To je vždy to nejhorší.

Samozřejmě tenhle výběr je jen zlomek zkázy v celé historii lidstva, ať již původem přírodním nebo lidskými zásahy. Kdybychom měli projít jen další zničená města v Německu, bylo by to na celou knihu, kdybychom pokračovali třeba požáry, zjistili bychom namátkou třeba pět velkých historických požárů jen v Litomyšli, kdybychom pak prošli onen citlivý seismický pás, mohli bychom uvádět jeden malér za druhým, počínaje (co do rozsahu škod) s japonským Kantó v roce 1923, přes Kóbe v roce 1995 (ještě v této době šest tisíc obětí) až já nevím po jaký příklad (na Wikipedii je samostatný článek o zemětřesení v Japonsku s možná stovkou událostí, pokračovat bychom mohli se sopkami, a zase by to bylo – i v našem kulturním prostoru – od antiky po současnost (Pompeje a  Herkulaneum, Krakatoa). Takže tohle je jen takové „naťuknutí“ tématu.