Králický Sněžník

Zdálky takřka nevypadá jako nejvyšší hora celého stejnojmenného masívu. Když jsem se poprvé díval na všechny ty hřebeny najednou, nedokázal jsem spolehlivě určit, který je nejvyšší vrchol. Teprve v kontextu přibližování a cesty mezi jednotlivými částmi Králického Sněžníku jsem rozpoznal, kde se nalézá. Na rozdíl od Sněžky, jejíž kužel jednoznačně lokalizuje nejvyšší horu Čech či Pradědu, kde tomu je s jeho tvarem podobně (v tomto případě ještě výrazněji nenechává na pochybách vrcholová stavba vysílače, na Králickém Sněžníku kdysi byla také rozhledna, dnes jsou zde jen zbytky ruiny), jsou všechny tvary v Králickém Sněžníku jaksi oblé a v určité perspektivě jsou ty bližší vrcholy „výše“ než ten skutečně nejvyšší.

O tom, že je to „kultovní hora“, svědčí skutečnost, že láká k takovým věcem jako je noční výstup „na východ Slunce“.  Na soustředění orchestru se pokaždé (poprvé to bylo v jednom z posledních dní, tentokrát už hned první den) vydala skupina muzikantů z Hory Matky Boží autem do Dolní Moravy, nechali tam zaparkovaná auta a šli nahoru. Já bych na takřka dvacetikilometrový pochod potřeboval více času, než ve kterém to oni stihli a asi bych to nezvládl mezi večerní a dopolední zkouškou orchestru, takže jsem si ten zážitek musel nechat ujít. Ale alespoň jsem vše viděl zprostředkovaně z fotek Jirky Roudnického, který cestu zaznamenával. Zajímavá byla jedna z těch fotek, která mi potvrzuje onu „kultovnost“. Slunce totiž zachycuje v otvoru sochy slona, který se nachází na vrcholu Králického Sněžníku, totiž mezi ohybem jeho chobotu a tělem.

Nemám prostudováno, zda se k hoře vážou nějaké pověsti, ale myslím si, že je to pravděpodobné, když si vzpomenu, že například Beskydy, které mají tak trochu podobný charakter, jsou bájnými příběhy opředeny (měl jsem je kdysi nezprostředkovaně od příbuzných, kteří žijí v Jablunkově).  Stejně tak to je i v Krkonoších. Před horskými velikány měl člověk vždycky určitý respekt (proto se říká, že je výstupem chce „pokořit“, ve skutečnosti ale praví horolezci vědí, že hora má svou sílu, před níž člověk musí být pokorný), proto v horách vždy žili obři, skalní duchové, nebo alespoň kouzelní myslivci. Bude tomu tak takřka jistě i u Králického Sněžníku.

Tak teď jsem si našel příslušnou stránku, která mi řečené potvrzuje.

https://www.kraliky.net/clanek.php?id=46
https://www.sneznik.cz/cz/povesti-a-baje/
https://www.jeseniky.net/naucna-stezka-kralicky-sneznik?lang=en
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kr%C3%A1lick%C3%BD_Sn%C4%9B%C5%BEn%C3%ADk_%28hora%29
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rozhledna_na_Kr%C3%A1lick%C3%A9m_Sn%C4%9B%C5%BEn%C3%ADku
https://cs.wikipedia.org/wiki/Masiv_Kr%C3%A1lick%C3%A9ho_Sn%C4%9B%C5%BEn%C3%ADku
https://www.sneznik.cz/