Koncert k Roku České hudby / Třetí koncert projektu M. Matějky

Koncert k Roku České hudby
Jičínská nokturna aneb Setkávání – odcházení
Sobotka, Sál Spořitelny, 21.12.2024, 14:00

Následující dokumentace třetího koncertu Mirka Matějky z jeho projektu „Jičínská nokturna“ zahrnuje přepis programu a záznam mého snu z 22. prosince 2024.

JIČÍNSKÁ NOKTURNA aneb  SETKÁVÁNÍ – ODCHÁZENÍ
Koncert k Roku České hudby

VIVAT ČESKÉ HUDBÉ!!

ČESKÉ KOMORNÍ NOKTURNO

Veronika Böhmová – klavír
sólistka a profesorka Pražské konzervatoře

Bledar Zajmi – violoncello
sólista, koncertní mistr Opery Orchestru Národního divadla v Praze a člen Ensemble Martinů

Miroslav Matějka – flétna
sólista a umělecký vedoucí kvarteta Ensemble Martinů

Hosty koncertu jsou básník a flétnista, emeritní pedagog Pražské konzervatoře Jan Riedlbauch a režisérka Veronika Riedlbauchová

Jan Václav Tomášek (1774-1850): Tre ditirambi č. 2 E dur op. 65 pro klavír

Antonín Dvořák (1841-1904): Sonatina G dur op 100, B.120
(úprava pro flétnu a klavír Miroslav Matějka)
Allegro risoluto; Larghetto; Scherzo. Molto vivace — Trio; Finale. Allegro
(napsáno 1893 v Americe)

Antonín Dvořák (1841-1904): Klid lesa op. 68/5 pro violoncello a klavír

Bedřich Smetana (1824-1864): Fantazie na české národní písně pro klavír
(premiéra 6.7.1862 v Mladé Boleslavi

Leoš Janáček (1854-1928): Pohádka pro violoncello a klavír

Bohuslav Martinů (1890-1959): Scherzo (Divertimento) pro flétnu a klavír H.174 (ze Sextetu dechy a klavír)

Na samotném koncertu jsem se nepodílel vzhledem k tomu, že hostem byl Jan Riedlbauch a také kontextuálně, totiž sdělení M. Matějky v jeho průvodním slovu o náhlém úmrtí dirigenta a houslisty  Oldřicha Vlčka. „Zakladatel Virtuosi di Praga a Píseckého komorního orchestru ještě 19. prosince dirigoval ve Strakonicich Rybovku a v noci pak ve svém mlýně v Nerestcích odešel navždy.“ (přepisuji informaci z internetu).

Nicméně bych se rád pokusil o přepis snu z následující noci, do něhož se propsala oslava Matějkových pětapadesátin v sobotecké restauraci a pizzerii Pošta/Maštal, na niž jsem byl pozván. Seděl jsem vedle Bledara, jenž mně na mou otázku ozřejmoval vztahy mezi jeho rodnou zemí a dalšími balkánskými zeměmi, a naproti Janu Riedlbauchovi, který přijel se ženou (Tereza nepřijela). Krásný večer, a ovšem – sen je samozřejmě v přímém kontrastu s virtuozitou všech tří protagonistů odpoledního koncertu, což je na tomto místě (vzhledem k obsahu snu) ještě třeba zdůraznit v případě Bledara Zajmiho, jehož energická a emotivní interpretace je, jak vím z řady předchozích příležitostí mimořádná. Ovšemže skvělí byli i oba další interpreti, mladá paní profesorka odjela po koncertu hned do Prahy. Paradoxem, který nejspíš také přispěl k formulaci snu, byla skutečnost, že jsme nakonec ani já, ani Jan Riedlbauch nehovořili. A určitě přispěl také příběh, který Jan Riedlbauch vyprávěl na oslavě v reakci na to, když jsem hovořil o tom dramatickém tempu, náročném právě pro violoncello, totiž o jakémsi koncertu jiných umělců, kteří se nemohli shodnout na tempu, které si jeden z nich představoval, a došlo ke kolapsu.

SEN
Nabitý sál, napětí před začátkem večera. Umělci se dohadují, jak začít se skladbou, v níž se střídá obtížný tří- a dvoučtvrtní (možná o pětidobý) rytmus [až potud se sen shoduje se skutečností]. Dívají se na sebe, klavíristka a violoncellista si vzájemně udávají začátek, nicméně zřejmě si špatně rozuměli, po dvou taktech violoncellista nenastoupí. Zkoušejí to znovu, ani podruhé se souhra ale nepodaří, v sále to zašumí. Jakoby tu byla nějaká síla, která brání soustředění, shodě rytmu, který běží mimoběžně, nějak podivně, cosi se děje, i já začínám být neklidný. Další pokus opět selhává, hrozí, že vystoupení vůbec nebude moci začít. Rád bych nějak pomohl, vedle mě sedící žena [ve skutečnosti na koncertu nebyla] do mě drká a klade mně dlaň na ruku, aby mě zabrzdila, nicméně já už vstávám a jdu na jeviště ve snaze nějak pozitivně zasáhnout. Říkám, prosím, vynechte začátek a začněte až tady u té výrazné trioly, na ní se určitě vše rozběhne. Triola, to je mi trochu divné, jako by byla ze známé melodie vídeňské populární hudby, nějaký Strauss či co, tohle je ovšem náročná hudba, možná Bohuslav Martinů, nevím. Hrůzou se probouzím, takže nevím, jak to vlastně dopadlo…