Kinsey

Jsou filmy na ožehavé téma, které vzbudí obvykle velkou pozornost. Formanův Lid versus Larry Flint o zakladateli časopisu Hustler, Hříšné noci s Markem Wahlbergem v roli Dirka Digglera, inspirované životem pornoherce Johna Holmese, Zkrocená hora o dvou venkovských homosexuálních kovbojích, Frida o bisexuálně založené a svými názory kontroverzní malířce Fridě Kahlo, Philadelphia, drama homosexuálního právníka infikovaného HIV, abych uvedl příklady, na které jsem si okamžitě vzpomněl (mohlo by to být samostatné rozsáhlé téma). Je otázka, do jaké míry tyto filmy posouvají vnímání závažných témat ve prospěch lidskosti (tak trochu paradox, že řada z nich vznikla v prudérní a Americe, kde mělo tmářství v mnohých ohledech navrch a kde musel být v mnohých případech daleko větší šok, případně odpor, než v relativně tolerantnějším prostředí u nás), či do jaké míry je to záležitost touhy po senzaci a zisku, film je přece také – a hodně – o penězích. Věřím v to první, i když důležitou roli hraje oboje, případně i další momenty.

V komentáři CSFD (Galadriel) k filmu Kinsey s Liamen Neesonem v hlavní roli je zdůrazněn zmíněný moment takto: Bořit předsudky, klišé, společenská tabu, přinášet informace o věcech, které většina společnosti považuje za nemorální, to je věc, která byla, je a bude strašně těžká. Když proti vám stojí většina společnosti, je těžké ji přesvědčit o vaší pravdě, vnutit jí věci, které vlastně ani slyšet a znát nechce. Alfred Kinsey se pokusil bojovat s větrnými mlýny a jeho snažení perfektně zobrazuje tenhle film. Je fakt, že obrovská část filmu těží právě z fascinující prudérnosti a neinformovanosti společnosti té doby (i když dnes to není v některých směrech o moc lepší), hlavně první část, která je také mnohem zajímavější a zaujme... Druhá půlka už lehce zkomírá, ale i tak si drží nadprůměrnou úroveň, i když pořád tak trochu díky choulostivosti a zajímavosti tématu (takže vlastně i scénáře, když tohle všechno dokázal zachovat i na plátně :-)). – A že některé předsudky vesele přetrvávají do třetího tisíciletí, ačkoli jsme snad přece jen, viditelně, alespoň kousek cesty urazili, o tom není pochyb, dodávám už já.

Film pojednává o americkém vědci Alfredu Kinsey (1894 – 1956), profesoru zoologie na Indiana university v Bloomingtonu, který ovšem proslul svým bádáním v oblasti sexuálního chování lidí. Ve filmu jsou ozřejmeny jeho motivace, skauting v dětství, který ho vedl k přírodě, obrovský rozsah práce v oblasti entomologie (výzkum a sběr žlabatek, jakýchsi „vosiček“, říkám, nejsa odborník), má-li být člověk respektovaným odborníkem, a zároveň vědomí, že na tomto poli bude stále neznámým vědcem, zatímco ve výzkumu sexuálního chování (použil podobné, tedy přírodovědné a sociologické metody statistiky a rozhovorů) bude předmětem veřejných diskusí až příliš. Důvod, proč se začal věnovat tomuto tématu, byl ovšem jiný, urážela jej zabedněnost a pokrytectví prudérní společnosti, která upírala člověku svobodu v tom základním v jeho přírodní podstatě. Film ukázal Kinsleyho cestu „od hmyzu k lidské sexualitě“, ale také se nevyhnul jeho bisexualitě (která pochopitelně nahrávala na obrovský tlak a útoky konzervativních vrstev, dokonce žalobám považujícím jeho vědecké výzkumy za pornografii, jeho volný přístup k sexuálním vztahům za morální rozvrat atd.). Jednotlivá témata, kterých si Kinsey všímal, např. masturbace jako přirozenému chování, orgasmus žen, čtyřprocentní homosexualita mužů, a která jsou od Kinseyho výzkumů považována za obecně platné, byly předmětem osvětových přednášek a především Kinseyho „zpráv“, nejdříve Sexuální chování muže (1948), pak Sexuální chování ženy (1953). Když se o tom ve filmu hovořilo, říkal jsem si, do jaké míry měla osobnost Alfreda Kinseyho vliv na „sexuální revoluci“, která přišla vlastně o pár let později. V té době totiž byly konzervativní síly ještě do té míry všemocné, že docílily (zvl. neskutečný baptistický kazatel Bill Graham, který svou neotřesitelnou autoritou vrchovatě přispěl) toho, že Kinsey byl vyslýchán před Kongresem a poslední léta strávil v hluboké depresi.

V komentáři jsem nerozlišoval skutečnou postavu Alfreda Kinseyho a syžet filmu, byť to samozřejmě ani u takto „realistického“ životopisného filmu nelze ztotožňovat. Na české Wikipedii je zevrubný článek o vědci, dokonce i o obou knihách, „zprávách“. Měl bych se nicméně věnovat i filmu. Režisér Bill Condon (nar. 1955 v New Yorku) točil po neúspěchu režijního debutu televizní filmy, často detektivky či horory, kromě filmu Kinsey z roku 2004 natočil následně zajímavý muzikálový film Dreamgirls (2006), který vychází z příběhu legendárního dívčího tria The Supremes.

Kritiky chválily výkon Liama Neesona, Robert Ebert (Chicago Sun-Times) říká, že síla filmu je v jeho ztvárnění, je zajímavé dozvědět se něco o inteligentním a kontroverzním muži, časopis film-dienst (6/2005) zdůrazňuje, že se film vyhnul laciné komercializace, a přestože v realitě Kinsey nebyl nijak fascinující osobou, jeho představitel ve filmu mu dodal atraktivity. Partnerkou Neesona je Laura Linney, stejně jako později ve filmu Druhý muž (2008, ještě s Antonio Banderasem), zahrála rovněž velmi dobře. U oscarového rozdílení musela dát přednost v kategorii nejlepší vedlejší ženské role Cate Blanchetové (Aviator).  

https://cs.wikipedia.org/wiki/Liam_Neeson
https://cs.wikipedia.org/wiki/Alfred_Charles_Kinsey
https://www.csfd.cz/film/116357-kinsey/
Film byl promítnut v ČT v rámci projektu Velikáni filmu
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10121952830-kinsey/