Kenzō Tange

Kenzō Tange
významní architekti současnosti

Kenzō Tange (1913 – 2005) je japonský architekt proslulý i za hranicemi své rodné země. Je zástupcem tzv. moderní architektury, přispěl rovněž významně k rozvoji strukturalismu. Říká k tomu: „Myslím, že to bylo v roce 1959 nebo začátkem 1960, kdy jsem se zabýval směrem, který jsem později nazval strukturalismus.“ V roce 1987 mu byla udělena Pritzkerova cena. V roce 1993 obdržel Praemium Imperiale za architekturu, cenu udělovanou na podnět japonského císařského domu.

Narodil se v Imabari, větším městě na severním pobřeží ostrova Šikoku v Japonsku. Po ukončení školy studoval na univerzitě v Tokiu architekturu, studium ukončil v roce 1936. Poté pracoval pro Kunio Maekawu, žáka Le Corbusiera. Poté studoval urbanistiku, opět na tokijské univerzitě, v roce 1946 se zde stal asistentem. Jeho žáky se zde stali pozdější významní architekti Fumihiko Maki, Koji Kamiya, Arata Isozaki, Kisho Kurokawa a Taneo Oki. O dva roky později si otevřel vlastní architektonickou kancelář Kenzo Tange + Urtec, později ji přejmenoval na Kenzo Tange Associate.

V letech 1963 bis 1974 vyučoval Kenzō Tange jako profesor na univerzitě v Tokiu. Byl žádaným pedagogem, zvaly ho Massachusattský institut technologie, Yaleská univerzita, Princetonská univerzita, Washingtonská univerzita, Berkley, Univerzita v Alabamě či v Torontu.

Na začátku své cesty se Kenzō Tange pokoušel spojit tradiční japonskou architekturu a architekturu avantgardní, míchat západní a východní kulturu. V šedesátých létech se přiklonil k mezinárodnímu stylu. V průběhu doby rozvíjel své stavební formy a dospěl k jasnému strukturálnímu řádu. Ve své tvorbě se odvolával na francouzského architekta, malíře a designéra Le Corbusiera.  Svým akcentem na funkcionalitu jej oslovili i metabolisté, ale nepřiklonil se k nim.

Ještě než dosáhl světového věhlasu a posbíral řadu významných ocenění, mj. Pritzkerovu cenu či Zlatou medaili Královského institutu britských architektů, navrhl například hlavní budovu Muzea míru v Hirošimě, která byla realizována v létech 1949 – 1956. Stavba se stala symbolem míru.

Velkou pozornost získal Tangův Plan for Tokyo 1960. V něm propagoval japonský architekt rozšíření milionové metropole prostřednictvím metastruktur a dalších řešení. V roce 1960 vznikly v Tokiu olympijské haly, podle jeho plánů byla uspořádána i světová výstava v Ósace v roce 1970. Urbanistické angažmá uplatnil Tange také v roce 1967 v Bologni a při stavbě nové městské čtvrti Librino v italské Catanii. Firma Olivetti pověřila Tanga stavbou své centrály v Japonsku.  Jedinou stavbou ve Spojených státech bylo rozšíření Minneapolis Institute of Arts (MIA). Neoklasicistická stavba z roku 1911 byla opatřena v roce 1975 dvěma velkými symetrickými křídly.

Z dalších realizací jmenujme alespoň vládní budovu prefektury v Tokiu, svými  243 metry v letech 1991-1993 nejvyšší budovu v Japonsku, budovu Televize Fuji  v Tokiu, OUB Centre (Overseas Union Bank Centre) v Singapuru či urbanistické uspořádání hlavního města Nigerie Abuji. Tento seznam by samozřejmě bylo možné rozšiřovat o desítky dalších zajímavých staveb.

https://de.wikipedia.org/wiki/Kenz%C5%8D_Tange
https://www.archiweb.cz/architects.php?type=arch&action=show&id=208