Kateřina Tučková / Žítkovské bohyně

Kateřina Tučková / Žítkovské bohyně
opožděné příspěvky

Před více než deseti lety byl román Paměť mojí babičce literárním překvapením nové autorky Petry Hůlové. V posledních třech letech je podobným očekáváním další knihy spojeno s její vrstevnicí (je jen o rok mladší), brněnskou autorkou Kateřinou Tučkovou. Spisovatelce, a také kunsthistoričce, vycházejí knížky od roku 2006 (literární texty v časopisech od r. 2003), v letech 2008 a 2012 jí vyšly dva romány, oba ověnčené celou řadou cen – Vyhnání Gerty Schnirch, nominace na Cenu Jiřího Ortena a cenu Magnesia litera za prózu a cena čtenářů tamtéž (všechny 2010), a Žítkovské bohyně, Cena Josefa Škvoreckého (2012) a Cena čtenářů České knihy (2013). Zároveň je pozoruhodné, že v polistopadové době, kdy větších nákladů dosahovala jen taková literatura jako čtivo Vieweghovo, se druhý z řečených románů prodával (do července 2013) v neuvěřitelných padesáti tisících exemplářů.

Už první román postihuje z pozoruhodného úhlu pohledu válečné téma (proměny těchto přístupů za posledních padesát let by bylo pěkné téma disertačky), stejně tak Žítkovské bohyně si beze za námět nevšední, emotivně a eticky hodně významově zatížené osudy žen vizionářek. Na stránce nakladatelství Host Brno, kde kniha vyšla, je charakterizována takto:

Vysoko v kopcích Bílých Karpat žily odedávna ženy obdařené výjimečnými schopnostmi. Uměly léčit a pomáhat s kdejakým trápením, uměly poradit v nesnázích a také prý viděly do budoucnosti. Říkalo se jim bohyně a své umění si předávaly z generace na generaci. Dora Idesová patří k posledním z rodu žítkovských bohyní. Jejich umění se však nenaučila, vystudovala etnografii a rozhodla se napsat o nich rozsáhlou vědeckou studii. Na konci devadesátých let objeví v pardubickém archivu ministerstva vnitra operativní svazek StB vedený na vnitřního nepřítele — její tetu, bohyni Surmenu. Dora rozplétá osudy žítkovských žen a s překvapením zjišťuje, že ačkoli se sama bohyní nestala, je i ona nedílnou součástí tajemné tradice…

Na svých pečlivě vedených stránkách má Kateřina Tučková uvedenu řadu recenzí, ještě předtím jsem narazil na jednu, k níž je dole odkaz mezi ostatními. Ať si každý v tom materiálu počte, v elementárním sdělení už jen poznámka o různých médiích knihy, tj. vedle „papírové“ audiokniha, připravuje se film či minisérie.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kate%C5%99ina_Tu%C4%8Dkov%C3%A1
https://www.katerina-tuckova.cz/zivotopis.html
https://kultura.idnes.cz/katerina-tuckova-zitkovske-bohyne-dtq-/literatura.aspx?c=A120323_175626_literatura_jaz