Katedrála v Mohuči

Katedrála svatého Martina v Mohuči je sídlem mohučského arcibiskupství, jednoho z nejvýznamnějších církevních center Svaté říše římské. Sv. Martin z Toursu, jemuž je katedrála zasvěcená, byl třetím biskupem v Tours. Je jedním z nejznámějších svatých katolické církve.  Vedle katolické církve jej uznávají také cirkev evangelická, ortodoxní a anglikánská. Jméno Martin je odvozeno od boha války Marta. Je to ten svatý, který je u nás spojen se rčením „svatý Martin přijíždí na bílém koni“. Jeho zpodobení bychom mohli hledat po celé Evropě (např. na fasádě basilejské katedrály). Východní chór mohučské katedrály je zasvěcen svatému Štěpánovi, diakonovi jeruzalémského prvotního křesťanského společenství.

Dóm je trojlodní románská pilířová bazilika, na níž můžeme pozorovat prvky románské, gotické i barokní epochy. První kancléř říše, arcibiskup Willigis dal krátce po roce 975 podnět ke stavbě dómu v otonských formách. Na půdorysu katedrály lze vidět paralely se starou stavbou svatého Petra v Římě. Motiv věží se schodištěm, které jsou součástí východní části stavby, převzal Willigis údajně z falcké kaple v Cáchách, nalezneme jej rovněž v kostele svatého Michaela v Hildesheimu.

Na rozdíl od většiny církevních staveb té doby, kde se chór nachází na východě, je v tomto případě hlavní chór v západní části stavby. Celkové rozměry lze vyčíslit takto: celková délka vlastní stavby dómu 105 metrů, délka celého prostoru 167 metrů (570 římských stop).

29. srpna 1009, v den svěcení, byla stavba zničena požárem. Několik desetiletí zůstal zničený dóm staveništěm. Teprve v roce 1036 byl za přítomnosti císaře Konráda II. znovu vysvěcen. Řada architektonických prvků, které tvoří nezaměnitelnou tvářnost mohučského dómu, například arkády východní apsidy s galerií skřítků, které známe z domu ve Špýru. Mohučská katedrála je druhým příkladem tohoto ztvárnění, podobně jako postupně stoupající niky, které jsou také převzaty ze špýrského dómu. Podobně tomu bylo i u koncepce hlavní věže.

Gotického charakteru jsou v mohučském dómu západní lektorium, práce Naumburského mistra, mohutná okna, helmice na věžích nad křížením, prostor pro zvony na těchto věžích či dvoupatrová křížová cesta. Barokní oproti tomu je například několikapatrová kamenná helmice na věži z roku 1769 od France Ignáce Michaela Neumanna, syna proslulého Baltasara Neumanna. V 19. století byl dóm ještě nadále částečně přestavován, ve dvacátém i jednadvacátém století probíhaly restaurátorské práce.

V interiéru i exteriéru chrámu je celá řada velmi cenných detailů, např. románský portál s bronzovými vraty z dob Willigise, velká gotická kazatelna uprostřed chrámu či velká křtitelnice ve východním transeptu, která pochází z roku 1328, rokokové lavice v chóru. Pozoruhodné jsou dvě krypty, západní a východní. Neuvěřitelné je vybavení varhanními stroji, chrám má totiž čtvery varhany.

Mohučský dóm působí monumentálním, přímo grandiózním dojmem, nejen díky vlastní stavbě, ale i vzhledem k celé řadě dalších staveb, které se nacházejí v areálu katedrály, ambit křížové chodby s hřbitovem a různé další přístavby.
https://www.iereus.wz.cz/mesta/mainz.html
https://www.iereus.wz.cz/pamatky/mainz_dom.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Mohu%C4%8D
https://cs.wikipedia.org/wiki/Martin_z_Tours
https://www.bistummainz.de/bistum/bistum/domkapitel/domMz/index.html/
https://www.mainz.de/WGAPublisher/online/html/default/mkuz-5v9eue.de.html
https://www.1000-jahre-mainzer-dom.de/