Karel Čermák v jičínské Knihovně Václava Čtvrtka
08.03.2024 01:09Karel Čermák v jičínské Knihovně Václava Čtvrtka
7. března 2024, 15:00 hod.
Knihy pohlednic Jičínska, Českého ráje a Podkrkonoší ing. arch. Karla Čermáka, ať již je v jejich názvech náš region vymezen tak či onak, dlouhá léta vídávám ve výloze knihkupectví na Valdštejnově náměstí v Jičíně, jejich autora jsem tuším naposledy viděl při jedné jeho přednášce v Porotním sále, kdy jej za Jičínskou besedu uvedl Pavel Kracík. Kdy byl naposledy v Knihovně Václava Čtvrtka, o tom padla otázka na začátku jeho nynější přednášky v knihovně, jisté bylo pouze, že v tomto náhradním sále, fungujícím pro účely knihovny v době její rekonstrukce (není to daleko, vlastně naproti v budově, kterou znají Jičíňáci jako budovu Slávie) to bylo poprvé.
Nejsem historik a některé aspekty věci vnímám intuitivně, mám nicméně pocit, že někdy po Listopadu tady byla silná vlna zveřejňování historických pohlednic coby součásti návratu k identitě jednotlivých míst, také i zaniklých obcí (a ovšem i zaniklých skutečností zvláště měst v souvislosti s jejich proměnou), o nichž (vedle textových pramenů) nejvýraznější představou jsou staré fotografie či staré pohlednice (případně dopisnice, na Čermákově přednášce jsem si uvědomil ten rozdíl), a právě v té době se objevily i první knihy erudovaného sběratele a vlastivědného badatele, znalce tohoto média. Jak říkám, já sám nevynikám potřebnou akribií a žel ani typem paměti potřebným pro historická bádání, a „Jičínsko“ z tohoto pohledu znám velice nesystematicky, nejvíc vlastně (kromě dalších příležitostí) z krátké doby po ukončení studia, kdy jsem tak trochu „prolezl“ zdejší muzeum, a uvědomuju si, že to, co jsem z Čermákovy přednášky znal, bylo právě z této doby.
Pozoruhodné na ní bylo zvolení úhlu pohledu na věc, totiž sledování nikoli zobrazení, ale především textů na pohlednicích z jeho sbírky, které otevírají další kontext, který Čermák označil za „historii každodennosti“. Kvitoval jsem právě tuto perspektivu jako tu, k níž se přiklání dnešní tendence historického bádání, jak může dosvědčovat například dlouhodobé zaměření Mileny Lenderové, svého času mé kolegyni na semilském gymnáziu, jak je ostatně patrné již z názvu jedné její studie Dějiny každodennosti dlouhého 19. století, odpovídající i výzkumnému programu Pardubické univerzity, jejíž představitelkou Milena Lenderová je.
Tento přístup umožnil Karlu Čermákovi rozevřít široké spektrum vláken souvislostí, nacházejících se za vizuální stránkou pohlednic jakožto artefaktu, kterou se příliš nezabýval, neboť pro něj představovala jen odrazový můstek události, s níž zobrazení bylo v té či oné souvislosti, zatímco badatel pátral v dalších zdrojích a dobral se zajímavých okolností unikátního příběhu. Jedním z příkladů je pohlednice zobrazujícího pomník Karla Havlíčka Borovského při příležitosti jeho otevření v roce 1906, tenkrát se ještě nacházející na začátku lipového stromořadí (později byl pomník přemístěn do parčíku do boční ulice o několik desítek metrů dále, na tomto místě pak nějaký čas bylo pověstné „nářadí“, tedy srp a kladivo poté, co byl odstraněn Stalinův pomník, tedy místo s bohatou historií). Přednášející se nicméně soustředil na druhou stranu pohlednice, na níž se nacházelo vlastně jen několik podpisů, především z rodiny Volfových, z nichž řada představuje významné osobnosti regionální historie, zde Františka, Marie a Jarmily (Královcové, zpěvačky, známý příběh inscenace Foersterovy opery Eva v Jičíně) a pod nimi podpis, který jsem přes mé zrakové potíže kupodivu hned identifikoval – Jaroslav Vrchlický. A Karel Čermák vyprávěl, jak zprvu pochyboval a jak si z dalšího čtení ověřil, že to skutečně byl slavný básník, který se s rodinou Volfových přátelil a tento zdroj ověřil, že byl v tu dobu v Jičíně.
Petr Volf, známý kameraman a někdejší polistopadový jičínský radní, syn Svatopluka Volfa, kterého jsem ještě znal (jednou mě můj profesor na střední škole Jiří Mejsnar pozval do Volfova bytu na zkoušku kvarteta a coby houslistu mě posadil k druhým houslím, odehrál jsem tenkrát jakýsi Haydnův kvartet, u starého pána – dožil se opravdu vysokého věku – jsem pak byl z pověření Jiřího Žantovského, když se připravovalo v Jičíně výročí Karla Krause) přinesl a na konci pořadu předal Karlu Čermákovi v tašce sto historických pohlednic ze začátku minulého století. Velký dar a velké gesto.
Ale ještě krátce k dalším motivům. Nedělal jsem si poznámky, takže nebudu podrobný či úplný, nicméně zmíněným způsobem promítal znalec jičínských pohlednic vždy obě strany každé pohlednice. Byla tu pohlednice s motivy někdejší kůlny zájezdní hospody Ráj, tj. kousek od místa mého rodného domu na Komenském náměstí, která překážela provozu na dnešní hlavním příjezdu do Jičína kolem rybníka Kniže, neboť zužovala silnici na jediný pruh, k místu se vracelo několik dalších pohledů na někdejší podobu jičínské plovárny s komentářem k tehdejšímu chladnému počasí, o němž se zmiňoval text (pohlednice datovaná v létě), mezi dalšími byly pohledy na budovy na hlavní ulici, tedy Husově třídě či tenkrát ještě solitérní budovy v Denisově ulici na křižovatce s ul. Českých bratří, řada pohledů na Valdštejnovo náměstí, z nichž jedna pohlednice – ne dopisnice – byla leteckou fotografií z výšky 250 metrů, tedy pohledem zcela novým, pocházející z vojenského fondu.
V souvislosti s jednotlivými pohlednicemi probral Karel Čermák celou řadu jičínských motivů, od historie některých jičínských architektů, z nichž nejznámější je Čeněk Musil, mj. také autor Studentského domu, v němž má sídlo právě nynější Knihovna Václava Čtvrtka, jenž je ale aktuálně v rekonstrukci (dále např. v souvislosti s výstavou v roce 1933 v místech u dnešní Masarykovy obchodní akademie, kterou realizoval Musil v roce 1930), rodinou Greplových (Jiří Grepl, klavírní virtuóz, jeho bratr, rovněž hudebník, jejich otec byl profesorem na jičínském gymnáziu), vystoupení provazochodců na náměstí za „věžovou bránou“, tedy mezi hotelem Hamburk a Beránek (dnešní městský úřad), atd.
Jak bývá zvykem, na výpůjčním pultu si návštěvníci mohli prohlédnout řadu knih z fondu jičínské knihovny (mnohé vydávány v jilemnickém nakladatelství Gentiana, právě ono vydalo řadu knih míst „na dobových pohlednicích“, Trutnov, Špindlerův Mlýn, Vrchlabí, Janské Lázně etc. či knihy typu „před sto lety“, např. Krkonoše), ale také čtyři velmi objemné svazky naskenované celé sbírky pohlednic Karla Čermáka, které věnoval knihovně (každý ze svazků měl jistě přes tisíc stran, vydáno Praha, Powerprint, 2023), samotnou sbírku, jak poznamenal hned na začátku přednášky, už „nemá“, neboť se chtěl ještě za svého života postarat o to, aby nebyla později rozprodána a věnoval ji jedné paměťové instituci (teď přesně nevím, které). I z určitého odstupu je třeba říci, že aktivity Karla Čermáka jsou věcí obdivuhodnou.
Další odkazy
https://knihovna.jicin.cz/soubory/stare-pohlednice-mluvi.pdf
———
Zpět