Karel Absolon

Je to jméno zvláštní, ostatně jako všechno, co nějak souvisí s podzemím. Jako jméno knížete či krále, v něčem magické či absolutní. Navozující respekt, který máme před světem pod našima nohama. V někdejších dobách tam umisťovali peklo, jímž hrozili nezvedeným hříšníkům, u Tolkiena jej obývají bytosti, před nimiž bychom se měli mít na pozoru, v období romantismu odtud vycházelo světlo, které vydávaly ukryté úžasné poklady, chlapec v Novalisově románu zde hledal tajemství modré květiny.
Geologie, speleologie, archeologie představuje několik položek z vějíře vědeckých disciplín, které se zabývají tématem exaktně. Karel Absolon, moravský krasový badatel a jedna z velkých postav evropské archeologie (tak jej charakterizuje Wikipedie), vystudoval zoologii a habilitoval se na soukromého docenta fyzického zeměpisu. Míst, se kterými jsou spojeny Absolonovy zásluhy, je celá řada: Sloupské jeskyně, kde začínal se sběrem jeskynního hmyzu, Moravské muzeum v Brně, kde vybudoval diluviální oddělení, Dolní Věstonice, kde začal s významnými výzkumy a objevil tzv. Věstonickou Venuši, jeskyně Pekárna v jižní části Moravského krasu (nedaleko Brna), samozřejmě Macocha, kde byla ve třicátých létech zpřístupněna tzv. „mokrá cesta“ a Punkevní jeskyně, které objevil, atd. Nejvýznamnější Absolonův projekt Antropos se podařilo realizovat až jeho následovníkům v šedesátých letech minulého století.

Pozoruhodná je skutečnost, že Karel Absolon je vnukem Jindřicha Wankela. Přirovnání ke královským jménům na počátku tohoto textu tímto dostává nový rozměr. Jakoby tu byla celá dynastie speleologů. O Wankelovi píše článek Vlastenec, který neuměl česky. Na téže adrese je rovněž zmínka o tom, že Wankel se přátelil s českým romantickým malířem Josefem Mánesem. Toto přátelství je dokladem toho, že dva pohledy na tutéž realitu, totiž pohled umělce a pohled přírodovědce, si jsou velmi blízké. Ostatně je ztělesněno také v Absolonově objevu Věstonické Venuše, kterou můžeme vnímat jako artefakt, objekt staré kultury i symbol moderní vědy. Můžeme se také vrátit k Novalisově románu o modré květině, kde nebo Casparu Davidu Friedrichovi, který maloval České středohoří, vodopády v Krkonoších či romantickou zříceninu Ojvínu (Oybin) u Žitavy nedaleko českých hranic. Živly a tektonika přírody má dvojí lom – v poezii a ve vědě.

Odkazy
https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Absolon
https://www.mzm.cz/mzm/osobnosti/karel_absolon.html
https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=6
https://cs.wikipedia.org/wiki/Anthropos
https://brnensky.denik.cz/serialy/jindrich-wankel-vlastenec-jenz-neumel-cesky.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jind%C5%99ich_Wankel
Pozn. Zajímavou souvislostí je rovněž, že nevlastním bratrem profesora Absolona byl Vladimír Bufka, jeden z prvních propagátorů barevné fotografie. Druhým partnerem jeho matky Karly Absolonové, dcery dr. Jindřicha Wankela, sběratelky lidové slovesnosti, byl Eduard Bufka, s nímž měla syna Vladimíra (prvním byl Vilibald Absolon). Národopisu se věnovaly i sestry Karly Absolonové, Madlena, Lucie, provdaná Bakešová a Vlasta, provdaná Havelková. Viz
https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=1991
Takže slova o dynastii můžeme brát skoro doslovně.