„Zhruba 240 historických kamenů z Karlova mostu se nenávratně změnilo v písek a štěrk. Dělníci totiž v počátcích rekonstrukce jedné z nejcennějších českých památek házeli vyřazené kusy pískovce rovnou do drtičky.“ uvádí anotace článku „Zpackaná oprava: 240 kamenů z Karlova mostu bylo zničeno“ v LN z 10. dubna 2010.

Celá řada textů v minulých dnech se zabývá okolnostmi a souvislostmi rekonstrukce nejznámější pražské památky (vedle Staroměstského orloje a Svatovítského chrámu). O problémech (které tady ovšem vůbec nehodlám rozebírat, vše – od komunikace mezi jednotlivými subjekty přes policejní vyšetřování až po standardní postupy způsob, jak se má postupovat při ošetření poškozených pískovcových kamenů v podobných případech, je v článcích dostatečně zevrubně popsáno), se hovořilo, pokud si dobře vzpomínám, už od počátků rekonstrukce. Kritické hlasy nebyly zřejmě příliš brány v potaz, natož vyslyšeny, a jak to bývá, s postupem času se ukáže teprve celkově několikanásobnější rozsah kauzy (to známe ostatně z řady dalších, dokonce závažnějších průšvihů současného světa).

Vzpomínám si na znovuvzkříšení kostela Panny Marie v Drážďanech, doslovně z hromady sutin, na články o tom, jak speciálně vytvořený počítačový software umožnil umístit jednotlivé pečlivě očíslované kameny na místa, kde byly předtím, než byl chrám, stejně jako celá „Florencie na Labi“ rozbombardována. V pražském případě jde „pouze“ o rekonstrukci, jejíž smysluplnost je některými hlasy dokonce zpochybňována. Dnes jsem se dozvěděl, že kameny z Karlova mostu se půl roku válely bez jakékoli inventarizace pod mostem a že dokonce někoho napadlo, že vyřazené kameny by šly rozřezat a prodávat jako suvenýry.

Je mi v tuto chvíli úplně jedno, na jaké úrovni se vedou diskuse zpochybňující hodnotu kamenů, které prý byly velké „jen jako pěst“ a drolily se, zda policie zastavila šetření proti zodpovědným osobám atd. atd.. Zaráží mne (a vlastně ani nezaráží, po tom všem, co už jsem za posledních dvacet let slyšel a četl – s dobou předtím je to nesouměřitelné, jen proto uvažuji o té, kterou nazýváme demokratickou, tedy „normální, takovou, jaká by měla být“), kam až mohou dospět postoje ke kultuře, které hranice ještě jsme schopni vnímat jako stav nejen úcty k tomu nejcennějšímu, co v zemi máme, ale i zdravého rozumu, soudnosti na jedné straně, hrabivosti, křupanství či barbarství, hlouposti a arogance na straně druhé.

Protože není pochyby, že to, čím se opravdu můžeme pyšnit (a není toho zase tak mnoho, jak si někteří nepříliš soudní „vlastenci“ namlouvají), jsou mimořádné kulturní památky a kultura vůbec. Už i takové věci jako jsou olomoucké syrečky, české pivo (a že je výborné) lze tím či oním způsobem relativizovat (původem receptu jsem se detailně nezabýval, ale ochutnejte některé německé tvarůžky, jsou u nás k dostání v každém druhém supermarketu). Souvisí to samozřejmě s chápáním národa, jak je zřejmé v okamžiku, kdy budeme mluvit třeba o Franzi Kafkovi, ale do toho se tady nechci pouštět.

Spíš chci poukázat na něco obecného, co není vůbec nijak lichotivé – a jistě to bude každý druhý čtenář bagatelizovat, jak je to u nás zvykem – totiž na náš vztah ke kultuře vůbec. Za posledních několik měsíců či několik let tady máme přehršel „kauz“, jimž je společný tento postoj. Zkusím vyjmenovat ty, na které si vzpomenu.

Před několika dny jeden poslanec (nebo to byl senátor, z jedné nejmenované strany, ze které asi?) s vážnou tváří prohlásil, že není správné, aby stát financoval český film. A zase musím říci, že mi je úplně jedno, jak to myslel, v tuto chvíli vnímám jako podružné, jestli by se měly financovat komerčně úspěšné filmy, se kterými můžeme do světa, či filmy artové, které by vůbec nemohly bez takové podpory vzniknout, kdo by se vlastně na financování filmu měl podílet atd. atd. Samozřejmě všechno důležité náměty k úvaze. Slova dotyčného směřovala k oblasti, která je v našem i evropském kontextu výjimečná, je to naše rodinné stříbro, a i když můžeme diskutovat, zda zažíváme či nezažíváme v tomto desetiletí hvězdné chvíle naší filmové tvorby či nikoli, od umístění českého filmu v hodnotovém žebříčku by se jakékoli podobné výroky měly odvíjet.

Nedávno otřásl českou kulturou případ webových stránek „i-literatura.cz“. Osm let práce několika desítek odborníků, systematické pokrývání literatur, tedy nejen české, ale i evropské a světové, a nevídaná úroveň informací, která si neprotiřečí s čtivostí textů, přehledností uspořádání a vstřícnosti vůči uživateli, to vše i-literaturu.cz nejen podle mého názoru kvalifikuje jako jeden z nejkvalitnějších výtvorů české internetové kultury. Anotace, přetištěné doslovy i samostatné recenze o knihách, portréty spisovatelů či tematické studie vytvářejí široký zdroj informací a možnost pro zájemce orientovat se v nejnovějším literárním dění, ale také ve starších vrstvách literární kultury. A znovu muím opakovat totéž – nezajímá mne, proč došlo k tomu, že organizátoři i-literatury.cz nedostali těch pár peněz, které potřebují na to, aby server mohl běžet, kdo se s kým nedohodl, k jakému „nedorozumění“ zase došlo. Výsledkem je úvaha o tom, kolik miliard se může vydat na nějaký vojenský projekt a trpkost nad neúctou k české kultuře.

A takto bychom mohli pokračovat: Pražská kauza grantů divadlům, respektive způsobu rozdělování peněz podle typů divadel tak, jak si to představoval pan radní Richter. Způsob záchrany a rekonstrukce památek, u něhož se zřetelně prosazují „velké“ opravy (které jsou z hlediska objemu, tzn. i objemu peněz zvláště pro stavební firmy výhodnější) před tisícemi těch malých, které třeba na peníze nedosáhnou a které dále chátrají (nebo také už dochátraly). Dvacetiletá diskuse o tom, komu patří katedrála sv. Víta. Církvi, státu, národu? Ani tady mi nejde o detaily, určitě nebudu dělat ukvapené a zjednodušené závěry o tom, kdo je viníkem (u toho posledního případu to nejspíš nebude „stát“), popřípadě co je příčinou tohoto stavu ducha, jestli nedostatečná koncepčnost, právní úpravy, lenost či obecný pokles vztahu k hodnotám. Myslím, že by se – obecně – daly dohledat přinejmenším modely chování, které tento postoj generuje, názorové orientace, z níž tyto modely vycházejí, či společenské (politické?) skupiny, které tyto názory prosahují. Čím si sem ale jistý určitě, to je, že mne jen nesvrbí jazyk, ale že má chuť někoho praštit tím neošetřeným kamenem z Karlova mostu do palice. Jen tady je trochu problém, koho vlastně.

https://www.lidovky.cz/zpackana-oprava-240-kamenu-z-karlova-mostu-bylo-zniceno-pfx-/ln_domov.asp?c=A100409_221956_ln_domov_mev
Zpackaná oprava: 240 kamenů z Karlova mostu bylo zničeno

https://www.lidovky.cz/zalostny-pribeh-opravy-karlova-mostu-dxj-/ln_noviny.asp?c=A100409_000050_ln_noviny_sko&klic=236367&mes=100409_0
LN, Žalostný příběh opravy Karlova mostu

https://www.lidovky.cz/zniceno-240-kamenu-z-karlova-mostu-d4r-/ln_noviny.asp?c=A100410_000002_ln_noviny_sko&klic=236378&mes=100410_0
LN, Zničeno 240 kamenů z Karlova mostu

https://www.lidovky.cz/hledej.asp?search=K%E1men+m%F9%9Eete+i+domodelovat&hledej.x=0&hledej.y=0&hledej=hledej
LN, Kámen můžete i domodelovat

https://www.lidovky.cz/hledej.asp?search=Karlov%EC+most%EC&hledej.x=0&hledej.y=0&hledej=hledej
soupis článků na téma rekonstrukce Karlova mostu v Lidovkách

https://www.tyden.cz/tema/diry-ve-stribrnem-platne_164464.html
Týden, Díry ve stříbrném plátně

https://domaci.ihned.cz/c1-35269130-svatovitska-katedrala-patri-statu-spor-konci
iHned.cz, Svatovítská katedrála patří státu. Cirkev se chce soudit dál / jeden z posledních článků v tisku
atd.

P. S. Česká vláda vyhlásila třicet osm nových Národních kulturních památek. Tedy památek, které by měly být svým způsobem vzorovými objekty, jejich nominace by měly být projevem úcty a respektu národa, jak to označuje sám pojem. Jak to je ve skutečnosti? Zchátralá stavební plastová bouda přilepená ke zdi unikátního barokního hřbitova, zaneřáděný interiér zrezavělého technického unikátu Slovenské strely… Více čtěte v článku „Nové památky: Lejno na svatební tabuli“ v časopise Týden.

https://www.tyden.cz/tema/strela-hotel-i-krematorium_164465.html

https://www.tyden.cz/rubriky/nazory/zapisky-reporteru/nove-pamatky-lejno-na-svatebni-tabuli_164918.html