Josef Šíma

Josef Šíma je pro mě ikonou českého malířství dvacátého století.  Žák Jana Preislera, zakládající člen uměleckého sdružení Devětsil, autor velkých pláten jako Ikarův pár či  příslušník uměleckých skupin jako Circle et Carré ve 30. letech v době jeho pobytu v Paříži je předním představitelem české a zároveň evropské klasické avantgardy, a jako ona demonstruje svět v nové výtvarné kvalitě strhujícího vizuálního zážitku a zároveň zkoumá své vlastní výtvarné prostředky.

Motiv torza, symptomatický v české kultuře třicátých let (nalezli bychom jej třeba u Františa Muziky a dalších výtvarných umělců) či později „ostrova“ je na jedné straně jedna z nejhlubších malířských reflexí lidského bytí, přitom není jen vyjádřením imaginativního malířství,  souběžného se surrealismem, nýbrž i – v určitém okamžiku – i mementem, varováním před společenským vývojem.        Vidím paralelu mezi malířem Josefem Šímou a básníkem Vladimírem Holanem, kterému – chybně – předhazovali, že je básníkem ve slonovinové věži, a který na jedné straně rovněž zkoumal znakovost a symboličnost jazyka, v určité chvíli ale také zároveň jeho falešnost v ideologii, v mínění (termín Hegelův), vedle platonských idejí bytí zaklínal realitu vyprávěním tragických příběhů. Byl tedy zároveň oním knížetem básníků, stejně jako kdysi Rilke, a přitom neopomíjel život vezdejší v prachu, abych to řekl trochu barokně, pateticky, jen to nebylo v oné prvoplánové, popisné podobě, či dokonce v podobě politických deklarací.

Podobně jako Vladimír Holan i Josef Šíma zachoval tuto absolutní kvalitu uměleckého sdělení i v dobách, které oba cítili jako ohrožení, tedy v dobách totalitních režimů. Šímovo dílo tak přesáhlo východiska meziválečné avantgardy a stalo se jedním z pilířů evropské kultury, zahrnující předchozí tradici – ať to vnímáme jako její bezprostřední „předávání“ (Šíma byl, jak řečeno, žákem malíře, který byl příslušníkem zakládající generace českého moderního umění) či zahrnování této tradice zpracováním „tradičních“ námětů z antiky (ve třicátých létech třeba ještě Návrat Théseův, Zoufalství Orfeovo atd.) vedle námětů „abstraktních“, směřujících k tomu nejzákladnějšímu, podstatnému (např. tvar vejce) – i přesahující k dalším generacím: doklady toho jsou malířské práce z šedesátých let, vitráže v chrámu sv. Jakuba v Remeši či účast na nejvýznamnější internacionální přehlídce výtvarného umění, která mu ve své době dávala zásadní směr a vyznačovala jeho nejpodstatnější milníky, na d2, tedy druhé výstavě documenta, která ve čtyřletém intervalu prezentovala výtvarná díla v tenkrát západoněmeckém Kasselu.  

Pokusil jsem se v několika větách říci, doufám ne příliš „nesrozumitelně“, to, co by měla pojednat celá kniha, a co zde ve zlomku (zase ten fragment!, ono je to přítomné všude kolem nás a v nás) může doplnit četba stránek na odkazech:
 

Josef Šíma
(některé odkazy jsou jen jednotlivosti, ale zachycují alespoň ukázky z díla)
https://www.artbohemia.cz/Sima-josef
https://www.metropolislive.cz/detail/1126/0/
https://www.galerieart.cz/prodej_sima.htm

https://sbirky.cmvu.cz/index.php?request=list_auth_artworks&param=%C5%A0%C3%ADma%20Josef&lang=cs
https://www.vu.xf.cz/nejdrazsi%20obrazy%20cr.html
https://www.podzemni-antikvariat.cz/detail/to-nejhezci/smejkal-frantisek-josef-sima
https://www.ogl.cz/eng/cz3.htm
https://img.radio.cz/pictures/obrazy/sima_josef/

Vladimír Holan
https://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=6
https://www.radio.cz/cz/rubrika/knihy/stale-moderni-basnik-vladimir-holan
https://zpravy.idnes.cz/basnik-vladimir-holan-neprestava-byt-vyzvou-pro-sve-ctenare-a-interprety-1ra-/kavarna.aspx?c=A110121_150207_kavarna_chu
documenta
https://cs.wikipedia.org/wiki/Documenta
https://de.wikipedia.org/wiki/Documenta_II

Teď se stala neuvěřitelná věc. Podíval jsem se z okna a na takřka čisté modré obloze visel šedý mrak, který jako by byl kopií tvaru některého z obrazů Josefa Šímy. Než jsem stačil doběhnout pro foťák, proměnil se jeho tvar – a než jsem dopsal tento odstaveček, mrak se na obloze takřka rozplynul. Můžete to považovat za fantasmagorii, falešný mysticismus či jen lacinou senzacechtivost z mé strany, ale nevím, proč bych to dělal. Je to fakt a byl to zážitek – zviditelněného bytí, mezi věčností a pomíjivostí všeho.