José Pablo Moncayo / Huapango

José Pablo Moncayo / Huapango
música sinfónica

Od prvních tónů je zřejmé, že nejpopulárnější skladba mexického autora José Pabla Moncaya je především záležitostí dechových a bicích nástrojů. Zatímco v symfonické hudbě si odpovídají, pokud se vytváří dialog mezi nástrojovými skupinami, dechové a smyčcové nástroje (samozřejmě zjednodušuji), tady je především dialog mezi jednotlivými skupinami dechových nástrojů. To odpovídá základnímu použitému kompozičnímu principu skladby, totiž stupňování, gradace motivu – vedle druhého podstatného použitého principu: call and response. Huapango je vlastně tematicky jednoduchá desetiminutová skladba členěná ve formě A-B-A. Přičemž v první části, se po intru ostinátní rytmické figury a triol v šestiosminovém rytmu ozve první ze třech melodických motivů, nejznámějších lidových písní v regionu Veracruzu, kde je Moncayo nasbíral (viz dále) a prezentuje se zmíněnými dvěma principy (gradace, zvolání a odpověď) a poté nastoupí druhá, rytmicky zajímavě profilovaná melodie, využívající ve zhuštěné podobě charakteristické střídání  2/4 a 3/4 metra a synkop. To vše se stále střídá. Ve druhé části, asi od 5:30 minuty je uveden třetí motiv v pomalém tempu, v jedné části jej zazpívá flétna, postupně dochází ke gradaci a je tu třetí část (zhruba od osmé minuty), která opakuje materiál z části první, a opět graduje, zvláště opakováním druhé melodie v různých nástrojových sekcích.

José Pablo Moncayo patří mezi zakladatelskou generaci mexické hudby 20. století, jinak řečeno klasické moderny. Z mexické hudby, která se vyvíjela, pochopitelně, ve zcela odlišných kulturních souřadnicích než ta evropská (např. první tištěná kniha byla v Mexiku až v roce 1539, první opera, jejímž autorem byl Manuel de Sumaya, La Parténope, byla uvedena v roce 1711), české hudební publikum možná (je to trochu odvážné tvrzení?) zná nejspíš tvůrce latinského rocku (latin rock) Carlose Santanu, který jej vytvořil v roce 1969.

Ovšemže jsou – nejen z tanečních soutěží – známé žánry či formy populární hudby, které se do Evropy šířily v různých podobách už v 19. století, jako je bolero (někdy se uvádí nejen jako pouhá forma, ale jako hudební styl), méně už danzón, který má paradoxně ale evropské kořeny, neboť vznikl z francouzského contredanse, který zase vychází z anglického prostředí 17. století (a – vždycky jsem byl přesvědčen o spletitosti kulturního vývoje – je tak paradoxně blízce příbuzný s rigaudonem, který se uplatnil v evropském baroku).

Po celém světě se rozšířily mexické lidové písně, mohutným impulsem nicméně byl i film (první zvukový film Santa, 1932, autorem hudby je Augustín Lara, tvůrce mexického bolera). Zatímco populární hudba má svým způsobem převahu, v oblasti hudby vážné (zmínil jsem už první operu) spadají začátky vážné hudby do doby, kdy bylo Mexiko španělskou kolonií (od 16. století). Zakladatelskou osobností dnešní vážné španělské hudby je pak Carlos Chávez (celým jménem Carlos Antonio de Padua Chávez y Ramírez, 1899 – 1978), skladatel, dirigent, teoretik hudby, pedagog, žurnalista a zakladatel Mexického symfonického orchestru.

Právě i José Pablo Moncayo (1912–1858) je žákem Carlose Cháveze, který byl jeho učitelem kompozice. Moncayo se narodil v Guadalajaře, druhém největším městě Mexika, půldruhamilionovou metropolí Jalisca, pobřežního státu, samotného velkého jako tři čtvrtiny Česka.  Jeho učitelem ve hře na klavír byl Eduardo Hernández Moncada, který přišel na Chávezovo pozvání do Mexika a stal se klavíristou a později zástupcem ředitele zmíněného Mexického symfonického orchestru, harmonii jej vyučoval Candelaíro Huizar, multiinstrumentalista (začínal s kytarou, poté hrál na saxofon, v kvartetu na violu ad.), skladatel a pedagog. V S Mexickým symfonickým orchestrem je spojena i Moncayova hudební dráha. Začínal zde jako hráč na bicí (od roku 1932), později jej též dirigoval a v letech 1945–47 se stal jeho uměleckým ředitelem.

Svá díla prezentoval Moncayo poprvé v Hudební společnosti Renovace (Sociedad Musical "Renovación") v roce 1931 – obě skladby, Impressions in a Forest a Impression, byly klavírní skladby. V roce 1932 zorganizoval Chávez na Národní konzervatoři festival komorní hudby a pozval svého přítele Aarona Coplanda. Na toto přátelství pak navázaly styky s Coplandem i u Moncaya a Blase Galinda,  jiného skladatele, jehož Chávez měl v oblibě, a s ním se pak vydal do města Alvarado (stát Veracruz), místa, kde bylo možné najít folklór v té nejčistší podobě (porovnávejme i časově s naší historií, Erbenem, J. Š. Kubínem atd.). Zde sbírali melodie a zaznamenávali je. Zajímavé (a pro folklór charakteristické)  je, že huapangueros (hudebníci) je nikdy nezazpívali stejně.

Skladba Huapango měla premiéru 15. srpna 1941 v Paláci krásných umění (Palacio de Bellas Artes), interpretem byl Mexický symfonický orchestr pod taktovkou Chávezovou. Na programu sezóny roku 1942 čteme Eduarda Hernándeze Moncadu jako asistenta dirigenta a Moncayu u klavíru a rovněž u bicích nástrojů. V tu dobu Moncayo začal pracovat na ambiciózním projektu velké symfonie. Pravděpodobně díky Chávezovi a Coplandovi získali Moncayo a Galindo granty Rockfellerovy nadace na studium na Berkshire Music Institute, známé dnes jako Tanglewood Music Center. Podle Dr. Jesúse C. Romera byl Moncayo v kurzech Aarona Coplanda a Serge Koussevitzkého. Premiéra symfonie byla ohlášena na 21. srpna 1942 s Mexickým symfonickým orchestrem, ale byla odložena a uskutečnila se o několik let později, některé věty byly napsány ve Spojených státech. Dnes je skladba považována za druhou národní hymnu Mexika.

Nu a co je vlastně to záhadné slovo, které jako by pocházelo z předkolumbijské éry? Huapango. Je to mexický lidový tanec a hudební styl, je mu nadřazený výraz „son huasteco“ (což je zase jeden z osmi stylů, pojmenovaných podle severovýchodní části Mexika zvané La Huasteca, pochází z konce 19. století a je výsledkem španělských vlivů). Souvisí s aztéckým slovem cuauhpanco a vztahuje se k dřevěnému pódiu, na němž tanečníci zapateado dělají taneční kroky. Má několik podob, tou základní je trio hudebníků (un trio huasteco), kytaristů, dále existuje tzv. huapango norteño, hrané skupinou hudebníků a pak je huapango de mariachi , které hraje větší skupina hudebníků, přičemž ono druhé slovo se vztahuje k souboru s charakteristickými socio-hudebními prvky, typickými v 18. století v západním Mexiku, zahrnující specifickou instrumentaci a zpěv, žánry, způsob provedení, taneční styl i oblečení („kroje“). Klasickými nástroji tria jsou housle a dvě kytary rozdílného tvaru, jedna se jmenuje huapanguera, druhá jarana huasteca. Charakteristickým rytmickým prvkem je, jak už řečeno, střídání tří- a dvoudobého metra (to my Češi známe z furiantů a mateníků). Ve zpěvu je charakteristické použivání falzetu.

Huapango
https://en.wikipedia.org/wiki/Huapango

José Pablo Moncayo
https://de.wikipedia.org/wiki/Jos%C3%A9_Pablo_Moncayo

Moncayovo Huapango
https://windliterature.org/2012/01/23/huapango-by-jose-pablo-moncayo/
Muzika
https://www.youtube.com/watch?v=KULPa_8MTj8

Další skladby J. P. Moncaya
https://www.youtube.com/watch?v=_uvfpMHHcl8
https://www.youtube.com/watch?v=XHgCHSRhSME
Hodina symfonické hudby J. P. Moncaya, stojí za poslechnutí
https://www.youtube.com/watch?v=ybYk37Z2a5o