Johannes Brahms / Sonáta pro housle a klavír d moll

Johannes Brahms / Sonáta pro housle a klavír d moll
dílo Johannesa Brahmse

O Sonátě pro housle a klavír d moll, op. 108, třetím díle tohoto druhu, napsal Eduard Hanslick, že je „mohutnější, vášnivější, obsahovější (…) než obě předchozí a že působí „koncertněji, zářivěji“. Pravda je, že Brahms v d moll sonátě rozšířil model obou předchozích na čtyři věty a zvláště ve finále uplatnil větší dimenze. Také široce rozevřené hlavní téma první věty je se svými celkem 24 takty delší, než je obvyklé – a zároveň je to svědectvím pro Brahmsův mohutný melodický smysl. Podtržení „koncertnosti“ a „zářivosti“ je přitom matoucí: Ačkoli klavírní part se jeví, ve srovnání se sonátou G dur především v první větě méně samostatný, nevystupují housle nikdy dopředu jakožto virtuózní sólový nástroj. Možná uvedenými pojmy Hanlick mířil spíše na srovnání hutnější kontrapunktické práce, která je výsledkem Brahmsova vyrovnávání se s hudbou Bachovou.
(podle Marka Schulze Steinena na www.musiktext.de)

https://www.musiktext.de/musiktext_Archiv.htm (po vyhledání přísl. článku)
Muzika
https://www.youtube.com/watch?v=oa8LPsTHVuQ
Ashkenazy - Perlman 1985