Johann Strauss syn / Na krásném modrém Dunaji

Johann Strauss syn / Na krásném modrém Dunaji
Ze staré Vídně

Nejznámější vídeňský valčík Johanna Strausse Na krásném modrém Dunaji, op. 314, zvaný často prostě Donauwalzer a na internetu prezentovaný často v anglické podobě Danube Waltz nebo The Blue Danube, pravidelný přídavek na Novoročním koncertu Vídeňských filharmoniků – spolu s Radeckého pochodem – je skladba, jíž by se dala věnovat celá složka příspěvků, počínaje motivickými rozbory vlastní skladby, její genezí, přes nahrávky, interprety až po zmíněné vídeňské Novoroční koncerty. A přitom je to, když to tak vezmeme – v notách pouhý rozložený rozložený kvintakord a pár dalších legrácek k tomu. Ale to tak bývá – Beethovenova osudová jsou taky „jen“ zopakované tři tytéž tóny se skokem „dolů“ (Schicksaalsmotiv), nejgeniálnější řešení jsou prostá. Ona rafinesa, s jakou jsou ty tři tóny akordu zpracovány, plynulost, při níž si ani neuvědomujeme, že vídeňský valčík je „technicky“ vlastně směska několika melodií atd., to jsou hudební vlastnosti skladby, které jsou pravděpodobně rozhodující – určitě i vedle celé řady dalších okolností – pro skutečnost, že Straussův valčík dobyl nejen Vídeň ve své době, ale hraje se coby kultovní skladba svého druhu po celém světě.

Dunajský valčík napsal Johann Strauss syn v pozdním podzimu 1866 a v zimě 1866/1867. Johann Strauss byl pozván Vídeňským mužským pěveckým spolkem (Wiener Männergesang-Verein), aby se v červenci 1865 účastnil festivalu Sommerliedertafel v Hietzingu. Protože mu to každoroční povinnosti v Pavlovsku neumožňovaly, slíbil nějakou skladbu teprve na příští rok 1866. V tomto roce mu pěvecký spolek jeho veřejný slib připomněl. Vzhledem k prusko-rakouské válce, kde Rakousko právě prohrálo bitvu u Hradce Králové, byl trochu problém hledat vhodné místo premiéry nové skladby. Rovněž řada plesů byla odřeknuta, takže se nakonec našlo řešení, že nový valčík bude uveden na Liedertafel 1867, kde se také měl konat tradiční Večer bláznů (Narrenabend). Strauss splnil své slovo a složil svoji nejznámější skladbu.

Valčík byl koncipován ve dvou verzích, přičemž první, orchestrální, vznikla na konci roku 1866. Poté Josef Weyl, policejní komisař a dvorní básník pěveckého spolku, podložil melodie parodistickým textem, obsahujícím prvky dobové satiry, a skladatel dotvořil druhou verzi s pěveckým sborem. 15. února 1867 se konala premiéra v sále Dianiných lázní ve vídeňské čtvrti Leopoldstadt. Na rozdíl od většiny tvrzení v takřka všech Straussových biografiích a jejich nekritického přejímání je z bádání Norberta Linka v osmdesátých letech minulého století jisté, že tento valčík nebyl o tomto večeru přijat pouze s jásotem. Je zajímavé, že v dobovém tisku se poprvé objevilo dnes používané slovo „šlágr“ (Schlager). Ani další provedení nebyla nijak úspěšná. Johann Strauss píše v jednom dopise svému bratrovi: „Valčík ať vezme třeba čert, líto mi je jenom cody, ta by si zasloužila úspěch.“

Když potom Strauss později na Světové výstavě v Paříži 1867 nutně potřeboval novou skladbu, vzpomněl si na valčík, který uvedl pod názem „Le beau Danube bleu“. Následoval okamžitý úspěch. V roce 1889 pořídil Franz von Gerneth nový, už neparodický text, který je někdy používán.

Strauss při výběru titulu sáhl ke dvěma básním maďarského básníka Karla Isidora Becka, které obsahují pasáž An der schönen blauen Donau, které se ovšem nevztahují na Vídeň, nýbrž na Beckovo rodiště Baja, které leží poblíž soutoku s řekou Tisa, která je – na rozdíl od „modrého“ Dunaje popisována jako „světlá“ (blond). Tím se ozřejmuje zvláštnost barvy v názvu, protože u Dunaje ve Vídni nejspíš ani tenkrát nebylo možné hovořit o průzračně modré barvě, jakou bychom si rádi představovali.

Hudební kritik Eduard Hanslick (tenkrát nejvýznamnější autorita v oboru) už v roce 1874 prohlásil, že valčík je „mírová Marseillaise beze slov“. V jedné knize z roku 1888 jsou uvedeny v jedné řadě lidová hymna, O du mein Österreich Straussův valčík Na krásném modrém Dunaji. A při premiéře Gernethova textu tisk hovoří o „hymně města Vídně“, populární už nejen za hranicemi Rakouska, ale i za oceánem, která konečně dostala důstojný text. Když v roce 1945 při vyhlášení nezávislosti Rakouska nebyla k dispozici žádná oficiální státní hymna, zazpívali poslanci parlamentu právě tuto píseň. Stejně tak se hrála při prvních utkáních rakouského národního fotbalového mužstva po druhé světové válce.

Valčík se v Rakousku hraje nejen na Novoročním koncertu Hudebního spolku, ale i krátce po půlnoci na Nový rok na všech rozhlasových programech i v televizi po zaznění zvuku národního zvonu Pummerin. První zkušební vysílání televize 1. srpna 1955 začínalo obrazy krajiny a standardním logem s hudebním podmalováním Straussova valčíku. Pravděpodobně v 60. letech vznikla elektronická stylizace z osmi tónů. Toto zahájení se udrželo na stanici ORF až do pozdních osmdesátých let, kdy po tomto hudebním signálu následovalo oznámení „Hier ist der Österreichische Rundfunk mit seinem Fernsehprogramm“ (Tady je Rakouský rozhlas se svým televizním programem) a znovu se opakovala řada tónů (na závěr vysílání – do té doby, co ještě byl – se hrála oficiální státní hymna).

Existuje celá řada koncertních podob, uvedení ve filmech (např. v Kubrickově 2001: Vesmírné odysei), vnitřní čínské aerolinie hrají melodii k uklidnění před přistáním atd.

Mohli bychom zde, podobně jako u jiných Straussových valčíků, projít skladbu a uvést její podrobnější deskripci. V tuto chvíli odkazuju na adresu na austria-forum (odkaz dole), kde se článek takové deskripci věnuje. Našla by se samozřejmě celá řada dalších.

https://de.wikipedia.org/wiki/An_der_sch%C3%B6nen_blauen_Donau
https://www.aeiou.at/js-don08.htm (austria-forum, popis skladby)

https://www.youtube.com/watch?v=F1mmHn-FD48
https://www.youtube.com/watch?v=p9vh-tSZCoI
https://www.youtube.com/watch?v=zoya9RPFDK4