Johann Strauss syn - Geschichten aus dem Wienerwald

Johann Strauss syn - Geschichten aus dem Wienerwald
Ze staré Vídně

V programu Novoročního koncertu z Hudebního spolku 2014, který jsem komentoval v jednom z příspěvků řady „Ze staré Vídně“, jsem chybně uvedl název tohoto valčíku, který byl na programu zařazen „Geschichten aus dem Wiener Wald“. Bylo mi to divné, vím, co je Vídeňský les a jak se to píše v originále, nicméně nechal jsem se uchlácholit tím, že jsem převzal název přímo z vídeňského serveru Planet Vienna – a tam by to přece neměli špatně. V názvech se mohou dít různé věci. A mají to špatně. Správně je „Wienerwald“, jak to ukazuje i reprodukce na německé Wikipedii (kterou jsem si pro kontrolu neotvíral, přestože vím, že tam příslušný článek je) a ještě – pro mě zlomyslnost – to komentují, že drobnou pravopisnou odchylku „Geschichten aus dem Wiener Wald“ každý lehko přehlédne. Nepřehlédne. Takto psaný název je název divadelní hry Ödena von Horvátha (premiéra 1931).

Takže zpět k valčíku: Skladba Johanna Strausse syna má opusové číslo 325, je tedy pozdním dílem. Uvedena byla 19. června 1868 ve Volksgarten k slavnosti Novitätenfest s ohňostrojem k benefici Josefa a Eduarda Strausse za účasti Johanna, který řídil Straussův orchestr. Kus je řada pěti valčíků s citerou jako sólovým nástrojem v introdukci a v codě. V době vzniku už dávno valčík postoupil ve svém postavení z venkovského tance k respektovanému společenskému tanci. Název měl připomenout původ tance z lidové hudby oblasti Vídeňského lesa. V jedné části (II/1) připomíná skladatel melodii valčíku Die Schwalben (Vlašťovky, op. 208) svého otce (tam v části III/1).

Známý vídeňský citerista Anton Karas měl skladbu dlouho na repertoáru, dokonce se stal svým soundtrackem k filmu „Der dritte Mann“ z roku 1949 světoznámým.

Divadelní hra Ödena von Horvátha (1901 – 1938) je jeho nejznámějším dílem, bylo poprvé uvedeno v Berlíně v roce 1931 a několikrát zfilmováno. Po premiéře dostal spisovatel na podnět Carla Zuckmayera prestižní Kleistovu cenu. Drama se odehrává ve Vídni, Vídeňském lese a ve Wachau a je to podle literární kritiky inspirace lidovým divadlem a zároveň jeho parodií, hlavní postava Alfreda, který je budižkničemu (jihoněmecký výraz „Hallodri“, jinak „Taugenichts“) je součástí demaskování klišé „Wiener Gemütlichkeit“ (vídeňské dobrosrdečnosti) a zdánlivé idyly, za níž se skrývá prolhanost a maloměšťáctví, autor přebírá stylové prvky z operet a nářečí. Hra se odehrává „v přítomnosti“ a dobově reflektuje společenské rysy nadcházejícího fašismu.

To je nicméně další rovina, samotný valčík nic parodického v sobě nemá, zrcadlí naopak opravdovou pohodu, které si Johann Strauss na procházkách do míst v názvu skladby užíval. Mimochodem – André Rieu ve své interpretaci skladby právě jde na onu pokleslou formu „lidové zábavy v uvozovkách“, když citerista předehrává svou „přestávku“ během celé skladby, v níž hraje pouze na začátku a na konci.

https://www.planet-vienna.com/musik/komponisten/johann_strauss_sohn/wienerwald.htm
https://de.wikipedia.org/wiki/Anton_Karas
https://de.wikipedia.org/wiki/Geschichten_aus_dem_Wiener_Wald

https://www.youtube.com/watch?v=9d48p5DKS_c
https://www.youtube.com/watch?v=74W3tt4Z07o