Johann Strauss / A poslední tři valčíky

Johann Strauss / A poslední tři valčíky
Ze staré Vídně

Nemyslím tím poslední valčíky, které „král valčíků“ napsal, tedy skladby vyšších opusových čísel, ale poslední trojici, kterou jsem vybral z oněch několika set skladeb, které vídeňský skladatel vytvořil. Nedělám si ambici zpracovávat celé Straussovo dílo, a přestože by bylo možné pokračovat, jakýsi „základní blok“ (kromě ještě neokomentovaných několika nejznámějších valčíků) považuji alespoň pro tuto chvíli za uzavřený. Tak tedy:

Růže z jihu, op. 388

Valčík Rosen aus dem Süden, op. 388, patří k pozdním dílům Johanna Strausse (ostatně jako řada skladeb v předešlých komentářích), a stejně tak genezí k určitému typu, je totiž zpracováním motivů z operety Das Spitzentuch der Königin (libreto Heinrich Bohrmann-Riegen a Richard Genée na námět Cervantesův). Překvapuje mě, že na německé Wikipedii není skladbě věnován samostatný článek, vzhledem k tomu, že patří k předním, pravděpodobně nejznámějším valčíkům autora, a kdybych měl sestavovat reprezentativní výběr, musel by se zde ocitnout (vycházím tedy z anglické). Premiéra operety byla 1. října 1880 ve vídeňském divadle Theater an der Wien, účinkovali Therese Braunecker-Schäfer, Alexander Girardi, Eugenie Erdösy, Karoline Tellheim, Hermine Meyerhoff, Felix Schweighofer a Ferdinand Schütz. Samotný valčík měl premiéru o měsíc později na pravidelných nedělních koncertech Straussova orchestru 7. listopadu 1880, tentokrát pod taktovkou Johannova bratra Eduarda ve vídeňském Hudebním spolku.

Témata valčíku vycházejí z „Trüffel-Coupletu“ v prvním a z romance „Wo die wilde Rose erblüht" v druhém dějství, které inspirovalo i jeho název. Obecně je nálada skladby zamyšlená, ale v závěru se rozzáří radost a dá se říci, že patří k nejjiskrnějším šťastným Straussovým melodiím. První část v F dur je půvabná, poněkud melancholická, podobně i valčík 2A, zatímco 2B je povznášející. Třetí část je v G dur a čtvrtá v Es dur a vrcholí činely. Dynamicky znějící Codu, rovněž v Es dur, vystřídá repríza valčíku 3A.  Sestupná řada akordů uzavírá celou skladbu, akcentovanou vířením bubnů. 

Růže z jihu bývá pravidelně na repertoáru Novoročních koncertů Vídeňských filharmoniků ve Zlatém sále Spolku hudby.

https://en.wikipedia.org/wiki/Rosen_aus_dem_S%C3%BCden
https://www.youtube.com/watch?v=WmXm5HUYWv8
https://www.youtube.com/watch?v=LdAbb9l1uDw
Novoroční koncert 2009, Vídeň, Vídeňští filharmonici, dir. Barenboim
 

Mephistos Höllenrufe, op. 101

Rovněž následující skladba nemá samostatný příspěvek na německé Wikipedii. Mephistovy pekelné výkřiky je dramatický název valčíku, který Johann Strauss zkomponoval v roce 1851, poprvé jej prezentoval ve vídeňské Volksgarten jako součást festivalu. Reportér Wiener Allgemeine Theaterzeitung komentoval provedení Straussova valčíku slovy, že „byl tak příznivě přijat, především pro jeho efektní a originální melodie a brilantní instrumentaci, že musel být opakován třikrát."

Titul vychází z citátu z Bible (ze Zjevení Janova, tedy Apokalypsy). Máme-li hledat hudební motiv odpovídající zlověstnému názvu, pak je to – kromě hned úvodních několika taktů, než se valčík „rozběhne“ – především v okamžiku, kdy veselá, vzestupná melodie druhého valčíku je náhle přerušena a následuje chromatická sestupná pasáž. Některé z témat valčíku (konkrétně se valčíky 1C, 2A, 3A, 3B, 4A, 4B, 5A, 5B a) se nacházejí ve Straussových "skicácích" v těsné blízkosti vedle sebe a byly pravděpodobně napsány v první polovině roku 1851.

https://en.wikipedia.org/wiki/Mephistos_H%C3%B6llenrufe
https://www.youtube.com/watch?v=McjjgpFPFv8
(Zubin Metha & Wiener Philharmoniker, Neujahrskonzert 1995)
https://www.youtube.com/watch?v=ru7XCSFipK0
(rozsáhlý angl. komentář u videa)
 

Phönix-Schwingen, op. 125

Phönix-Schwingen, volně přeloženo Fénixovo mávání křídly (anglicky se překládá j. Phoenix's Wings, Fénixova křídla), je méně známý valčík Johanna Strausse syna, op. 125, který autor složil v roce 1853.

Strauss sloučil orchestr svého zesnulého otce s jeho vlastním v roce 1849 s novou odpovědností, která předpokládá, že se musí komponovat, zkoušet, organizovat, a konečně koncertovat na dvou nebo třech místech ve stejný den. Během hektických let 1851 a 1852 to znamenalo pro Strausse obrovské vypětí a po náročném turné po Německu na konci roku 1852 vážně onemocněl.

Mnoho jeho sjednaných vystoupení muselo být zrušeno, a teprve když se Strauss cítil dostatečně dobře, dostavil se na svůj benefiční koncert v sále Sofienbad 16. ledna 1853 se svým novým valčíkem „Phönix-Schwingen“. Zdá se, že by Straussův zajímavý název mohl odkazovat právě ke zdravotnímu stavu skladatele, neboť stejně jako bájný pták "vstal z popela". Nicméně, možná je všechno jinak a důležitější je odkaz na nepopulární vídeňský dopravní podnik "Phoenix execute", který slíbil rychlejší a levnější cestování v konkurenci s tradičním vídeňským "Fiakrem". Podnikatelský záměr se ale ukázala být bouří ve sklenici vody a ztroskotal po pouhých několika dnech.

Ať už to znamená mýtické zvíře nebo podnik, Straussův valčík je velmi svěží a elegantní, s rostoucími arpeggii a efektním využitím motivů. Skladbu věnoval Strauss Hansi Guido von Bülowovi.

https://en.wikipedia.org/wiki/Ph%C3%B6nix-Schwingen
https://www.youtube.com/watch?v=EkQOrGtjdls