Johann Sebastian Bach / Passacaglia c moll BWV 582

Johann Sebastian Bach / Passacaglia c moll BWV 582
hudební skvosty minulosti / dílo J. S. Bacha

Passacaglia c moll, BWV 582, je jedna z nejproslulejších varhanních skladeb Johanna Sebastiana Bacha. Sestává ze dvou vět, vlastní passacaglie, a fugy. Pravděpodobně velmi rané dílo patří k nejvýznamnějším autorovým dílům i vzhledem k vlivu, který mělo na vývoj tohoto žánru v 19. a 20. století.

Autograf je zřejmě bohužel ztracený, skladba se zachovala jako celá řada dalších pouze v opisech. Pravděpodobně byla původně zaznamenána ve varhanní tabulatuře. Přesné datum vzniku je nejisté, ale prameny dokládají alespoň časové rozmezí mezi lety 1706 – 1713. Je možné, že Bach tuto skladbu napsal v Arnstadtu krátce po návratu z Lübecku, kde se seznámil s podobnými skladbami Dietricha Buxtehudeho.

První polovina ostinátního tématu (tedy opakujícího se basového tématu, na němž je celá skladba založena) a které je také výchozím tématem fugy, pochází velice pravděpodobně z krátké skladby francouzského skladatele André Raisona s názvem Christe: Trio en passacaille aus Messe du deuxieme ton im Premier livre d'orgue. Je možné, že i druhá polovina ostinata pochází od téhož skladatele, neboť se velice podobá basové lince v jeho skladbě Christe: Trio en chaconne aus Messe du sixieme ton, uveřejněné v téže sbírce.

Kromě Raisonova vlivu je možné zřetelně poukázat na severoněmeckou tradici hudby pro varhany a jejich díla, která vycházejí z ostinata, zvl. dvě chaconny Dietricha Buxtehudeho (BuxWV 159 – 160) a passacagliu téhož autora (BuxWV 161), podobně je ovlivněn strukturou chaconny u Johanna Pachelbela. Bachovi se daří spojit obě velké tradice, francouzskou a severoněmeckou.

Passacaglie jsou psány ve 3/4 taktu a Bachovy skladby v tomto ohledu nečiní výjimku. Osmitaktové ostinato je poměrně dlouhé. Začátek s ostinatem samotným v pedálovém basu bez doprovodu už je záležitost neobvyklá, i když bychom podobné prvky mohli najít u Buxtehudeho. Skladba má dvacet variací. První z nich je pohnutí mysli, o kterém hudební věda hovoří jako o „bolestné touze“ v c moll, s něčím podobným se můžeme setkat u již vícekrát zmiňovaného Buxtehudeho v jeho Chaconne c moll (BuxWV 159). Skladba se stupňuje k variaci 12, pak dává pauza pedálu na vědomí o poklidném intermezzu ve třech variacích, než posledních pět začne směřovat k závěru.

Vědci, např. i Marie-Claire Alain (její nahrávky jsou citovány v jiném příspěvku na těchto stránkách) upozorňují na celou řadu podrobností v jednotlivých variacích, na symbolické a přenesené významy, např. na „strukturu kříže“, citace řady dalších skladeb. Passacaglia plynule přechází ve fugu. Témata jsou kombinována ve třech tempových úrovních, hovoří se o útvaru nazývaném permutační fuga. Po modulacích do Es dur a B dur vrcholí skladba v neapolském sextakordu, jemuž následuje osmitaktová coda.

https://de.wikipedia.org/wiki/Passacaglia_c-Moll_%28Bach%29

https://www.youtube.com/watch?v=HtFMxFQrKc4&list=PL99BE4EA086365D87
(Ton Koopman, Tokio 2008)

https://www.youtube.com/watch?v=F51uHpH3yQk
(Hans-Andre Stamm, městský kostel, Waltershausen)

https://www.youtube.com/watch?v=cHRZ7QCBPro
(Karl Richter)