Jiří Zahrádka

Jiří Zahrádka 
osobnosti kulturního života / brněnský muzikolog

Hudební skladatel Leoš Janáček určitě trpěl dlouhá léta, když usiloval o uvedení svých děl v Praze. Učebnicovým příkladem je jeho opera Její pastorkyňa podle stejnojmenné divadelní hry Gabriely Preissové, k jejímuž uvedení vedla dlouhá cesta od Janáčkovy žádosti hru zhudebnit (1893), následného zkrácení libreta a dokončení opery (1895, 1903), její odmítnutí Karlem Kovařovicem, šéfdirigentem pražského Národního divadla, brněnské premiéře (1904) a konečnému prosazení v Praze (1916, následovalo nastudování ve Vídni a pak v dalších metropolích), tj. třináct roků od dokončení a třiadvacet let od prvního impulsu.

Pokrčené obočí Pražanů nad Brnem, z jejich pohledu provinčním a navíc ještě „německým“, je kapitolou kulturní historie, o níž by se jistě daly psát (a nejspíš i napsaly) celé knihy, a i když to dnes není „otevřené“ téma, možná něco z tohoto pohledu dodnes přežívá, ačkoli by se dala uvést celá řada příkladů toho, že ve skutečnosti se věci mají jinak. Historické důvody zajímavě analyzoval prof. Štědroň v jednom televizním pořadu, já uvedu z novější doby (i z vlastní zkušenosti) jen dva. První – v šedesátých a sedmdesátých letech vzniklo v Brně kulturní prostředí, které velice živě reagovalo na aktuální tendence ve výtvarném umění. Nicméně někteří renomovaní výtvarní teoretici a výtvarníci v Praze ještě na začátku devadesátých let netušili, co vlastně představuje konceptuální umění. Druhým příkladem jsou symfonické orchestry, které jsou mnohdy tělesa se skvělými výkony, což se o všech českých orchestrech říci nedá. Mohu to potvrdit, protože jsem jich jistou část v posledních letech slyšel.

To vše zmiňuji i proto, že mám informace o tom, že brněnský muzikolog Jiří Zahrádka, nejspíš náš největší a určitě nejpracovitější znalec díla Leoše Janáčka, něco podobného, nevím, zda uštěpačnou, ale určitě přezíravou poznámku, zaznamenal. Přitom je to odborník, který – široce rozkročen nad tématem Janáčkovy hudby – má za sebou zhruba čtvrt století (na roky je to skoro „přesně“) práce zveřejňování janáčkovských hudebních materiálů a řady publikací o moravském skladateli, aktivit v různých janáčkovských institucích i pedagogické činnosti na brněnských vysokých a středních školách.

Formulaci o Zahrádkově záběru mi usnadnila Lenka Nota v čerstvě publikovaném článku v časopise Harmonie (21. prosince 2015), když jej shrnula již v úvodní otázce: Patříš k předním znalcům Janáčkova díla. Jsi spoluzakladatelem Festivalu Janáček Brno, pořádáš výstavy, připravuješ kritické edice jeho děl, píšeš studie a knihy, již mnoho let zpracováváš kompletní edici skladatelovy korespondence, přednášíš, staráš se o Janáčkovu pozůstalost. Jak ses vlastně k Janáčkovi dostal a která z těchto činností tě nejvíce naplňuje a proč? Celý kontext se pak rozebírá ve zmíněném článku, pro mě je důležitá jedna věta ze Zahrádkových odpovědí, která se sice týká práce editora, ale postihuje i celek jeho janáčkovských aktivit: U mě je to velmi komplexní práce.

Vystihuje totiž vazby a vztahy jednotlivých Zahrádkových aktivit, které jsou, jak jsem si poznamenal, ještě než jsem článek četl, velmi komplexní. PhDr. Jiří Zahrádka, PhD (1970) pracuje v Ústavu hudební vědy Filosofické fakulty Masarykovy univerzity (nedávno byl habilitován), je spoluzakladatelem a dramaturgem Festivalu Janáček Brno. Je autorem kritických edic Janáčkova díla, desítek odborných studií a rovněž autorem řady publikací o Janáčkovi, mj. Divadlo nesmí býti lidu komedií – Leoš Janáček a Národní divadlo v Brně (2012), spoluautorem knihy Leoš Janáček ve fotografiích spolu se Svatavou Přibáňovou (2008), spolupracoval na rozsáhlé janáčkovské monografii Johna Tyrrella Janáček, Years of a Life etc.

Pracuje ovšem také v Moravském zemském muzeu, v jehož Oddělení dějin hudby je kurátorem a osobou, v jejíž kompetenci je tvorba a osobnost Leoše Janáčka. Zpracovává korespondenci Leoše Janáčka uloženou v Janáčkově archivu Moravského zemského muzea, vede rozsáhlý projekt zaměřený a edici Janáčkovy korespondence. Rozsáhlou vědeckou a publikační práci (seznam jeho článků můžeme nalézt na stránkách Masarykovy univerzity) doplňují další aktivity, vedle zmíněného festivalu to je třeba členství ve správní radě Nadace Leoše Janáčka, místopředsednictví Mezinárodní společnosti Leoše Janáčka, práce dramaturga v Komorní opeře HF JAMU, kterou několik let i vedl, a v dalších veřejných institucích, spojených s hudebním životem v Brně.

Jiří Zahrádka je osobností mimořádnou nejen vzhledem ke svým, zásluhám ohledně Leoše Janáčka, ale také proto, že – není to opravdu běžné, spíš výjimečné – že je svým odborným zájmem rozkročen mezi hudbu a výtvarné umění. V Památníku Leoše Janáčka, který je součástí Moravského zemského muzea, Zahrádka realizuje výstavy obzvláště brněnských výtvarných umělců. V posledních letech se zde uskutečnily (vedle desítek dalších s nejrůznějšími tématy) výstavy např. Pavla Rudolfa, Ivana Kafky, Pavla Hayeka, Dalibora Chatrného, a bezprostředně k Janáčkovi se vztahuje série výstav Druhotvary, jejichž koncept spočívá v interpretaci Janáčkových partitur. Výstava se konala poprvé v roce 2008 a opakovala v letech 2011 (Druhotvary II), 2013 (Druhotvary 3), na zatím poslední, Druhotvary 4 (listopad 2014 – leden 2015) byla vystavena díla těchto autorů: Karel Adamus, Peter Graham, Annegret Heinl, Dalibor Chatrný, Pavel Korbička, Ivan Kříž, Aleš Lamr, Jan Steklík, Lenka Sýkorová, Miloš Šejn, Jiří Šigut a Miroslav Šnajdr. Vazby byly jistě ještě složitější, pro mě je důležitá výstava Nápěvky mluvy s díly Miloše Šejna na sklonku roku 2015 (20. 11. 2015 – 3. 1. 2016), která na Druhotvary bezprostředně navázala v prezentaci jednoho umělce a na níž jsem mohl přihlížet, jak se taková prezentace rodí. U Dalibora Chatrného a jeho bratra Ivana Chatrného zpracoval katalog jejich díla.

Na pultu ve vstupním prostoru Památníku Leoše Janáčka se vedle řady většinou rozměrných knih nabízeli i dětské leporelo Leoš Janáček / Příběhy lišky Bystroušky, k níž Jiří Zahrádka napsal text. V anotaci se uvádí: Kniha ve tvaru leporela provede dětské čtenáře světem slavné opery Leoše Janáčka Příhody lišky Bystroušky. Děti seznámí s mazanou liškou Bystrouškou, s obyvateli lesa i lidskými figurkami z okolí Brna. Výtvarně knížečka vychází především z půvabných kostýmních a scénických návrhů Eduarda Miléna, které vznikly pro první nastudování opery v brněnském Národním divadle v roce 1924.

Mohl bych pokračovat, nebudu – s vědomím, že jde o stručný portrét, který může pouze ukázat prstem na zaznamenáníhodnou osobnost kultury. O tom, že tomu tak je, svědčí i řada článků i rozhovorů v médiích. O tom posledním jsem se už zmínil, dovedu si představit, že nějak souvisí i s televizním dokumentem o Leoši Janáčkovi s názvem Místa, kudy chodil Janáček (ČT art 25. 11. 2015 v 20:20), v němž Jiří Zahrádka figuroval jako jeden z průvodců vedle muzikologa a skladatele Miloše Štědroně, který je spolu s Milanem Uhdem i autorem pro inscenaci Vladimíra Morávka Leoš aneb tvá nejvěrnější. Dokument běžel několik dní po vernisáži Šejnovy výstavy v Brně, jíž byl Zahrádka kurátorem.

Jiří Zahrádka
https://www.muni.cz/people/6179/cv
https://www.mzm.cz/oddeleni-dejin-hudby/

https://www.casopisharmonie.cz/recenze/jiri-zahradka-divadlo-nesmi-byti-lidu-komedii-aneb-leos-janacek-a-narodni-divadlo-v-brne.html
https://www.casopisharmonie.cz/rozhovory/tak-nejak-s-nim-proste-ziju-s-jirim-zahradkou-o-janackovi-a-edicni-praci.html
https://www.rozhlas.cz/vltava/host/_zprava/jiri-zahradka-kurator-janackova-archivu--1369231

Leoš Janáček / Příhody lišky Bystroušky, leporelo
https://www.mzm.cz/e-shop/knizni-novinky/leos-janacek-prihody-lisky-bystrousky/
https://www.databazeknih.cz/knihy/leos-janacek-prihody-lisky-bystrousky-235751

Místa, kudy chodil Janáček
https://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/press/tiskove-zpravy/?id=7563